Hepatitida D
Z WikiSkript
| Virus hepatitidy D | |
| Deltaviridae | |
 | |
| Typ NK | RNA |
|---|---|
| Zdroj | člověk |
| Přenos | parenterálně (krví, krevními produkty, typicky mezi intravenózními narkomany) |
| Výskyt | endemicky v jihoamerických zemích, Středomoří, Rumunsko, země jižní a střední Afriky |
| Onemocnění | virová hepatitida D, pouze jako koinfekce nebo superinfekce s HBV |
| Diagnostika | anti-HDV IgM při akutní infekci, anti-HDV IgG u chronické infekce, průkaz HDAg a HDV RNA |
| Terapie | vysoké dávky IFN-α nebo pegylovaný IFN-α-2a (12 měsíců), |
| Očkování | očkování proti HBV chrání i před infekcí HDV |
Původcem hepatitidy Dje defektní RNA virus delta (HDV), který není schopen samostatné replikace, vyžaduje k tomu enzymatické výbavy HBV.
Může se jednat o:
- koinfekci HBV + HDV,
- superinfekci HDV u primárně infkovaného HBV (nebezpečnější).
V případě superinfekce se zvyšuje riziko fulminantní hepatitidy, rozvoje chronicity nebo jaterní cirhózy.[1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Provádí se průkaz specifických protilátek proti antigenu delta metodou ELISA.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ HURYCH, Jakub a Roman ŠTÍCHA. Lékařská mikrobiologie : Repetitorium. 3. vydání. Praha : Triton, 2021. s. 277. ISBN 978-80-7553-976-2.
