Klimakterium

Klimakterium (přechod) - životní období ženy, během kterého postupně ustává činnost ženských pohlavních orgánů a mění se hormonální rovnováha. Délka tohoto období není zcela jasně ohraničená.

Klimakterium souvisí s řadou dalších pojmů:

• Menopauza - termín poslední menstruace, po němž žena minimálně 12 měsíců má amenoreu.
• Perimenopauza - období začínající rok před a končící rok po menopauze.
• Premenopauza - období od začátku klinických projevu klimakteria po menopauzu.
• Postmenopauza - období po menopauze do 65. roku.
• Senium - období po 65. roku života.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Menopauza.

Patogeneze

Klíčovým mechanismem rozvoje změn v klimakteriu je snížení počtu ovariálních folikulů pod kritickou hodnotu (cca 1000 folikulů). Ovaria ztrácejí i před zvýšené hladiny gonadotropinů schopnost stimulovat průběh ovariálního cyklu s následnou ovulaci, kromě toho se snižuje i cyklická produkce estrogenů a progesteronu. Hlavním zdrojem estrogenů po klimakteriu se stávají androgeny z nadledvin a vaječníků, které se přeměňují na estrogeny v tukové tkáni.

První změnou je pokles hladin inhibinů A a B (produkované ve folikulech), což prostřednictvím negativní zpětné vazby působí na hypotalamo-hypofyzární osu a vyvolává zvýšení hladin gonadotropinů (především FSH). FSH stimuluje růst dalších folikulů a urychluje jejich spotřebu.

Počet anovulačních folikulů postupně stoupá, klesá množství progesteronu a dochází k relativnímu hyperestrinismu, což způsobuje klinické projevy klimakteria.

Klinický obraz

K symptomatologii klimakteria patří jak somatické a neurovegetativní příznaky, tak i psychické změny. Jejich krátký souhrn je představen v tabulce níže:

Somatické příznaky	Osteoporóza - typické jsou zlomeniny obratlů; Atrofická vulvovaginitida - projevuje se jako suchost, svědění, pálení, opakované výtoky a záněty, bolest nebo špinění při pohlavním styku; Potíže při močení - dysurie, nykturie, sestup pánevních orgánů, inkontinence moči atd. Kožní změny - vznik vrásek, výrůstků a chlupů, suchost, atrofie a depigmentace kůže; Kardiovaskulární nemoci - narůst rizikových faktorů (hypertenze, změny hemokoagulačních parametrů a lipidového spektra, dysfunkce endotelu...).
Neurovegetativní příznaky	Návaly horka a pocení (často v noci a ve souvislostí s návaly) - vazomotorické příznaky spojené s chybnou regulaci krevního průtoku cévami; Závratě.
Psychické příznaky	Poruchy spánku; Podrážděnost, vztahovačnost, ztráta sebedůvěry; Poruchy soustředěnosti a zapomínání; Deprese; Alzheimerova choroba.

Dle délky nástupu se dá příznaky rozdělit do následujících syndromů:

• Akutní - klimakterický syndrom: zahrnuje celou škálu individuálních obtíží, nejčastěji však vazomotorické příznaky jako návaly, noční pocení atd.
• Střednědobé - organický estrogen-deficitní syndrom: vzniká na podkladě atrofizace sliznic, kůže, vlasů a nehtů.
• Dlouhodobé - metabolický estrogen-deficitní syndrom: stavy, které na rozdíl od předchozích dvou syndromů ohrožují pacientku na životě, např. osteoporóza, KVS onemocnění, rozvoj inzulinové rezistence atd.

Léčba

Pacientkám v klimakteriu lze doporučit úpravu životního stylu (zvýšení pohybové aktivity v podobě chůze aspoň třikrát týdně po 30 minut), lázeňskou péči a použití potravinových doplňků (fytoestrogeny).

Nejúčinnější terapií klimakterického syndromu je hormonální terapie (HT). Existuje několik terapeutických režimů vhodných pro různé skupiny pacientek:

• Monoterapie estrogeny - indikována u žen po hysterekotomii nebo při nesnášenlivosti gestagenů (lze aplikovat terapii se současným podáním tibolon nebo se zavedením nitroděložního tělíska s lokálně působícím gestagenem).
• Monoterapie gestageny - méně častý terapeutický režim, může se aplikovat v období perimenopauzy u žen s hyperestrinismem a častou menometroragií jako součást tzv. "brzděné substituce".
• Kombinovaná terapie - kombinace estrogenu s gestagenem je indikována jako ochrana před rozvojem karcinomu po estrogenní stimulaci.

Hormonální léčba je kontraindikována v případech hluboké žilní trombózy, plicní embolie, závažného onemocnění jater, karcinomu prsu a karcinomu endometria. Důležitou roli hraje i doba zahájení HT: časný začátek léčby po menopauze má významný vliv na dlouhodobý účinek terapie, zatímco ženy nad 60 let bez předchozí hormonální léčby by neměly začít užívat HT bez vážného důvodu.

Odkazy

Související články

• Amenorrhoea
• Cyklické změny v ženském těle
• Hormonální antikoncepce
• Menopauza

Použitá literatura

• ROZTOČIL, Aleš, et al. Moderní gynekologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2024. 800 s. s. 80-90. ISBN 978-80-271-2005-5.

• DUBOVÁ, Olga a Michal ZIKÁN. Praktické repetitorium gynekologie a porodnictví. 2. vydání. Praha : Maxdorf, 2022. s. 421-427. ISBN 978-80-7345-716-7.