Fyziologické funkce

Mezi základní fyziologické funkce patří:

1. vědomí,
2. udržování relativně stálé tělesné teploty,
3. udržování stálého krevního tlaku,
4. srdeční akce a puls,
5. dýchání.

Vědomí

Vědomí je stav, ve kterém organismus plně vnímá podněty a přiměřeně na ně reaguje.

Hodnotí se dle skutečné orientace pacienta v prostoru, místě a čase.

Poruchy vědomí

1. Kvantitativní = porušení bdělosti, rozsahu vědomí.
   • Somnolence – orientace je zachována, pacient má jen opožděné reakce, je spavý, lze jej však probrat slovním nebo dotykovým podnětem.
   • Sopor – pacient reaguje pouze na bolestivé podněty, lze jej probrat na krátkou dobu, řečový kontakt není možný.
   • Kóma – pacienta nelze probrat, reaguje na nocicepci (bolestivý podnět) jen obrannými mechanismy pohybu.
   • Mělké kóma – zachovány obranné reflexy (nebezpečí aspirace hlenů, zvratků…).
   • Synkopa (neboli mdloba) - přechodná, krátká ztráta vědomí, způsobená nedostatečným průtokem krve mozkem.
2. Kvalitativní = porušení obsahu a jasnosti vědomí při normálním stavu bdělosti.
   • Obnubilace – mrákotné stavy, pacient může vykonávat nesmyslné činy, na které si po probrání nevzpomene.
   • Delirium – neklid, halucinace, vzrušení, iluze.
   • Halucinace,
   • Bludy,
   • Amence – úzkost, bezradnost, zapomnětlivost; akutně vzniklý stav (krátkodobý a přechodný – např. po operaci, u vysoké horečky).

Vědomí posuzujeme pomocí podnětů – slovně, taktilně (dotykem, zatřesením), centrálním stimulem (štípnutím). Hodnotit kvantitativní stav vědomí lze např. pomocí tzv. Glasgowské stupnice (3 kategorie, 3–15 bodů). Bodují se způsoby odpovědi na podněty:

• Slovní odpověď:
  • orientován,
  • zmatený,
  • nepřiléhavá slova,
  • nesrozumitelná,
  • žádná.
• Otevírání očí:
  • spontánně,
  • na oslovení,
  • na bolest,
  • neotevře.
• Motorická odpověď:
  • pohyb na příkaz,
  • cílená obrana,
  • úhyb,
  • flexe na bolestivý podnět,
  • extenze na bolestivý podnět,
  • žádná.

Výsledek:

• 3–8 bodů: Těžká porucha vědomí,
• 9–12 bodů: Střední porucha vědomí,
• 13–15 bodů: Lehká porucha vědomí.

Hodnocení dle pětistupňové škály:

• 0 – člověk komunikuje bez problémů.
• 1 – člověk komunikuje s přestávkami.
• 2 – člověk komunikuje málo, rozumí všemu.
• 3 – člověk nemluví, někdy rozumí.
• 4 – člověk mluví, ale nerozumí.
• 5 – člověk nemluví a nerozumí.

Tělesná teplota

Tělesnou teplotu ovlivňuje:

• Bazální metabolismus.
• Zvýšená svalová aktivita.
• Zvýšená teplota tělových buněk.
• Hormony štítné žlázy, nadledvin.
• Psychické procesy.
• Věk.
• Denní doba.
• Tělesná aktivita.

Regulace

• Senzory na povrchu těla a v těle.
• Hypothalamus (regulátor vnitřní teploty těla).
• Efektorový systém (vazodilatace, vazokonstrikce, pocení, třesavka).

Metody měření

• Axilární – v podpaží,
• orální – v ústech (+0,3 °C),
• rektální – v konečníku (+0,5 °C),
• vaginální – v pochvě (tzv. bazální),
• v uchu,
• na kůži.

Druhy teploměrů:

• skleněné (maximální, rychloběžné),
• chemické – na jedno použití,
• digitální,
• ušní – využívají principu odrazu infračerveného světla,
• jícnový teploměr,
• teploměr na močovém katétru.

Hodnocení

• Subfebrilie – zvýšená teplota (37–38 °C).
• Febris – horečka (38–40 °C).
• Hyperpyrexie – teplota nad 40 °C.
• Hypotermie – teplota pod 35,5 °C.

Typy horeček:

• Febris continua – setrvalá horečka.
• Febris remittens – opadávající horečka.
• Febris intermittens – střídavá horečka.
• Febris septica – septická horečka.
• Febris recurrens – návratná horečka.
• Febris undulans – vlnivá horečka.
• Febris bifasica – dvojvlnná horečka.

Pokles teploty může být:

• lytický – pozvolný, nebo
• kritický – prudký.

Krevní tlak

 Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní tlak.

