Nozokomiální nákazy
(přesměrováno z Nozokomiální infekce)
Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | ||||
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 11. června 2024 v 19:57. | ||||
Nozokomiální nákazy (NN) jsou infekční onemocnění exogenního nebo endogenní původu, která vznikají v příčinné souvislosti s hospitalizací pacientů v nemocničním zařízení. Patří sem i nákazy, které se projeví po propuštění pacienta, nikoliv tzv. zavlečené nemoci se kterými byl pacient do nemocnice přijat a profesionální nákazy zdravotnického personálu při výkonu povolání. Pro nemocniční kmeny mikroorganismů je charakteristická vyšší rezistence na antimikrobní preparáty a dezinfekce, kvůli čemuž jsou nozokomiální nákazy příčinou vyšší morbidity i mortality.
Dělení[upravit | editovat zdroj]
Podle původců:
- exogenní – agens je do organismu zavlečeno zvenčí; zdrojem nákazy může být jiný pacient, zdravotník nebo návštěva
- endogenní – zdrojem nákazy je samotný pacient, jehož za normálních okolností nepatogenní mikroflora se za určitých stavů (např. operační a invazivní výkony, imunosupresivní léčba) přemnožuje a putuje z původně kolonizovaného místa do jiných systémů
Podle epidemiologického hlediska:
- nespecifické – odrážejí epidemiologickou situaci ve spádové oblasti zdravotnického zařízení nebo jsou ukazatelem hygienické úrovně daného zařízení;
- specifické – důsledek diagnostických a terapeutických výkonů, jejich výskyt lze ovlivnit asepsí, sterilizací, dezinfekcí, hygienicko-epidemiologickým režimem.
Podle postiženého systému:
- respirační;
- katetrové – z krevního řečiště;
- uroinfekce;
- gastrointestinální;
- ranné infekce;
- pohlavního ústrojí;
Podle formy nákazy:
- manifestní – méně nebezpečná, dobře diagnostikovatelná a léčitelná.
- nosičství – nosiči přechovávají a vylučují infekční agens bez zjevných známek onemocnění.
Mechanismus přenosu[upravit | editovat zdroj]
Podmínkou pro šíření nozokomiální infekce je přítomnost zdroje původce a vnímavého jedince. Rozlišuje se dvě cesty nákazy. Přímá cesta přenosu zahrňuje např. kontakt s nosičem (např. polibek/sexuální styk), přenos rukama zdravotnického personálu, alimentární cestou nebo kapénkami, styk plodu s vaginální sliznicí při porodu atd. Nepřímá cesta se spočívá v kontaktu s prostředkem, v němž došlo k pomnožení etiologického agens mikroorganismů se schopnosti přežít mimo tělo hostitele.
Nejčastější bakteriální původci nozokomiálních nákaz[upravit | editovat zdroj]
- Stafylokoky,
- Enterokoky,
- Streptococcus pneumoniae,
- Clostridium difficile,
- Enterobakterie,
- Pseudomonas aeruginosa,
- Helicobacter pylori,
- Mycobakterium species,
- mykotická agens.
Bakteriální rezistence na antibiotika[upravit | editovat zdroj]
V důsledku dlouhodobého a častého používání v lékařství antibiotik většina kmenů způsobujících nozokomiální infekce získala rezistenci, což má negativní dopad na šíření nákaz a ekonomické náklady. Nejčastěji rezistenci získávají mikroorganismy šířící se v prostředí JIP a ARO, kde se aplikuje více druhů antimikrobiálních léků.
Nejdůležitější mikroorganizmy: grampozitivní bakterie[upravit | editovat zdroj]
- MRSA – methicilin – rezistentní Staphylococcus aureus.
- MRCNS – methicilin–rezistentní koaguláza negativní stafylokoky.
- VISA – Staphylococcus aureus se sníženou citlivostí k vankomycinu.
- PRSP – Streptococcus pneumoniae rezistentní na PNC.
- VRE – vankomycin – rezistentní enterokoky.
- Enterokoky s vysokou rezistencí k aminoglykosidům.
Nejdůležitější mikroorganizmy: gramnegativní bakterie[upravit | editovat zdroj]
- S produkcí širokospektrých β-laktamáz kódovaných plazmidově i chromozomálně (ESBL).
- S rezistencí na karbapenemy.
- S rezistencí na fluorochinolony.
- S rezistencí na aminoglykosidy.
Rezistentní kmeny MRSA[upravit | editovat zdroj]
- Identifikovány v 1961.
- V USA se zvýšila incidence z 2,4 % v 1975 na 30–60 % po 1990.
- Skandinávie – ještě v 1990 1 %.
- Španělsko a Francie – více než 30 %.
- 1990 v střední Evropě – prevalence z 1,7 % na 8,7 %.
- Anglie – ze 3 % v 1989 na 34 % v 1998.
- Opatření – izolace a dodržování hygienicko-epidemiologického režimu, včetně mytí rukou.
