Praderův-Williho syndrom
Praderův–Williho syndrom | |
obraz Praderova–Williho syndromu ze 17. stol. | |
Klinický obraz | hyperfagie, malý vzrůst, mírná mentální retardace, hypogonadismus |
---|---|
Příčina | chybění 15q11–13 paternálního chromozomu |
Incidence ve světě | 1 : 20 000[1] |
Klasifikace a odkazy | |
MKN-10 | Q87.1 |
MeSH ID | D011218 |
OMIM | 176270 |
orphanet | ORPHA739 |
MedlinePlus | 001605 |
Medscape | 947954 |
Praderův–Williho syndrom (PWS) je geneticky podmíněné onemocnění řazené mezi mikrodeleční syndromy. Projevy PWS jsou způsobené poruchou funkce hypotalamu a liší se v závislosti na věku pacienta, onemocnění je charakteristické zejména nezvladatelnou chutí k jídlu, malým vzrůstem, hypogonadismem a mírnou mentální retardací. Prevalence je stejná u dívek i u chlapců.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Příčinou na molekulární úrovni je ztráta genové exprese v kritické oblasti na 15. chromozomu (15q11−13) pocházejícího od otce (paternální chromozom). Důvodem může být:
- mikrodelece v kritické oblasti – 70 % případů;
- uniparentální disomie kritické oblasti (kdy obě přítomné kopie úseku budou maternálního původu) – 25 % případů;
- jiné poškození daných genů (nebalancované translokace; mutace v imprintigovém centru)[3][4]
Důsledkem je porucha funkce hypotalamu, který mimo jiné reguluje pocity hladu a žízně a uvolňuje hormony ovlivňující růst a pohlavní vývoj.[4] Ztráta genové exprese ve stejné oblasti 15. chromozomu – ovšem maternálního původu – je molekulární příčinou Angelmanova syndromu. Na genetických změnách v této oblasti lidského chromozomu 15 tak můžeme dobře dokládat význam genomického imprintingu pro rozvoj lidských onemocnění.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Novorozenci a kojenci[upravit | editovat zdroj]
- výrazně snížený svalový tonus (hypotonie)
- kraniofaciální dysmorfie – oční štěrbiny ve tvaru mandlí, zúžená hlava v oblasti spánků, tenký horní ret
- neprospívání – částečně díky chabému sacímu reflexu
- strabismus
- únava, apatie, špatná reakce na stimulaci, slabý pláč[4]
Batolata a předškoláci[upravit | editovat zdroj]
- nezvladatelná touha po jídle s následnou obezitou – příčinou je vysoká hladina ghrelinu (orexigenní účinky)
- hypogonadotropní hypogonadismus – nedostatečná produkce GnRH hypothalamem je příčinou snížené produkce pohlavních hormonů a snížené plodnosti, sekundární pohlavní znaky jsou málo vyvinuté
- malý vzrůst (kolem 150 cm), méně svaloviny, krátké ruce a nohy
- problémy s učením
- opožděný motorický vývoj
- opožděný vývoj řeči a špatná artikulace
- poruchy chování – tvrdohlavost a záchvaty vzteku, obvykle v souvislosti s jídlem
- porucha spánkového cyklu
- skolióza[4]
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Komplikace obezity[upravit | editovat zdroj]
- diabetes mellitus 2. typu
- kardiovaskulární onemocnění, infarkt myokardu
- syndrom spánkové apnoe[4]
Komplikace hypogonadismu[upravit | editovat zdroj]
- neplodnost
- osteoporóza[4]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Kauzální léčba neexistuje. Děti s PWS vyžadují komplexní péči:
- výživa – v kojeneckém věku vysokokalorické formule, později naopak nízkokalorická strava,
- substituce růstového hormonu,
- substituce pohlavních hormonů,
- chirurgická léčba – metabolická chirurgie – gastrický bypass
- rehabilitace, pedagogicko-psychologická péče, logopedická péče atd.[4]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Genový imprinting a lidské patologie • Genový imprinting • Uniparentální disomie
- Angelmanův syndrom
- Mikrodeleční syndromy
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- OTOVÁ, Berta, et al. Lékařská biologie a genetika I. díl. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2008. 123 s. ISBN 978-80-246-1594-3.
- PAVEL, Klener, et al. Vnitřní lékařství. 4. vydání. Praha : Galén, 2011. 0 s. s. 976. ISBN 978-80-7262-857-5.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ PAVEL, Klener, et al. Vnitřní lékařství. 4. vydání. Praha : Galén, 2011. 0 s. s. 976. ISBN 978-80-7262-857-5.
- ↑ http://www.whonamedit.com/synd.cfm/1836.html
- ↑ https://emedicine.medscape.com/article/947954-clinical
- ↑ a b c d e f g Mayo Clinic. Prader-Willi syndrome [online]. ©2011. [cit. 2012-07-29]. <http://www.mayoclinic.com/health/prader-willi-syndrome/DS00922>.