Antidepresiva

Z WikiSkript

(přesměrováno z IMAO)

Antidepresiva působí na patologicky pokleslou depresivní náladu a na další příznaky depresivního syndromu – psychomotorický útlum nebo neklid, strach, fobii, anhedonii (neschopnost prožít radost), nezájem, poruchy spánku a chuti k jídlu. Používají se i mimo oblast psychiatrie. Potlačují především algické syndromy, a to nezávisle na tom, zda jde o nemocného současně s depresí či nikoliv.

Analgetického účinku lze dosáhnout přibližně polovičními dávkami než účinku antidepresivního a také za kratší dobu (na 5 dní ve srovnání se 2 týdny v průměru potřebných pro rozvoj efektu antidepresivního). Analgetický účinek je patrně způsoben aktivací descendentního tlumivého systému, který má svůj začátek v prodloužené míše a projikuje se ke všem segmentům míchy. Aktivován je noradrenalinem a serotoninem.

Současné vědecké poznatky vyústily v představu, že deprese je spojena s poklesem katecholaminů (noradrenalinu a dopaminu) a také serotoninu na synapsích limbického systému. Následkem nízké koncentrace mediátorů ve štěrbině se zvyšuje množství a senzitivita receptorů na postsynaptické membráně (up regulace, regulace směrem nahoru).

Antidepresiva jsou farmaka, která deficit i hypersenzitivitu různým mechanizmy upravují. Podle těchto mechanizmů je dělíme na inhibitory zpětného vychytávání monoaminů (dříve thymoleptika) a inhibitory aminooxidáz (IMAO, dříve thymoeretika).

Inhibitory zpětného vychytávání monoaminů[upravit | editovat zdroj]

Léčiva patřící do této skupiny (dříve nazývána thymoleptika) inhibují zpětné vychytávání (reuptake) noradrenalinu, dopaminu a serotoninu ze synaptické štěrbiny do presynaptického zakončení. Tím dochází ke zvýšení koncentrace mediátoru v synaptické štěrbině, je postupné snižování počtu i hypersenzitivity receptorů (down regulace, regulace směrem dolů). Úprava poměrů v synaptické štěrbině vyžaduje 10 i více dnů. Na pomalu se rozvíjející efekt léčby je třeba proto nemocného předem upozornit, aby pacient neztrácel důvěru v léčebný postup.

První generace (tricyklická antidepresiva)[upravit | editovat zdroj]

Fluoxetin (PROZAC®)
Venlafaxin
  • nortriptylin, norimipramin, dosulepin, amitriptylin, imipramin a klomipramin.

Nevýhodou jsou nežádoucí účinky:

  1. prodloužení QT intervalu (kardiotoxicita) – zvýšený výskyt závažných komorových arytmií;
  2. anticholinergní působení má za následek suchost v ústech, tachykardii, poruchu akomodace, obstipaci a retenci moče, riziko glaukomatózního záchvatu (u glaukomu s uzavřeným úhlem); u starších osob může vést k poruše kognitivní funkce a paměti;
  3. antihistaminové účinky vedou k sedaci, ke zvýšení chuti k jídlu a přibývání na váze; na srdci (zejména při současné kardiopatii) mohou prodlužovat až blokovat A-V vedení a vyvolat arytmii;
  4. antiadrenergní účinky vedou k posturální hypotenzi a následné tachykardii.

Druhá generace[upravit | editovat zdroj]

Antidepresiva se silnějších účinkem a lepší snášenlivostí v porovnání s 1. generací. Nepůsobí anticholinergně ani kardiotoxicky.

  • maprotilin, mianserin, viloxazin

Třetí generace, antidepresiva se selektivní inhibicí zpětného vychytávání serotoninu (SSRI = selective serotonin reuptake inhibitor)[upravit | editovat zdroj]

Třetí generace inhibuje vychytávání jen jednoho neurotransmiteru, a podle toho se dále dělí na: – antidepresiva inhibující zpětné vychytávání serotoninu (SSRI a SARI), – antidepresiva inhibující zpětné vychytávání noradrenalinu (NARI) a – antidepresiva inhibující zpětné vychytávání dopaminu (DARI)

  • SSRI: fluvoxamin, fluoxetin, sertralin, paroxetin, citalopram, escitalopram a SARI (trazodon, nefazodon - v ČR nedostupný)
  • NARI: reboxetin, atomoxetin
  • DARI: amineptin (Survector – v ČR nedostupý)

Představují v současnosti léky první volby v terapii deprese, podávají se dlouhodobě, považují se za profylaxi recidiv.

Výhodou je nepatrný účinek na adrenergní a cholinergní vlákna. Mezi nežádoucí účinky této generace náleží ty, které odpovídají zvýšené serotoninové neurotransmisi, tj. nauzea, zvracení, únava, průjmy (serotoninový syndrom). Častější jsou i sexuální poruchy. Celkově však je jejich snášenlivost považována za velmi dobrou.

Čtvrtá generace[upravit | editovat zdroj]

Patří sem např. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI), např. venlafaxinMediately: venlafaxin. Vyznačují se menším nežádoucím sedativním účinkem. Mezi antidepresiva 4. generace řadíme i antidepresiva, která ovlivňují signalizaci dopaminem a noradrenalinem (DNRI), např. bupropion.

Inhibitory monoaminooxidázy I-MAO[upravit | editovat zdroj]

Léčiva patřící do této skupiny (dříve nazývána thymoeretika) působí intracelulárně – brání degradaci neurotransmiterů uvnitř buňky. Inhibice MAO má podobné účinky jako inhibice zpětného reuptaku na membráně presynaptického zakončení. Intracelulárně zvýšená koncentrace neurotransmiterů vede k jejich zvýšené sekreci do štěrbiny a k down regulaci hypersenzitivních adrenergních a serotoninových receptorů.

Původní IMAO působily ireverzibilně a neselektivně (izoenzym MAO-A i MAO-B). V průběhu léčby se objevovaly komplikace v podobě hypertenzehypertenzní krize při současném konsumování potravin s vysokým obsahem tyraminu (prekurzorem katecholaminů), např. sýry, kuřecí játra, vína, pivo, výrobky z kyselého mléka, jogurty aj. Komplikace patrně i předznamenaly pokles užívání inhibitorů. V posledních 10 letech vzrostl o tuto skupinu opět zájem. Ukázalo se např., že s věkem se aktivita MAO zvyšuje a s tím souvisí i častější výskyt deprese u starých lidí. Současně bylo zjištěno, že v degradaci serotoninu a noradrenalinu má hlavní roli MAO typu A. MAO-B degraduje více dopamin a tyramin, selektivně je inhibována selegilinem.

Moderní látky vykazují proto specifický reverzibilní a krátkodobý účinek na MAO-A, označují se RIMA (reversible inhibitors of monoaminoxidase-A):

  • moklobemid, brofaromin a toloxaton.

Pro krátkodobost inhibice není nutné přijímat dietní omezení, nepůsobí hepatotoxicky. Nežádoucí účinky: insomnie, závratě, občas posturální hypotenze, lékové interakce (podstatně redukované). Z léků nelze současně podat psychostimulancia (amfetamin, efedrin, dopamin, noradrenalin), antidepresiva 1.–3. generace (mezi zahajovanou a ukončenou léčbou nutno zvolit několikatýdenní interval), zvyšuje se účinek antikoagulancií, antidiabetik aj. na základě poklesu jejich biodegradace.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.


http://www.upsychiatra.cz/reuptake-inhibitory-iii-generace-ssri-a-dalsi/