Mitochondrie a jejich stavba
Mitochondrie jsou v buňce vázány na cytoskelet. Podle endosymbiotické teorie Lynn Margulisové se vyvinuly z aerobních bakterií, které byly předtím pohlceny fagocytujícími archebakteriemi. Část jejich genomu se přesunula do jádra „hostitelské“ buňky a tím se na ní staly závislé, zbytek genomu ale zůstal v mitochondriích. Kromě vlastních genů mají také vlastní proteosyntetický aparát vykazující znaky prokaryot (70S ribozomy), a proto bývají označovány jako semiautonomní organely.
Zevní mitochondriální membrána[upravit | editovat zdroj]
Od vnějšího prostředí je odděluje podobná membráně endoplazmatického retikula. Tato membrána je poměrně dobře propustná pro většinu látek s menší molekulovou hmotností, ale zamezuje vstupu bílkovin a jiných makromolekul. Současně obsahuje:
- enzymy metabolismu mastných kyselin a fosfolipidů;
- tzv. TOM komplex (translocase of the outer membrane) přenášející proteiny z cytoplazmy do mezimembránového prostoru.
Mezimembránový prostor má složení podobné cytosolu (tzn. že obsah proteinů v něm je v porovnání s matrix nízký) a obsahuje například i cytochrom c a proapoptotické proteiny.
Vnitřní mitochondriální membrána[upravit | editovat zdroj]
Membrána výrazně selektivní, polární molekuly přes ni téměř neprocházejí (s výjimkou několika, které mají vlastní transportéry).Vnitřní membrána obsahuje:
- fosfolipid kardiolipin;
- enzymy dýchacího řetězce;
- tzv. TIM komplex (translocase of the inner membrane) transportující určité proteiny.
Směrem do matrix vybíhá v podobě různých výběžků, nejčastěji krist a tubulů.
Mitochondriální matrix[upravit | editovat zdroj]
Má podobu hustého proteinového gelu obsahujícího enzymy mnoha metabolických drah (Krebsova cyklu, β-oxidace MK, ornitinového cyklu a dalších). Dále se zde nachází mDNA (a příslušné tRNA a mRNA), ribozomy či anorganické ionty (jako Ca2+).