Infekční mononukleóza
Feedback

Z WikiSkript

(přesměrováno z Mononukleóza)

Infekční mononukleóza
Infectious mononucleosis
Pseudomembranózní angína při infekční mononukleóze
Pseudomembranózní angína při infekční mononukleóze
Původce virus Epsteina-Barrové (EBV)
Přenos nemocný člověk nebo zdravý nosič viru, sliny, transfuze
Inkubační doba 4 dny až 4 týdny
Klinický obraz pseudomembranózní angína, horečka, hepatosplenomegalie
Diagnostika krevní obraz, jaterní testy, průkaz heterofilních protilátek
Léčba symptomatická: jaterní dieta, hepatoprotektiva, vitaminy, antipyretika; ATB jen při superinfekci
Komplikace hemolytická anémie, trombocytopenie, ruptura sleziny, meningoencefalitida
Očkování neexistuje
Incidence v ČR 1,2–1,5 tis. ročně
Klasifikace a odkazy
MKN B27
MeSH ID D007244
Medscape 222040

Infekční mononukleóza (nemoc studentů, polibková nemoc, nemoc z líbání) je onemocnění vyvolané primoinfekcí virem Epsteina-Barrové (EBV). Klinicky se podobá streptokokové angíně, neboť se projevuje horečkou, bolestí v krku, lymfadenopatií a hepatosplenomegalií, ale na rozdíl od angíny neodpovídá na antibiotickou léčbu. V České republice patří mezi poměrně častá onemocnění (2–2,5 tisíce případů ročně).[1]

Podstatně méně často (asi ve 20 % případů) se jedná o tzv. syndrom infekční mononukleózy vyvolaný obvykle cytomegalovirem (CMV), popř. vzácně adenoviry, HIV, HHV-6 či Toxoplasma gondii.[2][3]

Epidemiologie

Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo zdravý nosič viru. Přenašečem může být i rekonvalescent, EBV přetrvává v organizmu po celý život v latentním stavu a může dojít k jeho reaktivaci (stejně jako u ostatních herpetických infekcí). K promořování populace dochází od útlého věku, u dětí do 2 let bývá primoinfekce bez příznaků. Nejvyšší výskyt je v pubertě, u mladistvých a mladých dospělých mezi 15–24 lety. Nad 40 let se infekční mononukleóza prakticky nevyskytuje.

Patogeneze

EBV se přenáší slinami při úzkém kontaktu (líbáním, společným jídlem…), je možný i přenos transfuzí krve. Inkubační doba je 4 dny až 4 týdny [1]. Virus infikuje epitel faryngu. Odtud vstupuje do B-lymfocytů a způsobí jejich polyklonální aktivaci, takže B-lymfocyty začnou produkovat protilátky. Následně virus pomocí B-lymfocytů putuje do všech orgánů, což způsobí aktivaci buněčné imunity (cytotoxickych T-lymfocytů a NK-buněk) a tím se potlačí infekce. Pokud k jejich aktivaci nedojde, může pokračovat nekontrolovatelná lymfoproliferace se závažným až smrtelným průběhem (X-vázaný lymfoproliferativní syndrom).[2]

Akutní fázi onemocnění ukončují aktivované supresorové T-buňky, které se v periferní krvi jeví jako atypické lymfocyty („Pfeifferovy buňky“)[4]. Část infikovaných B-lymfocytů i přesto přežívá a je zdrojem pozdějšího vylučování viru slinami. Onemocnění zanechává dlouhodobou imunitu.

Klinický obraz

Začátek může být náhlý nebo pozvolný s prodromy jako jsou bolesti hlavy či břicha, bolestmi v krku, myalgie, nevolnost, nechutenství, únava, pocení, horečka (u 90 % dětí; může dosahovat až 40 °C a trvat 10–14 dní). Objevuje se však typická trias:

  • pseudomembranózní angína (hypertrofické prosáklé tonzily s oboustrannými povlaky),
  • krční lymfadenopatie (v 90 % případů; zvětšené bývají uzliny submandibulární, kolem kývačů, nuchální, někdy i axilární či inguinální),
  • hepatosplenomegalie (hepatomegalie ve 1/3 případů, splenomegalie v 1/2 případů – nejvýraznější ve 2. týdnu).


