Onemocnění sleziny

Vrozené vady sleziny[upravit | editovat zdroj]

Ageneze – vzácná, často doprovází jiné vady (VSV),
akcesorní sleziny – časté, dokonce až u 7–11 % osob,
změny v uložení – relativně málo časté,
- situs viscerum inversus – uložena vpravo,
- bloudivá slezina – nedostatečná fixace frenikolienálním ligamentem – může padat až k pupku,
- dystopie,
  - získaná vada daná vytažením ligamenta patologicky změněnou slezinou,
  - dystopie může vznikat i fixací na jiný orgán (např. se přilepí na těhotnou dělohu a ta ji pak stáhne),
splenosis,
- termín pro mnohočetné implantace slezinné tkáně v různých částech břišní dutiny důsledkem dilacerace,
- může způsobovat ileus,
polysplenie,
- velmi vzácná,
- původní slezina chybí nebo je malá, ale v různých lokalizacích je spousta menších slezin,
perisplenitis cartilaginosa – hyalinóza pouzdra,
jiné – při DMP (Gaucher, Niemann-Pick..), SLE, apod.

Ruptura sleziny a její diafragmatická herniace na rtg

Septická slezina,
reakce sleziny na celkové projevy bakteriální infekce,
slezina je zvětšená (200–400 g, i více), měkká, snadno zranitelná,
může být zdrojem peritonitidy nebo krvácení,
čím sepse trvá déle nebo čím častěji se opakuje, tím bývá slezina větší,
největší je slezina u parazitárních infekcí (malárie), a dále – tyfus, mor, endokarditida, kala-azar.

Buď metastaticky nebo přestupem z okolí,
rizikový terén – infarkt, cysta, pseudocysta, poúrazový hematom,
množství hnisu – až stovky ml, bývá obvykle vyzrálý,
na absces se obvykle nalepí omentum,
klinický obraz,
- obě tyto jednotky se vyznačují celkovými septickými projevy a malým místním nálezem,
- důležitý příznak – indukovaná pleuritida, vyšší stav bránice.

tbc – dnes vzácná,
sarkoidóza – střední splenomegálie (500–700 g), také velmi vzácná, často jen náhodný histologický nález při splenekotomii z jiné indikace,
aktinomykóza – obvykle jako součást nemoci v jiné lokalizaci,
parazitární splenomegálie,
- malarická slezina – obrovská, náchylná k ruptuře i minimálním traumatem,
- echinokoková cysta – ve slezině je vzácně, více v plicích a játrech,
virová – např. při mononukleóze.

U nerozsáhlých ruptur, hlavně u dětí (pouzdro je pevnější, míň se prořezávají stehy),
šijeme atraumaticky, výhodné je stahy podkládat teflonovou destičkou nebo tam přišít kus omenta (i tamponu).

U trhlin, které postihují horní nebo dolní část sleziny,
podvaz segmentových větviček v hilu, tím dojde k demarkaci ischemizované části, kterou pak resekujeme,
ranou plochu je výhodné ošetřit lepidlem nebo omentem,
neanatomické resekce – pomocí některých moderních staplerů.

Tmavěčervené uzlíky jsou implantovanou slezinnou tkání po splenektomii z důvodu úrazové ruptury sleziny

Když není možné slezinu zachovat,
pokoušíme se o to u dětí a mladých osob,
nejčastěji se tkáň implantuje mezi listy omenta, pod peritoneum, vzácněji i mimo břišní dutinu,
je ale nutno implantovat minimálně 1/3 původního orgánu.

CT úrazové ruptury sleziny

Slezina po splenektomii. Dvoudobá ruptura se subkapsulárním hematomem

Splenomegálie u CLL

Indikace ke splenektomii

V indikační oblasti jsou velké změny (jak se začíná brát na vědomí, k čemu že to ta slezina vlastně slouží),
- zatímco u dětí do dvou let je prakticky kontraindikovaná, u starších se provede skoro vždy (menší pooperační rizika při odebrání celé sleziny než při snaze o uchování),
poranění – pokud není možný záchovný výkon,
hematologické indikace – iniciuje to hematolog,
řada indikací je relativních – musíme brát v úvahu, zda efekt splenektomie vyváží riziko výkonu a asplenismu,
bývá též prováděna jako součást rozsáhlých radikálních operací pro malignity GIT,
indikace hematologické – hypersplenismus, hemolytické anémie, primární thrombocytopenie (selže-li konservativní léčba kortikoidy), lymfomy,
indikace traumatické – těžká dilacerace parenchymu, poranění sleziny u polytraumatu, poškození hilových cév,
indikace ostatní – absces sleziny, cysta, součást resekčních výkonů pro karcinomy orgánů GITu, torse sleziny, ileus z tlaku zvětšené sleziny, portální hypertense – proximální splenorenální spoj.

Taktika a technika operace

Přístup,
- liší se dle indikace,
- u traumat – musí být rychlý a musí zajistit exploraci celé dutiny – horní střední laparotomie,
- u plánovaných – můžeme koukat i na hlediska estetická – subkostální řez,
musíme se zbavit všech závěsů sleziny:
- lig. pankreatikolienale (obsahuje a. et v. lienalis),
- lig. gastrolienale (krátké gastrické cévy),
- lig. phrenicolienale,
- lig. lienorenale (slabé),
operace je snazší, pokud můžeme slezinu vyluxovat z lože do operační rány,
ideální je slezinnou tepnu a žílu ošetřovat, až když jsou ostatní závěsy ošetřeny,
- podvazujeme dvojitě, ošetřujeme větévky do pankreatu a snažíme se neporanit kaudu,
složitá je operace při portální hypertenzi – je nutné neustále kontrolovat hemostázu, drénovat Redonem.

Komplikace

Časné pooperační komplikace,
- krvácení, lokální infekce, nitrohrudní komplikace (omezení pohyblivosti bránice…), pooperační pankreatitida, trombóza porty…,
Pozdní – postsplenická sepse.

ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.

BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 6.5.2010]. <http://jirben.wz.cz>.