Rezistence klinicky významných bakterií k ATB
(přesměrováno z Rezistence bakterií)
Rezistence bakterií k běžně používaným antibiotikům je narůstajícím problémem léčby bakteriálních infekcí. Některé organismy mají rezistenci primární, danou prostými vlastnostmi bakterie (např. přirozená produkce betalaktamáz). Sekundární rezistenci si agens vytváří během antibiotické terapie. Jednotlivé druhy bakterií uplatňují různé mechanizmy, mezi ty nejčastější patří:
- produkce penicilinasy a jiných betalaktamáz,
- změna PBP (penicilin-binding proteins),
- aktivní eflux.
Významné mikroorganismy[upravit | editovat zdroj]
Stafylokoky[upravit | editovat zdroj]
Lékem volby na stafylokoky byl dříve penicilin (objeven díky svým účinkům na S. aureus). Postupem času kmeny získaly přenosem plasmidů (gen blaZ) schopnost tvorby enzymu penicilinasy. Tato betalaktamáza hydrolyticky rozkládá betalaktamový kruh penicilinů. Podobný mechanismus rezistence se uplatňuje i u dalších betalaktamových ATB. Dnes je na penicilin rezistentní 80–90 % kmenů S. aureus. U rezistentních kmenů se užívají inhibitory betalaktamázy společně s účinnou látkou, penicilinasa-rezistentní peniciliny a glykopeptidová antibiotika (např. vankomycin). Nově se objevují i kmeny rezistentní k vankomycinu díky silné vrstvě stěnového peptidoglykanu (VISA). V roce 2002 byl izolován první VRSA kmen (S. aureus zcela rezistentní na vankomycin), rezistence získáním genu van A z enterokoků.
Streptokoky[upravit | editovat zdroj]
U streptokoků je lékem volby penicilin.
Steptococcus pyogenes[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Streptococcus pyogenes.Komplikace mohou vzniknout při smíšených infekcích, kdy jsou přítomné kmeny produkujícími betalaktamázu. Používá se erytromycin, klindamycin, linkosamidy, tetracykliny. Původci komunitních infekcí mohou být však rezistentní na uvedené makrolidy (MLSR S. pyogenes).
Streptococcus pneumoniae[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Streptococcus pneumoniae.Penicilin rezistentní kmeny si přenáší genetické informace plasmidovou konjugací nebo bakteriofágovou transdukcí. V ČR je rezistentních asi 10 % kmenů. Rezistence vzniká na podkladě změny ve struktuře PBP (penicilin-binding proteins), tyto bakterie tedy neprodukují betalaktamázu. Účinné je intravenózní podávání vysokých dávek penicilinu, amoxicilinu, cefalosporiny a erytromycin. Objevují se i polyrezistentní kmeny (DRSP).
Viridující streptokoky[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Viridující streptokoky.Stále častěji jsou rezistentní na penicilin, další betalaktamy, cefalosporiny a erytromycin, používá se cefotaxim, vankomycin.
Haemophilus spp.[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Haemophilus influenzae.Pro terapii hemofilů je doporučován ampicilin, amoxycilin, přibývá však kmenů produkujících betalaktamázu - v takovém případě k terapii používáme cefalosporiny, chloramfenikol, kotrimoxazol.
Neisseria gonorrhoeae[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Neisseria gonorrhoeae.Byly dříve dobře citlivé na penicilin, dnes kmeny produkující penicilinasu - alternativní terapií je ofloxacin, azitromycin.
Neisseria meningitidis[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Neisseria meningitidis.Terapie meningokokových infekcí je založená na velkých dávkách penicilinu i.v. nebo i.m. U kmenů produkujících penicilinasu se užívá terapie chloramfenikoly, kotrimoxazolem, cefalosporiny.
Klebsiella spp.[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Klebsiella.Klebsielly jsou primárně rezistentní na ampicilin, nemocniční kmeny vykazují multirezistence. Produkují karbapenemázy, které inaktivují mnoho betalaktamových ATB a inhibují cefalosporiny, peniciliny, karbapenemy. Původci nozokomiálních infekcí se řadí mezi EBSL organismy.
Escherichia coli[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Escherichia coli.U extraintestinálních infekcí E.coli se užívá terapie betalaktamy, fluorochinolony, aminoglykosidy. Některé kmeny vykazují rezistenci k betalaktamům, protože produkují betalaktamázy na podkladě přenosu genetické informace plasmidem. Dnes 60 % případů rezistence k aminopenicilinům, 15 % k cefalosporinům. K fluorochinolonům jsou rezistentní mechanismem efluxu (aktivní odčerpání ATB z buňky pomocí membránových pump) nebo změnou cílových struktur (enzymy zodpovědné za replikaci bakteriální DNA). V ČR rezistence k fluorochinolonům ve 25 % případů. Rezistence k aminoglykosidům vzniká modifikací ribozomů (methylace, adenylace), ty se stanou biologicky inertní pro aminoglykosidová ATB. U nás 10 % případů rezistentní k aminoglykosidům.
Salmonella spp.[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Salmonela.Salmonely jsou rezistentní na základě bodové mutace nebo přenosu genů (R-plasmid). V současné době definujeme tzv. Salmonela Genomic Island což je blok 43 genů, kódujících rezistenci k ATB (ampicilin, chloramfenikol, streptomycin, sulfonamidy, tetracyklin).
Pseudomonas spp.[upravit | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete na stránce Pseudomonas aeruginosa.Pseudomonády jsou přirozeně rezistentní k penicilinům a betalaktamům pomocí efluxu. Pseudomonas aeruginosa se uplatňuje jako původce nozokomiálních infekcí a bývá multirezistentní.
Přehled mechanismů[upravit | editovat zdroj]
| Bakterie | Produkce | Princip | Forma |
|---|---|---|---|
| E. coli | β-laktamáza (penicilinasa) | rozklad penicilinu | získaná |
| eflux fluorochinolonů | |||
| modifikace ribozomů | |||
| Haemophilus spp. | β-laktamáza | rozklad penicilinu | získaná |
| Klebsiela spp. | karbapenemáza | inaktivace β-laktamů | |
| ampicilin rezistentní | primární | ||
| N. gonorhoeae | β-laktamáza | rozklad penicilinu | získaná |
| N. meningitis | β-laktamáza | rozklad penicilinu | získaná |
| Pseudomonas spp. | eflux betalaktamů | primární | |
| Salmonella spp. | "Salmonela Genomic Island" | různé rezistence | |
| Stafylocccus spp. | β-laktamáza | rozklad penicilinu | získaná |
| silná vrstva peptidoglykanu | brání prostupu vankomycinu | získaná | |
| Streptococcus spp. | penicilinové rezistence | ||
| Streptococcus pneumoniae | modifikovaný PBP | rezistence k penicilinu | získaná |
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 8024612704.
- BRHELOVÁ, Eva. Beta-laktamázy se širokým spektrem účinku, jejich genetický základ a metody detekce [online]. Brno, 2010, dostupné také z <https://is.muni.cz/th/uyohp/text_bakalarky.pdf?so=nx>. Bakalářská práce
- VOTAVA, Miroslav, et al. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. 495 s. ISBN 80-902896-6-5.
