Nádory slinných žláz
(přesměrováno z Nádorová onemocnění slinných žláz)
- Nádory slinných žláz postihují velké i malé slinné žlázy.
- Nejčastěji je postižena glandula parotis.
- Postihují převážně dospělé jedince.
- Klinicky se mohou projevit jako tuhé, nebolestivé zvětšení žlázy.
Klasifikace
Benigní epitelové nádory
- Pleomorfní adenom.
- Monomorfní adenomy (např. papilární cystadenolymfom).
Maligní epitelové nádory
- Mukoepidermoidní karcinom.
- Acinocelulární karcinom.
- Adenoidně cystický karcinom.
- Adenokarcinom.
- Epidermoidní karcinom.
- Nediferencovaný karcinom.
- Karcinom v pleomorfním adenomu.
Mezenchymové nádory
- Benigní – lipom, hemangiom, hemangioendoteliom, lymfangiom, neurinom, neurofibrom.
- Maligní – lymfom, sarkomy.
Metastázy maligních tumorů jiných orgánů
- Jedná se nejčastěji o metastázy maligního melanomu, spinocelulárního karcinomu či karcinomu ledviny.
Benigní nádory slinných žláz
- Benigní nádory slinných žlaz jsou velmi variabilní.
- Výskyt je nezávislý na pohlaví.
- Rostou většinou pomalu a nebolestivě.
- Epitelové jsou častější než mezenchymové.
- Terapie je chirurgická.
- Nejčastěji se vyskytují pleomorfní adenom (smíšený tumor, myxochondroepiteliom) a papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor).
- Řadíme sem několik typů nádorů:
Pleomorfní adenom
- Tzv. myxochondroepiteliom.
- Nejčastější nádor slinných žláz.
- Epitelový nádor, nejčastěji v glandula parotis (a také nejčastější tumor gl. parotis).
- Hlavně ve vyšším a středním věku, je pomalu rostoucí.
- Možné recidivy.
- Nádor často prorůstá do pouzdra, což zvyšuje možnost malignizace.
- Klinicky se projeví jako nebolestivé zduření.
- V histologickém obrazu se střídá více složek - epiteliomatózní složka s trabekulární, duktální, acinózní či solidní úpravou, dále složka myxoidní a chondroidní.
Papilární cystadenolymfom (Warthinův tumor)
- Druhý nejčastější benigní nádor slinných žlaz.
- Výskyt hlavně v gl. parotis a podčelistních žlázách (9 % tumorů v gl. parotis).
- Po 40. roce, častěji muži.
- Bývá ohraničený, tuhý, proti spodině dobře pohyblivý, kulovitý, na sonografii může imitovat cystu.
- Roste pomalu.
- 10 % recidivy, maligní zvrat je velmi vzácný.
- Vzniká proliferací epiteliálních inkluzí v intraparotických lymfatických uzlinách.
- V charakteristickém histologickém obraze dominuje dvojvrstevný epitel s jádry přivrácenými do lumen, stroma je tvořeno lymfatickou tkání.
Bazocelulární adenom
- 70 % v gl. parotis, 20 % malé žlázky rtu.
- Maximální výskyt v 7. deceniu.
- Možný přechod v bazocelulární karcinom.
Myoepiteliom
- Vzácný.
- Postihuje hlavně gl. parotis.
- Může zmalignizovat.
- Na rozdíl od pleomorfního adenomu netvoří duktální struktury.
Onkocytom
- Výskyt v 6.− 7. deceniu, častěji u žen.
- Roste pomalu, je pohyblivý, malý (do 2 cm).
- Vytváří pouzdro, na řezu šedočervený.
- K recidivám nedochází, malignizace jen velmi vzácně.
- V histologickém obraze jsou patrné eozinofilní jemně granulované buňky se zvýšeným množstvím mitochondrií.
Kanalikulární adenom
- Výskyt nad 50 let.
- Obvykle v horním rtu.
Sebaceózní adenom
- Vzácný.
- Dobře ohraničený, cystický, různé velikosti.
Duktání papilom
- Nepříliš častý.
- Vzniká z epitelu vývodů malých slinných žláz.
Maligní nádory slinných žláz
Maligní nádory slinných žláz dělíme na epitelové a mesenchymové. Nejčastěji se vyskytují Acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom (cylindrom) a karcinom v pleomorfním adenomu. Terapie je chirurgická – radikální. U pacientů se Sjögrenovým syndromem je zvýšený výskyt lymfomů slinných žláz.
Maligní epitelové nádory
Vycházejí ze žlázového parenchymu. Řadíme sem acinocelulární karcinom, mukoepidermoidní karcinom, adenoidně cystický karcinom.
Acinocelulární karcinom
- Nejčastější maligní nádor z acinů slinných žláz (následující karcinomy jsou z duktálních/myoepiteliálních buněk).
- Nález hlavně v gl. parotis.
- Častější výskyt u žen.
Mukoepidermoidní karcinom
- Tvoří asi 5 % nádorů slinných žláz.
- Tvoří jej buňky produkující hlen, epidermoidní bb a bb přechodného typu, zpravidla je nedokonale opouzdřen.
- Nízce maligní – dobře diferencovaný, cystické struktury vystlané hlenotvornými bb.
- Vysoce maligní – nízce diferencovaný, solidní epidermoidní bb, hlenové bb jsou v menšině.
- Prognóza: 70–90 % pacientů přežívá 5 let.
Adenoidně cystický karcinom
- Tvoří 40 % ze žlázových karcinomů.
- Vyskytuje se ve třech formách – glandulární, solidní a tubulární.
- Tvořen duktálními a myoepitelovými buňkami.
- Metastazuje do regionálních uzlin a vzdáleně do plic, skeletu.
- Prognosticky záleží na rozsahu tumoru a radikalitě chir. výkonu.
- Solidní forma je nejméně příznivá.
- Postihuje zejména malé slinné žlázy patra, méně často velké slinné žlázy.
- Šíří se též perineurálně, někdy i intraneurálně.
Karcinom v pleomorfním adenomu
- Vzniká maligní transformací benigního nádoru.
- Uvádí se, že k tomu dochází ve 3–4 %.
- Rozlišujeme podle histologické struktury na pravý, maligní a smíšený.
- Na maligní přeměnu upozorní zrychlení růstu.
Maligní mesenchymové nádory
Ve slinných žlázách se objevují nejčastěji benigní mesenchymové nádory jako je hemangioendotheliom, lipom, neurinom, neurofibrom. Z maligních nádorů sem patří pouze maligní lymfom. Maligní lymfom dělíme do dvou kategorií podle etiologie na primární, vznikající při Sjogrenově syndromu, nebo sekundární vznikající při generalizaci.
Odkazy
Použitá literatura
- PAZDERA, Jindřich. Základy ústní a čelistní chirurgie. 1. vydání. Olomouc : Universita Palackého v Olomouci, 2007. 0 s. ISBN 978-80-244-1670-0.