Antidepresiva
(přesměrováno z IMAO)
Antidepresiva působí na patologicky pokleslou depresivní náladu a na další příznaky depresivního syndromu – psychomotorický útlum nebo neklid, strach, fobii, anhedonii (neschopnost prožít radost), nezájem, poruchy spánku a chuti k jídlu. Používají se i mimo oblast psychiatrie. Potlačují především algické syndromy, a to nezávisle na tom, zda jde o nemocného současně s depresí či nikoliv.
Analgetického účinku lze dosáhnout přibližně polovičními dávkami než účinku antidepresivního a také za kratší dobu (na 5 dní ve srovnání se 2 týdny v průměru potřebných pro rozvoj efektu antidepresivního). Analgetický účinek je patrně způsoben aktivací descendentního tlumivého systému, který má svůj začátek v prodloužené míše a projikuje se ke všem segmentům míchy. Aktivován je noradrenalinem a serotoninem.
Současné vědecké poznatky vyústily v představu, že deprese je spojena s poklesem katecholaminů (noradrenalinu a dopaminu) a také serotoninu na synapsích limbického systému. Následkem nízké koncentrace mediátorů ve štěrbině se zvyšuje množství a senzitivita receptorů na postsynaptické membráně (up regulace, regulace směrem nahoru).
Antidepresiva jsou farmaka, která deficit i hypersenzitivitu různým mechanizmy upravují. Podle těchto mechanizmů je dělíme na inhibitory zpětného vychytávání monoaminů (dříve thymoleptika) a inhibitory aminooxidáz (IMAO, dříve thymoeretika).
Inhibitory zpětného vychytávání monoaminů[upravit | editovat zdroj]
Léčiva patřící do této skupiny (dříve nazývána thymoleptika) inhibují zpětné vychytávání (reuptake) noradrenalinu, dopaminu a serotoninu ze synaptické štěrbiny do presynaptického zakončení. Tím dochází ke zvýšení koncentrace mediátoru v synaptické štěrbině, je postupné snižování počtu i hypersenzitivity receptorů (down regulace, regulace směrem dolů). Úprava poměrů v synaptické štěrbině vyžaduje 10 i více dnů. Na pomalu se rozvíjející efekt léčby je třeba proto nemocného předem upozornit, aby pacient neztrácel důvěru v léčebný postup.
První generace (tricyklická antidepresiva)[upravit | editovat zdroj]
- nortriptylin, norimipramin, dosulepin, amitriptylin, imipramin a klomipramin.
Nevýhodou jsou nežádoucí účinky:
- prodloužení QT intervalu (kardiotoxicita) – zvýšený výskyt závažných komorových arytmií;
- anticholinergní působení má za následek suchost v ústech, tachykardii, poruchu akomodace, obstipaci a retenci moče, riziko glaukomatózního záchvatu (u glaukomu s uzavřeným úhlem); u starších osob může vést k poruše kognitivní funkce a paměti;
- antihistaminové účinky vedou k sedaci, ke zvýšení chuti k jídlu a přibývání na váze; na srdci (zejména při současné kardiopatii) mohou prodlužovat až blokovat A-V vedení a vyvolat arytmii;
- antiadrenergní účinky vedou k posturální hypotenzi a následné tachykardii.
Druhá generace[upravit | editovat zdroj]
Antidepresiva se silnějších účinkem a lepší snášenlivostí v porovnání s 1. generací. Nepůsobí anticholinergně ani kardiotoxicky.
- maprotilin, mianserin, viloxazin
Třetí generace, antidepresiva se selektivní inhibicí zpětného vychytávání serotoninu (SSRI = selective serotonin reuptake inhibitor)[upravit | editovat zdroj]
Třetí generace inhibuje vychytávání jen jednoho neurotransmiteru, a podle toho se dále dělí na: – antidepresiva inhibující zpětné vychytávání serotoninu (SSRI a SARI), – antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu (NARI) a – antidepresiva inhibující zpětné vychytávání dopaminu (DARI)
- SSRI: fluvoxamin, fluoxetin, sertralin, paroxetin, citalopram, escitalopram a SARI (trazodon, nefazodon - v ČR nedostupný)
- NARI: reboxetin, atomoxetin
- DARI: amineptin (Survector – v ČR nedostupý)
Představují v současnosti léky první volby v terapii deprese, podávají se dlouhodobě, považují se za profylaxi recidiv.
Výhodou je nepatrný účinek na adrenergní a cholinergní vlákna. Mezi nežádoucí účinky této generace náleží ty, které odpovídají zvýšené serotoninové neurotransmisi, tj. nauzea, zvracení, únava, průjmy (serotoninový syndrom). Častější jsou i sexuální poruchy. Celkově však je jejich snášenlivost považována za velmi dobrou.
Čtvrtá generace[upravit | editovat zdroj]
Patří sem např. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI), např. venlafaxin. Vyznačují se menším nežádoucím sedativním účinkem. Mezi antidepresiva 4. generace řadíme i antidepresiva, která ovlivňují signalizaci dopaminem a noradrenalinem (DNRI), např. bupropion.
Inhibitory monoaminooxidázy I-MAO[upravit | editovat zdroj]
Léčiva patřící do této skupiny (dříve nazývána thymoeretika) působí intracelulárně – brání degradaci neurotransmiterů uvnitř buňky. Inhibice MAO má podobné účinky jako inhibice zpětného reuptaku na membráně presynaptického zakončení. Intracelulárně zvýšená koncentrace neurotransmiterů vede k jejich zvýšené sekreci do štěrbiny a k down regulaci hypersenzitivních adrenergních a serotoninových receptorů.
Původní IMAO působily ireverzibilně a neselektivně (izoenzym MAO-A i MAO-B). V průběhu léčby se objevovaly komplikace v podobě hypertenze až hypertenzní krize při současném konsumování potravin s vysokým obsahem tyraminu (prekurzorem katecholaminů), např. sýry, kuřecí játra, vína, pivo, výrobky z kyselého mléka, jogurty aj. Komplikace patrně i předznamenaly pokles užívání inhibitorů. V posledních 10 letech vzrostl o tuto skupinu opět zájem. Ukázalo se např., že s věkem se aktivita MAO zvyšuje a s tím souvisí i častější výskyt deprese u starých lidí. Současně bylo zjištěno, že v degradaci serotoninu a noradrenalinu má hlavní roli MAO typu A. MAO-B degraduje více dopamin a tyramin, selektivně je inhibována selegilinem.
Moderní látky vykazují proto specifický reverzibilní a krátkodobý účinek na MAO-A, označují se RIMA (reversible inhibitors of monoaminoxidase-A):
- moklobemid, brofaromin a toloxaton.
Pro krátkodobost inhibice není nutné přijímat dietní omezení, nepůsobí hepatotoxicky. Nežádoucí účinky: insomnie, závratě, občas posturální hypotenze, lékové interakce (podstatně redukované). Z léků nelze současně podat psychostimulancia (amfetamin, efedrin, dopamin, noradrenalin), antidepresiva 1.–3. generace (mezi zahajovanou a ukončenou léčbou nutno zvolit několikatýdenní interval), zvyšuje se účinek antikoagulancií, antidiabetik aj. na základě poklesu jejich biodegradace.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana ČERMÁKOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Terapie deprese [online]. ©2001. [cit. 2010-07-05]. <https://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/cns/deprese-bak.doc/>.
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
• http://www.upsychiatra.cz/reuptake-inhibitory-iii-generace-ssri-a-dalsi/