Krevní tlak je síla, kterou vyvíjí krev na stěnu tepen. Běžné hodnocení krevního tlaku má dvě složky: tlak systolický a tlak diastolický. Jako tlaková amplituda se označuje rozdíl hodnot mezi tlakem systolickým a diastolickým.

Krevní tlak závisí na těchto parametrech:

• objem krve v krevním řečišti,
• pružnost cévní stěny,
• průsvit kapilár,
• viskozita krve.

Tyto parametry a tím i krevní tlak mohou být ovlivněny různými faktory:

• věkem,
• tělesnou námahou,
• emocemi,
• pohlavím,
• denní dobou,
• tělesnou hmotností (obezita jako rizikový faktor hypertenze),
• léky,
• nemocemi srdce, cév,
• úrazy,
• nemocemi nervového systému,
• endokrinními chorobami a
• prostředím.

Metody měření TK

 Podrobnější informace naleznete na stránce Měření krevního tlaku.

Krevní tlak lze měřit

• přímo (invazivní metoda), pomocí centrálního žilního katetru, a
• nepřímo (neinvazivní metoda), auskultačně, palpačně.

Hodnocení

• Normotenze – 120/80 mmHg.
• Mírná hypertenze – 140/90 mmHg.
• Střední hypertenze – 160/100 mmHg.
• Těžká hypertenze – 180/110mmHg.
• Hypotenze – 85/60mmHg.

Puls

Pulsová vlna (puls) je náraz krevního proudu na stěnu tepny při systole. Rozlišujeme puls periferní a centrální (apikální).

Jedna srdeční kontrakce vypudí fyziologicky do krevního oběhu v klidu cca 70 % objemu srdce (ejekční frakce). Srdce tak za jednu minutu v klidu vypumpuje 4–6 litrů krve (minutový srdeční výdej).

Faktory ovlivňující puls:

• Věk.
• Pohlaví.
• Fyzická námaha.
• Zvýšená tělesná teplota.
• Krvácení.
• Stres, strach, úzkost, Léky.

Místa měření

• a. carotis,
• a. temporalis,
• a. brachialis,
• a. radialis,
• a. femoralis,
• a. poplitea, a.tibialis posterior, a. dorsalis pedis.

Hodnocení pulsu – dle frekvence, plnosti, pravidelnosti

1. frekvence,
   • Tachykardie – nad 90/min,
   • Bradykardie – pod 60/min,
   • Asystolie – vymizení pulsu,
2. plnost (kvalita) pulsu,
   • pulsus durus – tvrdý,
   • p. tardus – pomalý, zdlouhavý,
   • p. mollitis – měkký,
   • p. filiformis – nitkovitý,
   • p. parvus – je-li malý rozdíl mezi TKs a TKd,
   • p. alternans – slabší a silné tepové vlny,
3. pravidelnost (rytmus),
   • pravidelný – regularis,
   • nepravidelný – irregularis.

Dýchání

• Zevní / vnitřní.
• Hrudní (žeberní) + břišní (brániční).
• vdech (inspirium) + výdech (exspirium).

Faktory ovlivňující dýchání

• Věk.
• Tělesná aktivita.
• Stres, strach, obavy.
• Nadmořská výška.
• Léky.
• Životní styl.

Hodnocení dýchání – dle dechové frekvence, hloubky dýchání, pravidelnosti, charakteru

1. frekvence,
   • eupnoe – klidové dýchání – 15–20/ min.
   • tachypnoe – zrychlené dýchání – nad 25/ min.
   • bradypnoe – zpomalené dýchání – pod 12/ min.
   • apnoe – zástava dechu,
2. hloubka dýchání,
   • měření spirometrem,
   • statické a dynamické objemy plic:
   • Respirační objem (RV) – objem jednoho vdechu – 500ml.
   • Vitální kapacita plic (VK) – maximální výdech po maximálním nádechu – muži 2500ml, ženy 2000ml.
   • Inspirační rezervní objem (IRV) – objem vzduchu, který je možný usilovně vdechnout po normálním nádechu.
   • Exspirační rezervní objem (ERV) – objem vzduchu, který je možné usilovně vydechnout po normálním výdechu.
   • Reziduální objem – vzduch, který zůstane v plicích po maximálním výdechu – cca 1200 ml.
3. charakter dýchání.
   • zvukové fenomény (pískání, bublání...),
   • dušnost (dyspnoe),
4. pravidelnost (rytmus),
   • pravidelný – regularis,
   • nepravidelný – irregularis.

Odkazy

Související články

• Krevní tlak • Systolický tlak • Diastolický tlak • Střední arteriální tlak •Tlaková amplituda
• Měření krevního tlaku
• Tělesná teplota
• Měření teploty
• Měření a hodnocení tělesné teploty

Použitá literatura

• ŠAMÁNKOVÁ, Marie, et al. Základy ošetřovatelství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 353 s. ISBN 80-246-1091-4.

• Přednáška PhDr. Šárky Tomové, asistentky Ústavu ošetřovatelství 2. LF UK