Myoma uteri

Myomy (leiomyom, angl. fibroid) jsou benigní, monoklonální nádory z hladkých svalových buněk, které vyrůstají ze stěny svaloviny nitrobřišních orgánů. V gynekologii hovoříme o děložním myomu (útvar vyrůstá z myometria), v zažívacím traktu se jedná o myom z hladké svaloviny stěny GIT.

Nejčastěji se s myomem setkáváme v gynekologii – děložní myom. Myomy jsou nejčastějším nezhoubným útvarem ženského genitálního traktu. Prevalence děložních myomů je u žen do 30 let 20–30 % u žen nad 30 let 50 %.

Děložní myomy dosahují velikosti 1 cm až (výjimečně) několika decimetrů. Můžou se vyskytovat solitárně, někdy bývají vícečetné – pak hovoříme o myomatóze.

Myomy jsou zpravidla benigní povahy. Maligní zvrat děložního myomu je ojedinělý.

Myom je hormonálně závislý nádor – obsahuje hormonální receptory – po menopauze nebo po léčbě GnRH analogy myomy regredují.

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory výskytu děložních myomů patří genetická predispozice, hormonální vlivy (hyperreaktivita myomu na estrogeny), věk (vrchol výskytu kolem 40. roku), nulliparita a časná menarche (větší počtu mitóz v myometriu), afroamerická rasa, vyšší BMI (akcentace konverze androgenů z nadledvin) a faktory zevního prostředí.

Klasifikace

Lokalizace myomů: 1) subserózní, intraligamentární; 2) intramurální; 3) submukózní; 4) subserózní pendulující; 5) submukózní pendulující intrakavitální; 6) cervikální intramurální; 7) cervikální stopkatý − myoma nascens

S typem a charakteristikou děložního myomu souvisí jeho klinické příznaky a následující terapie. Myomy lze klasifikovat podle následujících kriterií:

• Podle počtu: solitární nebo mnohočetné

• Podle původu: z těla (> 90% myomů) nebo z hrdla

• Podle velikosti: malé (několik milimetrů) až obrovské (několik decimetrů)

• Podle lokalizace: vzhledem k jednotlivým vrstvám děložní stěny
  • Submukózní – deformují dutinu děložní
    • typ 0 – pendulující
    • typ I – více než 50 % do dutiny děložní
    • typ II – méně než 50 % do dutiny děložní
  • Intramurální – mohou, ale nemusí deformovat dutinu děložní
  • Subserózní – nedeformují dutinu děložní, více než 50 % myomu zasahuje do dutiny břišní
    • subserózní široce přisedlý
    • subserózní pendulující
    • subserózní intraligamentózní

Klinický obraz a komplikace

Projevy děložních myomů závisí na jejich velikosti, lokalizaci a počtu, část myomů je asymptomatických (asi 1/3 žen).

K nejčastějším příznakům patří hypermenorea a nepravidelné děložní krvácení v důsledku komprese endometria vyklenujícím se myomem (tím je porušena vaskularizace a stěna se neodlučuje). Může vyskytovat také dyspareunie, gastrointestinální (např. zácpa) a urologické (např. retence, polakisurie) potíže. Nekrotické změny uvnitř myomu mohou vyvolavat tlak a bolesti v hypogastriu a způsobit náhlou příhodu bříšní např. torzí stopkatého myomu, infarzací nebo infekcí myomu. V těhotenství obvykle myomy rostou rychleji.

Mezi komplikace patří poruchy reprodukce (infertilita nebo sterilita) ve fertilním věku, kromě toho děložní myomy představují nebezpečí pro matku i plod během těhotenství (FGR, poruchy polohy plodu) a při porodu (porodní překážka, nekróza myomu po podání metylergometrinu nebo při torzi, cervikokorporální dystokie, PŽOK).

Diagnostika

Uterus myomatosus

Diagnostika může být provedena pomocí gynekologického vyšetření, ultrasonografie a hysteroskopie, nebo se myom objeví jako náhodný operační nález. V diferenciální diagnostice se musí vyloučit jiná léze myometria (adenomyóza, leiomyosarkom) a ovariální tumory.

Terapie

Terapie děložních myomů je odvislá od symptomatiky. Konzervativní řešení volíme u asyptomatických myomů (u 1/3 žen stačí pouze sledování) a u žen ve fertilním věku. Při výskytu symptomů je nutné chirurgické odstranění myomu (hysteroskopická myomektomie, laparoskopická myomektomie, laparotomická myomektomie, laparoskopická okluze děložních tepen, embolizace myomů) nebo hysterektomie. V určitých případech může být indikována medikamentózní léčba.

• U mladých žen plánujících těhotenství:
  • konzervativně – tj. odstranit myom a nechat dělohu;
  • laparoskopická či hysteroskopická enukleace;
  • předoperačně lze velké myomy zmenšit agonisty GnRH (léčba 3–5 měsíců).
• Nejčastěji se ale objevují u žen, které již rodičovství neplánují:
  • při velkém krvácení, při bolestech, při rychlém růstu – hysterektomie.

Odkazy

Související články

• Leiomyoma uteri (preparát)

Externí odkazy

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2018-01-06]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.

• Děložní myomy (Gynekologická endoskopie, MUDr. Michal Mára)

Použitá literatura

• MÁRA, Michal a Zdeněk HOLUB, et al. Děložní myomy :  Moderní diagnostika a léčba. 1. vydání. Praha : Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1854-5.

• VOKURKA, Martin a Jan HUGO, et al. Velký lékařský slovník. 9. vydání. Praha : Maxdorf, 2009. 1159 s. ISBN 978-80-7345-202-5.

• HOLUB, Zdeněk a David KUŽEL, et al. Minimálně invazivní operace v gynekologii. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 80-247-0834-5.

• DUBOVÁ, Olga a Michal ZIKÁN. Praktické repetitorium gynekologie a porodnictví. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 2022. s. 406-407. ISBN 978-80-7345-716-7.