Vysokofrekvenční umělá plicní ventilace/SŠ (sestra)

			Tento článek je určen pro studenty středních a vyšších odborných škol oboru všeobecné ošetřovatelství
			Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci.
			Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi.

Vysokofrekvenční ventilaci (HFO) řadíme do nekonvenčních typů umělé plicní ventilace. Ventilace plic pacienta/klienta probíhá malými dechovými objemy o vysoké frekvenci. Malé dechové objemy ve spojení s vysokou frekvencí zajistí minimální výkyvy tlaků a objemů v dýchacích cestách, což vede ke snížení rizika poškození plic.

• U klasické umělé plicní ventilace počítáme minutový objem (MV) tak, že frekvenci dechů vynásobíme dechovým objemem, od kterého musíme odečíst objem mrtvého prostoru, který se nachází v dýchacích cestách.

→ MV = f x (Vt−Vd).

• U HFO MV počítáme tak, že frekvenci vynásobíme dechovým objemem na druhou → MV = f x Vt².

Indikace

• ARDS (Syndrom akutní dechové tísně).
• Kontuzní plíce.
• Novorozenci.

Kontraindikace

• Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN).
• Status asthmaticus.
• Plicní emfyzém.
• Intrakraniální hypertenze.

Režimy HFO

• HFPPV = vysokofrekvenční ventilace pozitivním tlakem; f=60–100 cyklů/min.

– této frekvence lze dosáhnout i na konvenčním ventilátoru.

• HFJV = vysokofrekvenční trysková ventilace; f=80–600 cyklů/min.

– dýchací směs je tryskou vháněna pod vysokou energií do dýchacích cest pacienta.

• HFALV = vysokofrekvenční ventilace alternujícím tlakem; f= 120–400 cyklů/min.
• HFOV = vysokofrekvenční oscilační ventilace; f=180–900 cyklů/min.

Parametry HFO

• Frekvence dechů udávaná v Hz (1Hz = 60 dechů).
• Amplituda (7–130 cmH₂O).
• Inspirační čas (30–50 % cyklu).
• mPaw (5–55 cm H₂O).

Provedení HFO

• Zajištění průchodnosti DC – oro- či naso- tracheální intubace, tracheostomie.
• Hluboká sedace a relaxace pacienta/klienta.
• Pacienta/klienta neodsáváme.
• Pravidelné RTG kontroly.
• Požadavky na HF ventilátor:

Vysoká spolehlivost a životnost.

Možnost podávat danou dýchací směs, FiO2 21–100%.

Zajištění zvlhčování DC.

Monitorování tlaku v DC, při kritickém tlaku aktivace alarmu a zastavení ventilace.

Monitorace pacienta/klienta

• Sledujeme fyziologické funkce (TK, P, SpO₂, CVP, TT, GCS atd.).
• Těsně před zahájením HFO provedeme arteriální ASTRUP, pak 10 minut po zahájení a dále á 1 h dle ordinací lékaře a další dny minimálně 3x denně.
• Sledování a zaznamenávání hodnot na ventilátoru.
• Sledujeme souměrnost vibrací od klíčků po stehna.

Nevýhody HFO

• Hluk, zhoršení klimatických podmínek v okolí lůžka.
• Obtížné fyzikální vyšetření pac.
• Obtížnější polohování pacientů.
• Nelze zajistit „weaning“.
• Při transportu pacienta je problém zajistit HFO.
• Negativní vnímání rodinou.

Nežádoucí účinky HFO

• Pokles TK.
• Vznik hlenové zátky.
• Zvyšování nitrolebního tlaku.
• Barotrauma.

Péče o ventilátor

• Ventilační okruh je na jedno použití, ale lze ho sterilizovat v plazmě.
• Nesmí se používat alkohol a rozpouštědla na vnější povrchy.
• Na horní plochu ventilátoru nic nepokládat.
• Teplotní čidlo se desinfikuje alkoholovou desinfekcí.

Odkazy

Použitá literatura

• DOSTÁL, Pavel, et al. Základy umělé plicní ventilace. 2., rozšířené vydání. Praha : Maxdorf Jessenius, 2005. ISBN 80-7345-059-3.

• výklad MUDr. Lukáše Pokorného