Pubertas tarda
Opožděná puberta je charakterizována chyběním somatických známek dospívání u dívek do 13. roku věku, u chlapců do 14. roku věku, nebo pokud neprobíhá pohlavní vývoj přiměřeně: do 5 let od objevení se prvních známek puberty nedojde k dosažení kompletní pohlavní zralosti. Je častější u chlapců a bývá provázena retardací kostního zrání a tělesného růstu. Ve většině případů jde o pouhé fyziologické opoždění pohlavního vývoje (u 50–60 %), ale příčinou může být i klasický hypogonadismus v důsledku vrozené nebo získané poruchy osy hypotalamus-hypofýza-gonády.
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
Existují tři hlavní příčiny, které stojí za opožděním puberty. První příčinou je rozdíl mezi skutečným (matričním) věkem a věkem biologickým. Může se jednat i o rozdíl několika let. Další ani ne tak příčinou jako spíše stavem, který by nás měl upozornit, že něco není v pořádku, je nesoulad vývoje. Např. pokud se chlapci tvoří ochlupení, ale nerostou mu varlata apod. Třetí příčinou jsou poruchy hormonální či poruchy metabolické, výživové a vrozené syndromy.
Příčiny[upravit | editovat zdroj]
- funkční hypogonadotropní hypogonadismus: nadměrná tělesná zátěž, malnutrice, systémová onemocnění (cystická fibróza, astma bronchiale, zánětlivá onemocnění střev, juvenilní idiopatická artritida, mentální anorexie/bulimie), chronická onemocnění ledvin, endokrinopatie (diabetes mellitus, hypotyreóza, hyperprolaktinémie, deficit růstového hormonu, Cushingův syndrom;
- permanentní hypogonadotropní hypogonadismus: nádory CNS, radioterapie/chemoterapie/operace, úrazy CNS, Kallmannův syndrom, mutace receptoru pro gonadoliberin, Praderův-Williho syndrom, septo-optická dysplázie, kongenitální hypopituitarismu;
- permanentní hypergonadotropní hypogonadismus: kryptorchismus, ageneze/dysgeneze gonád, Klinefelterův syndrom, Turnerův syndrom, galaktosémie, mukopolysacharidózy, autoimunitní polyglandulární syndromy, úraz/torze varlat, infekce gonád (příušnice, coxsackie,..);
- jiné příčiny hypogonadismu: defekty tvorby androgenů, insenzitivita k androgenům.[1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Při diagnostice využíváme fyzikálních vyšetření. RTG nám pomůže odhalit kostní přestavbu. Dále spolupracujeme s endokrinologem, který určí, zda se nejedná o poruchu hormonální a také spolupracujeme s genetikem, který nám odhalí dědičné syndromy.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Závisí na příčině. Někdy není terapeutický zásah ani potřebný. Jindy je indikováno podávání pohlavních hormonů a jakési „vyvolání“ puberty.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 177-180. ISBN 978-80-7262-772-1.