Dále se mohou objevit:

Onemocnění ustupuje do 2–4 týdnů, ale únava, slabost a nechutenství může přetrvávat několik měsíců.[2]

Diagnostika

Reaktivní lymfocyty v periferní krvi při infekční mononukleóze
  • Diagnostickým kritériem je průkaz heterofilních protilátek (Paul-Bunnellova reakce – u malých dětí často negativní; OCH-Ericsonův test) a specifických protilátek metodou ELISA (VCA – kapsidový antigen, EA – časný antigen, EBNA – jaderný antigen), event. PCR.
    • Primoinfekce: vzestup IgM a IgG proti VCA, poté i EA, chybí Ig proti EBNA.
    • Latentní stadium: pozitivní Ig proti EBNA.
    • Reaktivace infekce: IgG proti VCA, EBNA, EA a někdy i IgM proti VCA.

Komplikace

Exantém jako reakce na podání aminopenicilinových ATB při infekční mononukleóze

Léčba

Léčba je symptomatická. Doporučuje se klidový režim, racionální strava - vyhýbat se především smaženým a silně kořeněným jídlům (dříve se předepisovala jaterní dieta, dnes se již nedoporučuje), hepatoprotektiva, vitaminy, antipyretika, obklad na krk, kloktadlo.

  • Antibiotika se podávají jen při superinfekci (předpokládané či prokázané).
  • Kortikoidy při výrazném nálezu v krku a při problémy s polykáním, dechovými obtížemi apod.


Po prodělání infekční mononukleózy je vhodná půlroční dispenzarizace (celkový stav, krevní obraz, jaterní testy).[2][5]

  • Onemocnění podléhá hlášení, izolace není nutná.
  • Profylaxe a prevence neexistují.


CAVE!!! Při podání ATB aminopenicilinové řady dochází v 90–100 % případů k výsevu výrazného červeného splývajícího makulopapulózního exantému někdy až hemoragického charakteru.[2] Jedná se o imunopatologickou reakci III. typu, a může se objevit i při podání aminopenicilinu i po 2–3 měsících po odeznění klinických příznaků infekční mononukleózy. Nejedná se o alergii na aminopeniciliny![6]

Syndrom infekční mononukleózy

[ upravit vložený článek OpenMoji-black 270F.svg]
Krční lymfadenopatie u infekční mononukleózy (označeno šipkami)

Syndrom infekční mononukleózy je onemocnění klinicky velmi podobné infekční mononukleóze, ale nesplňuje všechna laboratorní kritéria a chybí heterofilní protilátky. Klinicky se projevuje jako krční lymfadenopatie a dalšími symptomy, které jsou méně časté (nález v krku, hepatosplenomegalie).

Toto onemocnění způsobuje

Zdroj, přenos a inkubační doba se liší podle původce. Diagnózu určíme na základě lymfadenopatie, atypických lymfocytů, zvýšení aminotransferáz v krvi bez nárůstu laktát-dehydrogenázy a sérologického průkazu původce. Prognóza je dobrá, léčíme symptomy (tělesný klid a jaterní dieta).[7]

CAVE!!! Rozlišení etiologických agens není příliš významné s výjimkou rozpoznání primoinfekce HIV, které má zásadní důležitost pro pacienta a jeho okolí.

Srovnání infekční mononukléozy a syndromu IM
KRITÉRIUM Infekční mononukleóza Syndrom infekční mononukleózy
Původce EBV (virus Epstan-Barrové) CMV, HIV, rubeola, toxoplasma
Lymfadenopatie ✔ ✔
Atypické lymfocyty ✔ ✔
Aminotransferázy zvýšené zvýšené
Laktátdehydrogenáza zvýšená norma
Heterofilní protilátky zvýšené ×
Hepatální syndrom ✔ může být
Nález v krku ✔ může být


Odkazy

Souvisejíci články

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Skočit nahoru k: a b ROZSYPAL, Hanuš. Základy infekčního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2015. 566 s. ISBN 978-80-246-2932-2.
  2. ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f AMBROŽOVÁ, H. Infekční mononukleóza. Pediatrie pro praxi [online]. 2005, roč. 6, vol. 5, s. 244-246, dostupné také z <www.pediatriepropraxi.cz>. ISSN 1803-5264. 
  3. ↑ Havlík J, et al, Infekční nemoci, 2. vyd., Galén 2002; 144–145.
  4. ↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 188-190. ISBN 978-80-247-2525-3.
  5. ↑ HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 619-621. ISBN 80-7262-178-5.
  6. ↑ KAREN, Igor, Vítězslav KOLEK a Michaela MATOUŠKOVÁ, et al. Antibiotická terapie respiračních, močových a kožních infekcí v ordinaci všeobecného praktického lékaře : doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře 2018. - vydání. Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře, Společnost všeobecného lékařství, 2018. ISBN 9788088280118.
  7. ↑ ROZSYPAL, Hanuš. Základy infekčního lékařství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2015. 566 s. ISBN 978-80-246-2932-2.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Infekční_mononukleóza&oldid=494167“