Křeče (pediatrie)
Křeče u dětí[upravit | editovat zdroj]
Křeče v dětském věku jsou projevem různých onemocnění. Křeče u dětí patří mezi akutní stavy, které je potřeba urgentně řešit. Křeč je stav, při kterém dochází k nadměrnému a dlouhodobého stahu různých svalů. Křeč může postihovat jeden sval nebo celé svalové skupiny. Křeče, které trvají déle než 10 minut, se nazývají prolongované křeče. Rekurentní křeče jsou ty, které se často opakují.
Onemocnění související se vznikem křečí[upravit | editovat zdroj]
- Křeče při onemocnění nervového systému
Tyto křeče nejčastěji vznikají v souvislosti s traumatem, nitrolebečním krvácením, vrozených anomáliích a epilepsii.
- Křeče při infekci
Sepse, tetanus, infekce nervového systému (zánět mozkových blán).
- Metabolické křeče
Vyvolané poklesem hladiny cukru v krvi (cukrovka, hladovění) nebo poklesem hořčíku a vápníku.
- Křeče při intoxikacích
Mohou být způsobeny léky s obsahem kyseliny acetylsalicylové, alkoholem či nikotinem.
- Febrilní křeče
Vznikají při teplotě vyšší než 38 °C.
- Psychogenní křeče
Do této skupiny patří křeče při hysterii a afektivní křeče. Afektivní křeče vznikají u dětí hlavně při konfliktech. Začínají pláčem, následně dítě zadrží dech, zmodrá a objeví se křeč.
Příčiny křečí u dětí[upravit | editovat zdroj]
- idiopatické (70–80 %);
- sekundární (malformace CNS, okluze mozkových cév, poškození mozku kongenitální infekcí, hypoxicko-ischemická encefalopatie, intrventrikulární krvácení);
- nádory CNS;
- neurodegenerativní onemocnění;
- neurokutánní syndromy.
- Neepileptické
- febrilní křeče;
- metabolické příčiny (Gly, Ca, Mg, Na);
- úrazy hlavy;
- meningitida, encefalitida;
- otravy.[1]
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Jako první je potřeba zabezpečit dostatečné množství kyslíku pro organismus (uvolnit a zajistit dýchací cesty) a odstranit křečovou aktivitu. Nejpoužívanějším lékem proti křečím je diazepam v dávce 2,5-5 mg ‹ 15kg ‹ 10 mg. Až po odeznění křečí je možné přistoupit k léčbě příčiny jejich vzniku.
- DÁVKOVÁNÍ DIAZEPAMU
- u dětí rektální čípek
- 2,5–5 mg na hmotnost do 10 kg
- 5 mg na hmotnost 10–15 kg
- 5–10 mg na hmotnost 15–30 kg
- 10 mg na hmotnost> 30 kg
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Převzato z[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ LISSAUER, Tom a Graham CLAYDEN. Illustrated Textbook of Paediatrics. 3. vydání. Spain : Elsevier, 2007. s. 452. ISBN 978-07234-3398-9.