Rezistence MRSA v ČR[upravit | editovat zdroj]
- Přesná čísla nejsou k dispozici;
- 70 nemocnic vyšetřilo v rámci projektu EARSS (European Antimikrobial Resistence Surveillance Systém) invazivní izoláty;
- četnost MRSA – ve 2000 3,8 % zvýšena ve 2004 na 8,8 %.
Mechanismy vzniku rezistence[upravit | editovat zdroj]
- Produkcí bakteriálních enzymů, které rozrušují nebo modifikují strukturu ATB;
- alterací bakteriální stěny – snížení její permeability;
- modifikací cílových míst ATB;
- zvýšeným vylučováním ATB z bakteriálních buněk jako prevence jeho intracelulární kumulace.
Prevence a opatření[upravit | editovat zdroj]
V rámci prevence nozokomiálních nákaz se sbírají všechny údaje o vzniku a šíření NN, což je součástí programu „Surveillance“. Infekční onemocnění, při nichž se nařizuje izolace v lůžkových zařízeních a jejichž léčení je povinné, vyjmenovává vyhláška 195/2005 Sb. Další zákon související s prevencí NN je zákon „O ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů“ – 258/2000 Sb., poslední novela – zákon č. 274/2003 Sb.
Mezi zásadní způsoby předcházení NN patří desinfekce, sterilizace, asepse, hygiena rukou a dodržování hygienicko-epidemiologického režimu.
Případ nozokomiální nákazy musí být nahlášen. Úkolem je likvidace ohniska již vzniklé nákazy (izolace, léčba a bariérová ošetřovatelská péče o pacienta, dezinfekce v ohnisku nákazy), vyhledávání kontaktů a zdroje infekce, zvýšení odolnosti organismu vnímavých pacientů a kontrola nařízených opatření, vč. důkladné dokumentace.
Nozokomiální nákazy močových cest[upravit | editovat zdroj]
- Tvoří 30–40 % podíl NN;
- 60–90 % – souvislost s permanentním močovým katétrem;
- 10 % – urologicko-endoskopický zákrok;
- méně finančně nákladné NN, ale prodloužení hospitalizace zvyšuje náklady na léčbu.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
- Vždy sterilní katétr;
- důkladná dezinfekce periuretrální oblasti;
- dezinfekce rukou, použití sterilních rukavic;
- fixace katétru – zabránění pohybu v močové trubici.
Infekce v místě chirurgického výkonu[upravit | editovat zdroj]
- Třetí nejčastější NN – 14–20 % CDC:
- povrchová IMCHV;
- hluboká incizní IMCHV;
- IMCHV orgánu / prostoru.
Klinický obraz IMCHV[upravit | editovat zdroj]
- Zarudnutí,
- serozní sekrece;
- hnisavá sekrece z menší plochy rány;
- hnisavá sekrece z celé plochy rány, event. její rozpad – dehiscence.
Prevence v předoperačním období[upravit | editovat zdroj]
- Co nejkratší hospitalizace před výkonem;
- důkladná koupel a osprchování;
- u plánovaných výkonů přeléčit jiné infekce;
- pozor na holení místa operačního výkonu;
- antibiotická profylaxe.
Intraoperační prevence[upravit | editovat zdroj]
- Zásady asepse a bariérové ošetřovatelské techniky;
- použití ochranných pomůcek sálového personálu;
- jednorázové rouškování;
- dezinfekce místa operačního pole se správnou expozicí dezinfekčního prostředku;
- precizní chirugická technika;
- minimalizace počtu personálu na operačním sálu;
- výkonná ventilace a klimatizace na sále.
Pooperační intervence[upravit | editovat zdroj]
- Incizi zakrýt sterilním obvazem na 24–48 hodin;
- zásady asepse při převazech;
- edukovat rodinu i pacienta o správném ošetřování rány a symptomech ranné infekce.
Respirační trakt – pneumonie[upravit | editovat zdroj]
- 10–20 % všech nozokomiálních nákaz;
- incidence na jednotkách intenzivní péče může dosahovat až 65 % se smrtností nad 25 %;
- prodlužují hospitalizaci;
- rizikové osoby jsou ve věku nad 70 let.
Specifické rizikové faktory[upravit | editovat zdroj]
- Vnitřní – věk, kouření, alkoholismus, podvýživa, obezita, plicní choroby, závažné celkové onemocnění a mikrobiální flora orofaryngu.
- Vnější – délka hospitalizace, imunosuprese, aplikace léků, chirurgické zákroky v dutině hrudní a břišní, tracheotomie, ET, bronchoskopie, ventilátory, nebulizátory.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOLEKTIV AUTORŮ,. Základy ošetřování nemocných. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 145 s. ISBN 80-246-0845-6.
- MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6.
- MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče II.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 171 s. ISBN 80-247-1443-4.
- RICHARDS, A a S EDWARDS. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. 376 s. ISBN 80-247-0932-5.
- ROZSYPALOVÁ, M a A ŠAFRÁNKOVÁ. Ošetřovatelství I., II.. 1. vydání. Praha : Informatorium, 2002. 239 s. ISBN 80-86073-97-1.
- WORKMAN, B a C., L. BENNETT. Klíčové dovednosti sester. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 259 s. ISBN 80-247-1714-X.