Otrava těžkými kovy

Akutní intoxikace těžkými kovy jsou vzácné. V klinické praxi se nejčastěji setkáváme s otravou olovem, arsenem a anorganickou rtutí.

Těžké kovy postihují různé orgánové systémy. Na buněčné úrovni jsou toxické účinky výsledkem vazby kovu a enzymu → tvoří se stabilní, ale neaktivní komplex, který inhibuje životně důležité buněčné pochody. Při akutní otravě se nejlépe prokazují v moči a krvi, při dlouhodobé expozici ve vlasech. V léčbě se uplatňují látky, které s těžkými kovy tvoří cheláty, které se zpravidla vylučují močí.

Laboratorní diagnostika otrav těžkými kovy

Olovo

• Venózní krev:
  • > 250 μg/l – laboratorní toxická koncentrace,
  • > 700 μg/l – klinická symptomatologie.

Arsen

• moč: > 100 μg/l – indikátor akutní otravy;
• venosní krev: > 50 μg/l;
• vlasy: > 1 μg/kg – indikátor chronické otravy.

Rtuť

• moč: > 150 μg/l,
• venosní krev: > 35 μg/l,
• vlasy: 120–300 mg/kg.

Terapie

Antidotum = dimerkaptopropanol

• Dávkujeme 5 mg/kg – během 1. dne 6×, 2. den 3×, dále 1–2×, pokračujeme dle koncentrace noxy v krvi a moči,
• dimerkaptopropanol vytváří komplexy s intracelulárním i extracelulárním Pb, As, Hg, Au,
• je neúčinný při velkém množství těžkého kovu,
• primárně se vylučuje do žluče → je lékem volby při poškození renálních funkcí a při otravě anorganickými sloučeninami rtuti,
• kontraindikováno je podávání železa, protože vzniká toxický komplex.

DMSA

• Podává se při asymptomatických dětských otravách,
• podáváme 10 mg/kg i.v. á 8 hodin během 5 dní, dále v intervalu 12 hodin,
• následně pokračujeme dle hladin noxy,
• vytváří cheláty s Pb, As, Hg,
• je lékem volby při otravě organickými sloučeninami rtuti.

Kalcium disodium versenát CaNa₂EDTA

• Vytváří cheláty s extracelulárním olovem,
• je neúčinný při otravě Hg, As, Au,
• komplex se vylučuje močí → nemožno využít při alteraci renálních funkcí.

Otrava olovem

Kus olova

Farmakologie

Anorganické olovo se nachází v půdě, prachu, ve článcích baterií, hrnčířských glazurách a olověných nátěrech. Zdrojem organického olova je zejména olovnatý benzín. Absorbované olovo se váže na erytrocyty a distribuuje se do cílových orgánů → játra, ledviny, mozek, kosti. Vylučování je velmi pomalé s poločasem cca 20 let!

Patogeneze

Olovo poškozuje organismus několika mechanismy. Zasahuje do syntézy hemu inhibicí syntézy ATP-ázy erytrocytů, inhibuje cholinergní funkce a způsobuje degeneraci Schwannových buněk → což vede k demyelinizaci.

Klinika

• Středně těžká otrava se projevuje anorexií, únavou, dráždivostí, zácpou a občasnými bolestmi břicha,
• těžká otrava může vyústit do encefalopatie s edémem mozku, křečemi a poruchou vědomí,
• dalším cílovým orgánem jsou ledviny, kde dochází k poškození tubulárních funkcí.

Diagnostika

• Jako screeningový test se používá hladina erytrocytárního protoporfyrinu → při hodnotách > 350 μg/l je nutné stanovit koncentraci olova ve venosní krvi, klinická symptomatologie se rozvíjí při hodnotách > 700 μg/l, ale anémie se může objevit již při hodnotě > 250 μg/l;
• k diagnóze přispěje i nález „olověných čar“ na epifyzárních okrajích dlouhých kostí při RTG vyšetření.

Otrava rtutí

Rtuť

Farmakologie a patogeneze

V klinické praxi se otrava organickými sloučeninami rtuti vyskytuje velmi vzácně. Sloučeniny rtuti jsou velmi dobře rozpustné v tucích a po požití mohou způsobit irreverzibilní poškození CNS. Otravy anorganickými sloučeninami vznikají nejčastěji při inhalaci výparů nebo po požití rtuťnatých solí. Rtuť je prchavá již při pokojové teplotě a její prchavost se zvyšuje se stoupající teplotou, bezzápachové páry se rychle absorbují přes alveolární membránu. Po požití je nefrotoxická.

Klinika

Klinický obraz po akutní otravě výpary rtuti:

• inhalace par způsobuje dyspnoe, kašel, horečku, salivaci a kovovou pachuť v ústech;
• poškození plic může vyústit do pneumonie, nekrotizující bronchiolitidy a plicního edému;
• nefrotoxicita se projevuje proteinurií a hematurií, může vyústit do oligoanurického selhání ledvin.

Klinický obraz po subchronické/chronické otravě výpary rtuti:

• subchronická/chronická otrava výpary se projevuje stomatitidou, gingivitidou, modrými liniemi na dásních a poruchami CNS → tremor, anxieta, mentální anorexie, insomnie, irritabilita;
• přítomna může být nefritida a periferní neuropatie;
• akrodynie se projevuje u dětí < 6 let při subchronické expozici výpary nebo v posledních letech po používání čistících prášků na zuby s obsahem kalomelu → svrbění, bolestivost a erytém končetin, splenomegalie, horečka, dehydratace, poruchy elektrolytové rovnováhy, poruchy tubulárních funkcí, hypertenze, tachykardie a známky poškození CNS (insomnie, irritabilita).

Klinický obraz po požití anorganických solí rtuti:

• GIT symptomy: nauzea, vomitus, průjem, irritace/popálení oropharyngu, jícnu nebo žaludku s následnou hematemezou;
• kožní symptomy: urtica, vesikulární erupce;
• renální symptomy: akutní tubulární nekróza.

Odkazy

Zdroje

• HAVRÁNEK, Jiří: Otrava těžkými kovy