Oxygen therapy / high school (nurse)
Z WikiSkript
Tento článek je určen pro studenty středních a vyšších odborných škol | ||||
Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci. | ||||
Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi. | ||||
- Kyslík je elementární plyn nezbytný pro život.
- Kyslíková terapie znamená podávání kyslíku v koncentraci vyšší, než je v atmosferickém vzduchu (obsahuje 21 % O2, 78 % dusíku, 1 % ostatní plyny)
- Kyslíková terapie je léčebná metoda, která zvyšuje nabídku tkáním a orgánům nemocného, který má zachované spontánní dýchání.
- Dodávka kyslíku tkáním je závislá na ventilaci, na výměně krevních plynů a na distribuci krevním oběhem.
Způsoby zvlhčování dýchacích cest[upravit | editovat zdroj]
Za normálních podmínek (fyziologických) horní cesty dýchací zvlhčují a ohřívají vdechovaný vzduch, u pac. na UPV je toto zcela vyřazeno a proto je nezbytné plně tuto funkci nahradit, cílem je ohřátí vdechované směsi na teplotu 30 °C a zvlhčit na 70–100% vlhkost.
- Aktivní zvlhčování – směs proudí přes komorový systém, kde dojte k jejímu ohřátí a zvlhčení sterilní vodou.
- výhodou je kvalitní ohřátí a zvlhčení vdechované směsi, nezvyšování mrtvého prostoru.
- nevýhodou je ↑ riziko pomnožení mikroorganismů ve vodní náplni a v kondenzačních nádobkách.
- Pasivní zvlhčování – do okruhu zařazen výměník vlhkosti a tepla (HME filtr), působí jako antibakteriální clona, účinnost zvlhčení závisí na typu filtru a velikosti dech. objemu.
- výhody: jednoduchá manipulace, nižší náklady, nižší riziko infekce.
- nevýhody: větší mrtvý prostor, vyšší odpor v DC, riziko obstrukce hlenem, riziko nedostatečného ohřáti a zvlhčení.
- Další typ zvlhčovače je tzv. umělý nos – využití u spontánně ventilujících na krátkou dobu (transport), nebo u ambulantních pac., kteří mají zavedenou TS kanylu.
Léky ovlivňující dýchací ústrojí[upravit | editovat zdroj]
- Bronchodilatancia – snižují obstrukci u chronického onemocnění (astma, chronická bronchitis), vysoce účinné (Aminofyllin, Teofyllin).
- Beta-mimetika – jejich účinkem je rozšíření průdušek (bronchodilatace) u průduškového astmatu (kde působí izoprenalin, adrenalin, efedrin).
- výhodné užití je použití beta-mimetik se selektivním (výlučným) účinkem na bronchiální systém bez působení na srdeční sval (Berotec, Ventolin, Brycanyl, Astmopent).
- Parasympatikolytika, anticholinergika – k rozšíření průdušek, mají podobný účinek jako beta-mimetika, jen mají pomalejší nástup a menší bronchodilatační efekt.
- Indikují se při rezistenci na beta-mimetika a kortikoidy, při chronické terapii beta-blokátory (Atrovent, Berodual (aerosoly)).
- Glukokortikoidy – účinek protizánětlivý, protialergický, relaxační vliv na bronchiální hladké svalstvo, indikují se při alergických stavech (astma, anafylaktický šok, kožní alergická onemocnění) a revmatických onemocnění (Hydrokortizon, Solu-Medrol, aerosol Aldecin, Pulmicort).
- Antitusika – tlumí reflex kašle (Kodein, Silomat, Sinecod, Intussin).
- Expektorancia, Mukolytika – usnadňují vykašlávání hlenu, snižují viskozitu sputa (Ipecarin, Pleumolysin, Bromhexin, Mucosolvan, Mistabron, Ambrobene).
- Dechová stimulancia – zvyšují citlivost na hypoxemii (Coffein).
