Lipidy

Adipocyt

Lipidy jsou důležité přírodní látky, mezi které patří především tuky, oleje, vosky, některé vitamíny a hormony. Chemicky jsou to převážně estery (nejčastěji triacylglyceroly) vyšších mastných kyselin a alkoholů. Skupina látek zařazovaných mezi lipidy není úplně přesně ohraničená. Obecně přijímanou společnou charakteristikou těchto látek je hydrofobní charakter, který je podmíněný obsahem delšího nepolárního uhlovodíkového řetězce, tzn. nerozpouští se ve vodě, ale v nepolárních rozpouštědlech.

Biologický význam lipidů

Lipidy jsou pro živé organismy nepostradatelné. Tvoří složku buněčných membrán, kde jsou ve formě fosfolipidové dvojvrstvy. Fungují jako rozpouštědlo pro lipofilní vitamíny A, D, E a K, které díky nim může organismus využívat. Lipidy jsou v lidském těle ukládány ve formě adipocytů, tedy slouží jako nejhodnotnější zdroj energie. Současně mechanicky a hlavně teplotně chrání vnitřní orgány, tzn. fungují jako tělesná izolační vrstva. Dalším přínosem lipidů je jejich využití jako části transportních lipoproteinů. Také nezbytné myelinové pochvy neuronů jsou složeny hlavně z fosfolipidů.

Dělení lipidů
Jednoduché lipidy	acylglyceroly	Alkohol tvoří glycerol: nasycené (tuky) – pevné, živočišného původu; nenasycené (oleje) – kapalné, rostlinného původu; hydrogenací, takzvaným ztužováním se nasytí násobné vazby kyseliny (které jsou jinak náchylné k oxidaci, tedy žluknutí) a vzniká ztužený tuk.
	vosky	Alkoholem není glycerol, ale například cetylalkohol, myricylalkohol – příkladem může být včelí vosk, nebo ovčí lanolin, často také pokrývají plody rostlin.
Složené lipidy	sfingolipidy	Ceramidy, fosfosfingolipidy a glykosfingolipidy (cerebrosidy a gangliosidy).
	glykolipidy	Galaktolipidy, sulfolipidy a glykosfingolipidy.
	lipoproteiny	Chylomikrony, HDL, VLDL, LDL.
	fosfolipidy	Tvoří dvojvrstvu buněčné membrány.
Odvozené lipidy	steroidy, karotenoidy, lipofilní vitaminy a prostaglandiny.	Jsou to látky lipidické povahy, které ale nemohou být svojí strukturou zařazeny mezi lipidy.

Příjem tuků v potravě

Tuky by měly tvořit maximálně 25–30 % denní dávky živin pro dospělé. Celkový příjem energie a tuků závisí na pohlaví, věku, hmotnosti a fyzické zátěži jedince.

Při denním energetickém příjmu 8500kJ by množství přijatých tuků odpovídalo 70g.

Reakce lipidů

Esterifikace

• Kyselá hydrolýza
• Zásaditá hydrolýza – výroba mýdla (saponifikace)
• Katalytická hydrogenace
• Neutralizace
• Esterifikace
• Reakce s dvojnou vazbou
  • Hydogenace - ztužování tuků
  • Halogenace
  • Oxidační modifikace
• Žluknutí
• Vysychání olejů – některé rostlinné oleje (makový, lněný,...) na vzduchu polymerují a získávají povahu suchého, nepropustného filmu. Tyto oleje se používají jako takzvané fermeže – nátěrové hmoty proti korozi.

Metabolismus lipidů

Příklady běžných lipidů

Biosyntéza

Tělo umí vytvářet mastné kyseliny s maximálně jednou dvojnou vazbou. Další potřebné nenasycené mastné kyseliny musí přijímat v potravě. Lipidy jsou syntetizovány v cytoplazmě. Mastné kyseliny vzniknou reakcí Acetyl-CoA a jednoduché karboxylové kyseliny, za spotřeby většího množství energie. Vzniklé mastné kyseliny jsou následně esterifikovány glycerolem.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Tvorba mastných kyselin a triacylglycerolů.

Odbourávání

Lipidy jsou kaloricky nejhodnotnější látky, 1 g obsahuje až 40 kJ. Mechanismus degradace lipidů se označuje jako β-oxidace. Celkový princip spočívá ve zkracování dlouhého řetězce mastné kyseliny o dva uhlíky, který skončí zbytky acetátu a Acetyl-CoA, poté vstupuje do citrátového cyklu. Celý děj β-oxidace probíhá v matrix mitochondrií.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Βeta-oxidace.

Odkazy

Související články

• Lipidy a jejich metabolismus
• Odbourávání lipidů a metabolismus ketolátek
• Tuky v potravě
• Klasifikace a struktura lipidů
• Tvorba mastných kyselin a triacylglycerolů
• Βeta-oxidace

Použitá literatura

• BÁRTA, Milan a Libuše BARTOŠOVÁ. Chemie :  maturitní otázky. 1. vydání. Praha : Fragment, 2007. ISBN 978-80-253-0498-3.

• ŠKODA, Jiří a Pavel DOULÍK. Chemie 9 :  učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia. 1. vydání. Plzeň : Fraus, 2007. ISBN 978-80-7238-584-3.

• KLOUDA, Pavel. Biochemie zblízka. 1. vydání. Pavko, 2012. 125 s. ISBN 9788086369211.