Paměť a její poruchy

Paměť je schopnost organismu přijímat, uchovávat a vybavovat předchozí zkušenosti.

• Umožňuje uchování minulé zkušenosti, je nezbytnou podmínkou adaptace.
• Paměť je jeden z funkčních systémů mozku (jako emoce, motorika, …).
• Rozlišují se dva hlavní druhy paměti – fylogenetická a ontogenetická.

Fylogenetická paměť

• Nepodmíněné reflexy
• Instinkty

Ontogenetická paměť

• Ontogenetickou paměť lze dělit různě:

1. deklarativní paměť – uvědomovaná, explicitní, verbální (výroky), neverbální (představy);
   1. sémantická složka – informace získané určitými specifickými zkušenostmi;
   2. epizodická složka – kontextová, vzpomínky na události.
2. nedeklarativní paměť – paměť procedurální – implicitní, není zřetelně uvědomovaná, vývojově stará paměť, paměťové obsahy obsažené v různých dovednostech.

• Klinické dělení:

1. bezprostřední – do 30 s;
2. recentní – několik měsíců;

• pro vzdálené události.

• Dělení podle doby uchování paměťové stopy:

1. krátkodobá;
2. dlouhodobá.

• Dělení dle experimentální fyziologie:

1. paměť pracovní – zpracovává krátkodobě;
2. paměť provozní;
3. zásobní.

Základní schopnosti paměti:

Ontogenetická paměť

• Schopnost ukládat (vštípivost, impregnace).
• Schopnost udržet, fixovat (retence).
• Schopnost nepozměnit, mít uloženo beze změn (konservace).
• Schopnost vybavit si (reprodukce).

Ultrakrátká paměť

• Senzorický registr, trvá zlomky sekund až sekundu, je těsně spojena s pozorností.

Krátkodobá paměť

• Jejím podkladem jsou reverberační okruhy (krátkodobé dočasné zapojení neuronových sítí, po kterých vzruch krouží).
• Trvá řádově vteřiny, při poruše je poškozena vštípivost (porucha retikulární formace, frontálních laloků).

Konsolidační fáze paměti – paměť střednědobá

Lokalizace hypothalamu

• Některé okruhy z krátkodobé zanikají, jiné perzistují, důležitá je emoční složka, princip odměny a trestu.
• Na emočním zapamatování se podílí hlavně limbický systém, hypothalamus.
• Konsolidační fáze je přechod do dlouhodobé paměti, zahrnuje tvorbu paměťových stop.
• Limbický systém je aktivován odměnou a trestem, zesiluje vliv vhodných podnětů.
• Dochází k elektrochemickým změnám – ovlivnitelné farmakologicky.
• Velký význam pro tento druh paměti má acetylcholin.

Dlouhodobá paměť

• Dlouhodobá paměť má strukturální, morfologický podklad, roste počet dendritů; ve stáří se vlivem toxinů jejich počet snižuje, při intenzivním učení počet dendritů stoupá; tento proces je patrně podkladem paměti.
• Mechanismus aktivace trnů v hippocampu – AP aktivuje enzym calpain I, tím vznikne látka fodrin, který je obsažen v neuronálním cytoskeletu, degraduje se a obnažuje receptory excitačních AMK.
• Otázka lokalizace je značně sporná.
• Předpokladem vědomého zapamatování je motiv.
• Determinanty – síla podnětu, emoční zabarvení, schopnost koncentrace, emoční vyladění.
• Každý má jiné dispozice, někdo má lepší vizuální, …
• Paměť je zhoršována únavou a pasivitou.

Poruchy paměti

Hypomnézie

• Snížení paměťové výkonnosti, buď globálně nebo selektivně.
• Nejčastěji při organickém postižení, jako součást syndromu demence.
• Při únavě, vlivem farmak, toxinů.
• U demencí porušena hlavně vštípivost.
• Konfabulace – na otázky odpovídá postižený sice přiléhavě ale fakticky nesprávně, přesto je však přesvědčen, že má pravdu, a za chvíli na tutéž otázku může odpovědět jinak.
• Amnestická dezorientace – totální porucha vštípivosti.

Korzakovský syndrom

• Porucha vštípivosti, konfabulace, amnestická dezorientace.
• Alkoholové demence, Alzheimerova choroba.

Amnézie

• Úplná ztráta paměti, zpravidla časově ohraničená, plná či selektivní.
• Retrográdní, anterográdní.
• Časté u kvantitativních poruch vědomí, po úrazu.
• Kontinuální nebo ostrůvkovitá (delírium, alkoholová intoxikace – např. okénko – palimpsest).
• Selektivní amnézie – u hysterických osob, vytěsní nepříjemné vzpomínky.

Tranzitorní globální amnézie

• Amnestický iktus: náhle vzniklá porucha paměti, hlavně organická, působením silného stresoru, náhle začne, náhle skončí.
• Psychogenní amnézie.
• Dissociativní amnézie: dissociativní fugy (toulavost), ovlivnitelná hypnózou.

Hypermnézie

• Nadměrné, nepřiměřené zapamatování si určitého selektivního materiálu.
• Obvykle součást paranoidních psychóz (pamatuje si souvislosti související s bludem).
• U neuróz, manie.

Paramnézie

• Zkreslení uloženého obsahu, dotyčný má ale pocit přesnosti.

Vzpomínkový klam

• Patická paramnézie, nositel je neodvratně přesvědčen o realitě určité představy, typické u psychóz a poruch osobnosti.

Ekmnézie

• Nepřesná časová lokalizace správné vzpomínky.

Kryptomnézie

• Neúmyslný plagiát, nemocný je přesvědčen o autorství něčeho, co sám nevymyslel, ale někde četl či slyšel.

Pseudologia phantastica

• „Syndrom barona Prášila“, bájivá lhavost – není to pravá porucha paměti, typické pro hysterii, i u dětí.

Pozornost (prosexie)

Retikulární formace

• Pozornost je psychická funkce, lze ji popsat jako zaměřené vnímání.
• Je to schopnost zaměřeně vybírat určité vjemy z komplexu vnímaných podnětů.

Charakteristiky pozornosti:

1. koncentrace – intenzita zaměření;
2. kapacita – ukazatel extenzity pozornosti, počet vjemů, které můžeme současně sledovat;
3. tenacita – stálost, vytrvalost;
4. iritabilita – práh intenzity podnětů schopných vázat pozornost;
5. vigilita – schopnost její distribuce.

Dělení pozornosti

1. aktivní;
2. pasivní (bezděčná).

• Na udržení pozornosti je potřeba určitá úroveň bdělosti (ARAS) a dostatečná motivace.

Hypoprosexie

• Snížení pozornosti.
• Celkové nebo selektivní.
• Celkové hlavně u demencí, i u těžké deprese.
• Oligofrenie, i neurózy, farmaka (barbituráty, neuroleptika).

Hyperprosexie

• Častěji selektivní.
• Manický syndrom – zvýšení iritability, tenacity, distribuce, ale pozornost bývá labilní, osciluje.

Paraprosexie

• Nesprávné zaměření pozornosti.
• Například schizofrenie – nadměrné zaměření na bludy.

Odkazy

Související články

• Amnestický syndrom

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.