Glandula parotis
Glandula parotis nazývaná také příušní žláza je největší slinná žláza.
Anatomie a histologie[upravit | editovat zdroj]
Čistě serózní tuboalveolární rozvětvená žláza, která je uložená na vnější straněm. masseter, kraniálně zasahuje až na arcus zygomaticus, dozadu k ušnímu boltci a přechází až k proc. styloideus. Kaudálně jde na krk před m. sternocleidomastoideus a zadní bříško m. digastricus. Přichází k ní n. facialis (VII. hlavový nerv), který se v ní větví a vytváří plexus parotideus.
Vnější plochu žlázy spolu s m. masseter pokrývá povrchový list fascia parotideomasseterica. Hluboký list této fascie se podílí na oddělení žlázy od m. pterygoideus medialis a od všech okolních svalů. Tractus angularis odděluje žlázu od trigonum submandibulare.
Vývod příušní žlázy (ductus parotideus, Stensenův vývod), dlouhý 5–6 cm, přechází přes přední okraj m. masseter a ústí do ústní dutiny ve výšce druhé horní stoličky.
Žláza vytváří asi jednu třetinu celkového množství slin, sekret je relativně bohatý na amylázu.
Obsahuje serózní alveoly, plazmatické buňky, myoepitelové buňky. Nacházíme tu vsunuté, žíhané i interlobulární vývody. Pro glandulu parotis je typické, že obsahuje mnoho tukových buněk.
Cévní a nervové zásobení[upravit | editovat zdroj]
Artérie pro žlázu jsou a. temporalis superficialis, a. maxillaris, a. auricularis posterior a a. transversa faciei.
Žíly přicházejí z vv. parotideae.
Nodi parotidei vedou lymfu do povrchových a hlubokých krčních uzlin.
Sympatická vlákna přicházejí podél tepen, parasympatická vlákna jdou cestou tzv. Jacobsonové anastomózy.
Histologické snímky[upravit | editovat zdroj]
Glandula parotis je čistě serózní, acinózní, exokrinní žláza. Systém vývodů se bohatě větví již uvnitř lalůčku. Velmi četné jsou žíhané vývody.
Serózní buňky exokrinní žlázy mají kulatá jádra. Žíhané vývody jsou tvořeny eosinofilními buňkami. Žíhání viditelné na velkém zvětšení na bazi epitelových buněk je ekvivalentem baso-laterálního labyrintu. Funkcí buněk žíhaných vývodů je zpětná resorpce iontů.
Přehledné zvětšení. Ukazovátko směřuje na žíhané vývody.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNEK, J. a Z. VACEK. Histologický atlas. 1. vydání. Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2393-8.
- KONRÁDOVÁ, V. , J. UHLÍK a L. VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. H&H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