- Surfaktanty – ovlivňují povrchové napětí alveolů, podávají se do ETR (u dětí).
Příprava pacienta/klienta do hyperbarické komory[upravit | editovat zdroj]
- Nesmí sebou nosit zapalovače, zápalky, cigarety, hořlavé materiály.
- Pouze oděvy z čisté bavlny.
- Nesmí použít oleje, krémy, masti.
- Naučit použití manévrů k vyrovnávání tlaků.
- Valsalvův m. (vydechnutí proti uzavřenému nosu).
- Toynbeeho m. (polknutí).
Komora plněná vzduchem:
- Pacienti si mohou ponechat hodinky, šperky.
- Mohou si vzít knihy, časopisy, křížovky s tužkou.
- Rány lze ošetřit vlhkým nebo mastným krytím, pouze má být překryto bavlněným obvazem.
- Bez omezení dlah či sádrových fixací.
- Lze použít molitan, povlečenou deku.
Komora plněná kyslíkem:
- Nesmí být přítomny kovy, šperky, knihy, časopisy, protézy, kontaktní čočky.
- Nelze použít vlhké ani mastné krytí, masti.
- Musí se odstranit veškeré dlahy, ortézy, protézy.
- Nesmí být použito molitanů, jednorázových podložek, buničiny, larisy.
- Nesmí být zaveden Redonův drén.
Pacient/klient v bezvědomí:
- Před použitím HBO paracentéza.
- Sběrné sáčky napojeny přes antirefluxní ventil.
- Obturační balónky OTI, TS naplnit tekutinou – AQ.
- Infuzní lahve nesmí být skleněné.
- HD – nezabráníme vniknutí vzduchu.
Ošetřovatelské diagnózy[upravit | editovat zdroj]
- Neklid z důvodu nutnosti užití O2 léčby a omezené pohyblivosti, projevující se motorickým neklidem a nespoluprácí.
- Cíl: klidný, orientovaný pacient.
- Intervence:
- Vyslechni obavy, přání a problémy…
- Zajisti bezpečí pac., zamez možnosti pádu z lůžka.
- Zajisti pohodlnou polohu, která vede ke zlepšení ventilace pacienta.
- Zvol alternativní pomůcku pro aplikaci O2 – dle stavu a dle dohody s lékařem, informuj lékaře a aplikuj léky na zklidnění.
- Zamez vytažení invazivních vstupů a nebezpečí sebepoškození.
- Riziko poškození DC a zanesení infekce v důsledku invazivního zajištění DC ET kanylou.
- Cíl: nedojde k poškození a k rozvoji infekce DC.
- Intervence:
- Prováděj pravidelnou a šetrnou toaletu DC za aseptických podmínek, používej jednorázové pomůcky a uzavřený odsávací systém.
- Kontroluj ohřívání a zvlhčení vdechované směsi.
- Dle ordinace podávej mukolytika, expektorancia (inhalací).
- Prováděj pravidelné výměny dýchacích okruhů, filtrů, uzavřeného odsávacího systému, odstraňuj vysráženou vodu z kondenzačních nádobek…
- Deficit znalostí v souvislosti s podáváním kyslíkové léčby z důvodu první hospitalizace, projevující se strachem a úzkostí.
- Cíl: informovaný a klidný pacient.
- Intervence:
- Zjisti do jaké míry je pac. informován o nutnosti O2 léčby.
- Promluv, uklidni a informuj pac. o významu O2 léčby.
- Zajisti signalizační zařízení do blízkosti pac.
- Buď empatická.
Literatura[upravit | editovat zdroj]
- ERTLOVÁ, Františka a Josef MUCHA, et al. Přednemocniční neodkladná péče. 2. vydání. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2003. ISBN 80-7013-379-1.
- DOENGES, Marilynn E a Mary Frances MOORHOUSE. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. ISBN 80-247-0242-8.
Na zpracování otázky spolupracovala Beranová Martina