Nádory slinných žláz

1. Příušní žláza (gl. parotis) 2. Podčelistní žláza (gl. submandibularis) 3. Podjazyková žláza (gl. sublingualis)

Tumor glandulae parotis

Nádory slinných žláz postihují velké i malé slinné žlázy.
Nejčastěji je postižena glandula parotis.
Postihují převážně dospělé jedince.
Klinicky se mohou projevit jako tuhé, nebolestivé zvětšení žlázy.

Klasifikace

Benigní epitelové nádory

Pleomorfní adenom slinné žlázy

Pleomorfní adenom.
Monomorfní adenomy (např. papilární cystadenolymfom).

Maligní epitelové nádory

Mukoepidermoidní karcinom.
Acinocelulární karcinom.
Adenoidně cystický karcinom.
Adenokarcinom.
Epidermoidní karcinom.
Nediferencovaný karcinom.
Karcinom v pleomorfním adenomu.

Mezenchymové nádory

Benigní – lipom, hemangiom, hemangioendoteliom, lymfangiom, neurinom, neurofibrom.
Maligní – lymfom, sarkomy.

Metastázy maligních tumorů jiných orgánů

Jedná se nejčastěji o metastázy maligního melanomu, spinocelulárního karcinomu či karcinomu ledviny.

Benigní nádory slinných žláz

[ ✎ upravit vložený článek ]

Benigní nádory slinných žlaz jsou velmi variabilní.
Výskyt je nezávislý na pohlaví.
Rostou většinou pomalu a nebolestivě.
Epitelové jsou častější než mezenchymové.
Terapie je chirurgická.
Nejčastěji se vyskytují pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor).
Řadíme sem několik typů nádorů:

Pleomorfní adenom

Tzv. myxochondroepiteliom.
Nejčastější nádor slinných žláz.
Epitelový nádor, nejčastěji v glandula parotis (a také nejčastější tumor gl. parotis).
Hlavně ve vyšším a středním věku, je pomalu rostoucí.

Pleomorfní adenom, S-100 pozitivní

Možné recidivy.
Nádor často prorůstá do pouzdra, což zvyšuje možnost malignizace.
Klinicky se projeví jako nebolestivé zduření.
V histologickém obrazu se střídá více složek - epiteliomatózní složka s trabekulární, duktální, acinózní či solidní úpravou, dále složka myxoidní a chondroidní.

Papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor)

Druhý nejčastější benigní nádor slinných žlaz.
Výskyt hlavně v gl. parotis a podčelistních žlázách (9 % tumorů v gl. parotis).
Po 40. roce, častěji muži.
Bývá ohraničený, tuhý, proti spodině dobře pohyblivý, kulovitý, na sonografii může imitovat cystu.
Roste pomalu.
10 % recidivy, maligní zvrat je velmi vzácný.
Vzniká proliferací epiteliálních inkluzí v intraparotických lymfatických uzlinách.
V charakteristickém histologickém obraze dominuje dvojvrstevný epitel s jádry přivrácenými do lumen, stroma je tvořeno lymfatickou tkání.

Bazocelulární adenom

70 % v gl. parotis, 20 % malé žlázky rtu.
Maximální výskyt v 7. deceniu.
Možný přechod v bazocelulární karcinom.

Myoepiteliom

Vzácný.
Postihuje hlavně gl. parotis.
Může zmalignizovat.
Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury.

Onkocytom

Výskyt v 6.− 7. deceniu, častěji u žen.
Roste pomalu, je pohyblivý, malý (do 2 cm).
Vytváří pouzdro, na řezu šedočervený.
K recidivám nedochází, malignizace jen velmi vzácně.
V histologickém obraze jsou patrné eozinofilní jemně granulované buňky se zvýšeným množstvím mitochondrií.

Kanalikulární adenom

Výskyt nad 50 let.
Obvykle v horním rtu.

Sebaceózní adenom

Vzácný.
Dobře ohraničený, cystický, různé velikosti.

Duktání papilom

Nepříliš častý.
Vzniká z epitelu vývodů malých slinných žláz.

Maligní nádory slinných žláz dělíme na epitelové a mesenchymové. Nejčastěji se vyskytují Acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom v pleomorfním adenomu. Terapie je chirurgická – radikální. U pacientů se Sjögrenovým syndromem je zvýšený výskyt lymfomů slinných žláz.

Maligní epitelové nádory

Vycházejí ze žlázového parenchymu. Řadíme sem acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom.

Acinocelulární karcinom

Nejčastější maligní nádor z acinů slinných žláz (následující karcinomy jsou z duktálních/myoepiteliálních buněk).
Nález hlavně v gl. parotis.
Častější výskyt u žen.

Mukoepidermoidní karcinom

Tvoří asi 5 % nádorů slinných žláz.
Tvoří jej buňky produkující hlen, epidermoidní bb a bb přechodného typu, zpravidla je nedokonale opouzdřen.
Nízce maligní – dobře diferencovaný, cystické struktury vystlané hlenotvornými bb.
Vysoce maligní – nízce diferencovaný, solidní epidermoidní bb, hlenové bb jsou v menšině.
Prognóza: 70–90 % pacientů přežívá 5 let.

Adenoidně cystický karcinom

Tvoří 40 % ze žlázových karcinomů.
Vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární.
Tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami.
Metastazuje do regionálních uzlin a vzdáleně do plic, skeletu.
Prognosticky záleží na rozsahu tumoru a radikalitě chir. výkonu.
Solidní forma je nejméně příznivá.
Postihuje zejména malé slinné žlázy patra, méně často velké slinné žlázy.
Šíří se též perineurálně, někdy i intraneurálně.

Karcinom v pleomorfním adenomu

Vzniká maligní transformací benigního nádoru.
Uvádí se, že k tomu dochází ve 3–4 %.
Rozlišujeme podle histologické struktury na pravý, maligní a smíšený.
Na maligní přeměnu upozorní zrychlení růstu.

Maligní mesenchymové nádory

Ve slinných žlázách se objevují nejčastěji benigní mesenchymové nádory jako je hemangioendotheliom, lipom, neurinom, neurofibrom. Z maligních nádorů sem patří pouze maligní lymfom. Maligní lymfom dělíme do dvou kategorií podle etiologie na primární, vznikající při Sjogrenově syndromu, nebo sekundární vznikající při generalizaci.

Odkazy

Použitá literatura

PAZDERA, Jindřich. Základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.