Benigní nádory slinných žláz
Z WikiSkript
- Benigní nádory slinných žlaz jsou velmi variabilní.
- Výskyt je nezávislý na pohlaví.
- Rostou většinou pomalu a nebolestivě.
- Epitelové jsou častější než mezenchymové.
- Terapie je chirurgická.
- Nejčastěji se vyskytují pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor).
- Řadíme sem několik typů nádorů:
Pleomorfní adenom[upravit | editovat zdroj]
- Tzv. myxochondroepiteliom.
- Nejčastější nádor slinných žláz.
- Epitelový nádor, nejčastěji v glandula parotis (a také nejčastější tumor gl. parotis).
- Hlavně ve vyšším a středním věku, je pomalu rostoucí.
- Možné recidivy.
- Nádor často prorůstá do pouzdra, což zvyšuje možnost malignizace.
- Klinicky se projeví jako nebolestivé zduření.
- V histologickém obrazu se střídá více složek - epiteliomatózní složka s trabekulární, duktální, acinózní či solidní úpravou, dále složka myxoidní a chondroidní.
Papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor)[upravit | editovat zdroj]
- Druhý nejčastější benigní nádor slinných žlaz.
- Výskyt hlavně v gl. parotis a podčelistních žlázách (9 % tumorů v gl. parotis).
- Po 40. roce, častěji muži.
- Bývá ohraničený, tuhý, proti spodině dobře pohyblivý, kulovitý, na sonografii může imitovat cystu.
- Roste pomalu.
- 10 % recidivy, maligní zvrat je velmi vzácný.
- Vzniká proliferací epiteliálních inkluzí v intraparotických lymfatických uzlinách.
- V charakteristickém histologickém obraze dominuje dvojvrstevný epitel s jádry přivrácenými do lumen, stroma je tvořeno lymfatickou tkání.
Bazocelulární adenom[upravit | editovat zdroj]
- 70 % v gl. parotis, 20 % malé žlázky rtu.
- Maximální výskyt v 7. deceniu.
- Možný přechod v bazocelulární karcinom.
Myoepiteliom[upravit | editovat zdroj]
- Vzácný.
- Postihuje hlavně gl. parotis.
- Může zmalignizovat.
- Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury.
Onkocytom[upravit | editovat zdroj]
- Výskyt v 6.− 7. deceniu, častěji u žen.
- Roste pomalu, je pohyblivý, malý (do 2 cm).
- Vytváří pouzdro, na řezu šedočervený.
- K recidivám nedochází, malignizace jen velmi vzácně.
- V histologickém obraze jsou patrné eozinofilní jemně granulované buňky se zvýšeným množstvím mitochondrií.
Kanalikulární adenom[upravit | editovat zdroj]
- Výskyt nad 50 let.
- Obvykle v horním rtu.
Sebaceózní adenom[upravit | editovat zdroj]
- Vzácný.
- Dobře ohraničený, cystický, různé velikosti.
Duktání papilom[upravit | editovat zdroj]
- Nepříliš častý.
- Vzniká z epitelu vývodů malých slinných žláz.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. 1983.
- PAZDERA, Jindřich. základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.
- WOTKE, Jiří a Víta ŽAMPACHOVÁ. Histopatologické praktikum. 1. vydání. 2002. ISBN 80-86297-09-8.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. 2008. ISBN 978-80-247-1650-3.