Zhoubné nádory děložního těla (patologie)

Mezi zhoubné nádory děložního těla patří: leiomyosarkom, stromální sarkom, karcinom děložního těla, karcinosarkom.

Leiomyosarkom dělohy

Leiomyosarkom

Je maligní nádor vycházející z buněk hladké svaloviny. Je vzácnější než jeho benigní varianta − leiomyom. Makroskopicky je to solidní uzel světlé barvy a měkké konzistence. Někdy je ostře ohraničený, jindy infiltruje okolí. Často v něm vidíme nekrózy a další regresivní změny. V mikroskopu pak u tohoto nádoru vidíme vyšší buněčnost, jadernou polymorfii a mitotickou aktivitu. Po odstranění často recidivuje a může i hematogenně metastazovat. Prognóza závisí na stupni diferenciace nádoru, 5 let se dožije přibližně 40 % pacientů.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Leiomyosarkom.

Stromální sarkom

Stromální sarkom

Endometrium během menstruačního cyklu podléhá mnoha změnám a má obrovskou proliferační aktivitu. Nádory, které vycházejí z endometria mohou být benigní, hraniční i maligní. Stromální sarkom je z nádorů endometria nejdůležitější.
Tento nádor je nebezpečný proto, že roste difuzně, infiltruje mezi snopce myometria, proniká do lymfatických i krevních cév. Navíc prominuje do dutiny dělohy stejně jako polyp. Všechny tyto vlastnosti nasvědčují, že tento nádor je velmi invazivní a proto se preventivně provádí hysterektomie. I přesto však dochází k recidivám, objevují se hematogenní a lymfatické metastázy přibližně v 15% případů.
Podle proliferační aktivity dělíme:

• low-grade – nízce maligní,
• high-grade – vysoce maligní.

Adenokarcinom

Endometriální adenokarcinom −podélný řez

 Podrobnější informace naleznete na stránce Karcinom děložního těla.

Nádor vycházející ze žlázového epitelu endometria. Jde o nejčastější maligní nádor u ženského genitálu v rozvinutých zemích a USA. Nejčastěji se vyskytuje u žen mezi 55 a 65 lety. U žen pod 40 je vzácný.

Rizikové faktory

Všechny rizikové faktory mají společné: dlouhodobá terapie estrogeny, která zvyšuje riziko rozvoje karcinomu. Patří sem i nádory produkující estrogeny (např. granulomatózní nádor). Patří sem:

• faktory ovlivňující vznik aterosklerózy− DM, arteriální hypertenze, obezita (obezita je spojena se zvýšenou syntézou estrogenů z tuku);
• neplodnost a bezdětnost − chybí protektivní vliv hormonů během gravidity;
• časná menarche a pozdní menopauza − endometrium je delší dobu pod vlivem hormonů.

Klinické příznaky

Nejčastěji ženu přivede do ordinace gynekologa poševní výtok a abnormální krvácení v menopauze, které souvisí s ulcerací na povrchu nádoru. S postupným zvětšováním nádoru se může děloha zvětšovat a fixovat na okolní struktury, pokud nádor prorůstá mimo děložní tělo.

Mikroskopický obraz

Endocervikální adenokarcinom − biopsie

Mikroskopický obraz souvisí s tím, jakým způsoben nádor vzniká. Pokud nádor vzniká v důsledku dlouhodobého působení estrogenů, pak adenokarcinom napodobuje původní architektoniku sliznice, označujme jej jako endometroidní karcinom. Tento typ nádoru může být dále diferencovaný:

• acinózní,
• dlaždicobuněčný,
• adenoskvamózní,
• tubární s řasinkami.

Ve 20 % však není vznik adenokarcinomu spojeno s nadměrným vlivem estrogenů nebo maligním zvratem hyperplazie sliznice. Tyto nádory se vyskytují ve vyšším věku, jsou méně diferencované a tedy výrazně agresivnější. Mikroskopický vzhled mají stejný jako nádory ovaria. Vznikají z mutace genu p53. Patří sem:

• serózní papilární karcinom,
• světlobuněčný adenokarcinom.

Bez ohledu na mikroskopický typ nádoru, vždy rostou exofyticky nebo infiltrativně. V pozdějších stadiích vrůstají do myometria a do cév. Metastazují lymfagenně do regionálních pánevních lymfatických uzlin.

Karcinosarkom

Rhabdomyosarkomatozní karcinosarkom

Skupina nádorů vycházející z miileriánského epitelu. Je složený z epitelové a mezenchymové komponenty. Vyskytují se u žen po menopauze. Rostou velmi rychle a jsou extrémně agresivní. Prominují do děložního těla a prorůstají i do myometria. Mohou vysílat metastázy lymfou i krví. Pětileté přežití není víc jak 30%.

• Makroskopický obraz: často v nich vidíme nekrózy a krvácení.
• Mikroskopický obraz: epitelová komponenta je nízce diferencovaný endometriální ca. Podle diferenciace mezenchymové komponenty rozdělujeme na:
  • Homologní smíšený nádor – karcinosarkom: mezenchymová složka má charakter primitivní nediferencovaná vřetenité tkáně sarkomatózní charakteru
  • Heterogenní smíšený nádor – smíšený miilleriánský mezodermální nádor: mezenchym se dále diferencuje. Mezenchym se může diferencovat na příčně pruhovanou svalovinu (rhabdomyosarkomatozní), chrupavku (chondosarkomatózní), kosti (osteosarkomatózní) a tukovou tkáň (liposarkomatózní).

Odkazy

Související články

• Děloha
• Kyretáž dělohy
• Polyp děložní sliznice
• Smíšené nádory
• Prekancerózy v gynekologii
• Zhoubné nádory v gynekologii

Použitá literatura

• POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.