Fraktury lebky
Z WikiSkript
Fraktury lebky jsou zlomeniny lebních kostí, které vznikají v důsledku traumatického poranění. Mohou být izolované nebo spojené s poraněním mozku, cév či dura mater, což ovlivňuje jejich klinickou závažnost.
Mozek je nejvíce poškozen v místě úrazu lebky (coup) a na místě protilehlém nárazu (contre coup). [1] Ovšem existence zlomeniny nutně nemusí doprovázet poranění mozku.
Klasifikace fraktur[upravit | editovat zdroj]
Podle lokalizace[upravit | editovat zdroj]
- Fraktury kalvy (lebeční klenby)
- Častější u přímých poranění.
- Riziko epidurálního hematomu při poranění arteria meningea media.
- Fraktury baze lebky
- Často spojeny s poraněním mozkových nervů, likvoreou nebo krvácením.
- Typické příznaky:
- Brýlový hematom (periorbitální hematom u zlomenin přední jámy lební).
- Battleův příznak (hematom za uchem u zlomenin střední jámy lební).
- Likvorea (rhinolikvorea nebo otolikvorea).
- Možné postižení mozkových nervů (n. olfactorius, n. facialis, n. vestibulocochlearis).
Podle mechanismu vzniku[upravit | editovat zdroj]
- Přímé (úder na hlavu, lokální poranění).
- Nepřímé (následek prudkého nárazu na jinou část těla, přenos síly na lebku).
Podle morfologie zlomeniny[upravit | editovat zdroj]
- Lineární fraktura
- Nejčastější, jednoduchá prasklina kosti.
- Nízké riziko komplikací, pokud nedochází k posunu fragmentů.
- Impresivní (vpáčená) fraktura
- Často způsobená lokalizovaným úderem.
- Riziko kontuze mozku nebo lacerace dura mater.
- Tříštivá fraktura
- Mnohočetné kostní úlomky, často vážná poranění.
- Diastatická fraktura
- Dochází k rozšíření švů lebky, častější u dětí.
Podle vztahu k měkkým tkáním a dura mater[upravit | editovat zdroj]
- Uzavřená fraktura
- Je charakterizována neporušením kůže.
- Otevřená fraktura
- Dochází k porušení kůže.
- Nepenetrující fraktura
- Dura mater je neporušená, nižší riziko infekce.
- Penetrující fraktura
- Komunikuje s vnějším prostředím – dura mater je porušená nebo spojení s paranazálními dutinami či mastoidem.
- Vysoké riziko infekce (meningitida, absces).
- Komplikovaná fraktura
- Společně s poraněním mozku, cév nebo nervů.
Zlomeniny klenby lební[upravit | editovat zdroj]
- Fisury (pukliny)
- Lineární defekty, pakliže není současně poškozen mozek, nemají většího klinického významu a nevyžadují zvláštní péči. Je zde riziko, pakliže zlomenina kříží průběh meningeálních artérií, hrozí epidurální krvácení.
- V případě otevřené zlomeniny (zásah paranasálních dutin, kožní rána nad frakturou) je nutné preventivní podání ATB.
- Diagnostika: nativní RTG, nebo CT.
- Kominutivní zlomeniny (tříštivé)
- Následek většího nárazu, obvykle bývá poraněn i mozek.
- Může k ní dojít třeba při stlačení hlavy (jako do svěráku) – hlava „praskne jako ořech“, zde nemusí být velké poškození mozku, pokud se uplatňoval jen tlak a ne rychlost.
- Impresivní zlomeniny (vpáčené)
- Kostní úlomek je vpáčen intrakraniálně.
- Diagnostika: nativní RTG, nebo CT.
- Pakliže je imprese v místě žilních splavů, hrozí při elevaci fragmentu významné subdurální krvácení.
- Je-li úlomkem utlačována mozková tkáň, je nutná jeho elevace, neboť tlak fragmentu může být v budoucnu zdrojem epilepsie.[2]
Fraktura calvy - YouTube video
Zlomeniny baze lební[upravit | editovat zdroj]
- Jsou závažné, často dojde k poranění důležitých struktur – bazální ganglia, mozkový kmen.
- Vznikají působením velké síly nepřímo (nárazem na jinou část lebky). Mnohdy je nelze rozpoznat na základě RTG.
Zlomeniny přední jámy lební[upravit | editovat zdroj]
- Obvykle pokračující fraktura z frontální krajiny – tzv. frontobazální poranění.
- Lom zasahuje oblast lamina cribrosa, paranazální dutiny, orbitu.
- Častý je současný defekt v duře, sliznici paranazálních sinů či v oblasti lamina cribrosa – otevřená zlomenina (patologická komunikace se zevním prostředím). Na tento rozsah poranění může poukazovat nazální likvorea (rinorea), teda únik mozkomíšního moku nosem:
- vzniká nitrolební hypotenze,
- pokud pacient leží, CSF teče do nosohltanu, někdy pacient popisuje nasládlo v krku (sladko-slaná chuť),
- diagnóza – průkaz glukózy, beta-trace protein, imunologicky prokazujeme β2-transferin,
- může být i při zlomenině pyramidy → CSF do středouší a tubou do nosohltanu.
- V případě likvorey je indikována chirurgická terapie, antibiotická profylaxe.
- K zastavení se provádí bifrontální kraniotomie, větší otvory ucpeme fascií, příp. svalem (temporální fascie, fascia lata, alogenní štěpy, lepidlo).
- Další možné oblasti poranění: lobus frontalis, diencephalon, nervus opticus, chiasma opticum, nervus olfactorius, sinus cavernosus, a. carotis interna.
- Na měkkých tkáních oka pozorujeme brýlový hematom. Může být přítomné i poranění víček, mohou vznikat komunikace navenek.
- Komplikace
- Pneumocephalus,
- intrakraniální infekce (purulentí meningitida, …).[2]
Zlomeniny střední jámy lební[upravit | editovat zdroj]
- Zlomenina zasahuje kost skalní, někdy i kost temporální – tzv. temporobazální poranění.
- Zasaženo bývá i střední ucho, tympanus, auditus externus.
- Můžeme pozorovat retroaurikulární hematom, krvácení z ucha nebo ušní likvoreu (otorea), je-li poškozena dura i bubínek. Pakliže je bubínek zachován odchází mok Eustachovou trubicí (paradoxní rinorea).[2]
- Likvorová píštěl se brzy zacelí, ušní likvorea se zpravidla zastaví sama, ale vzniklá jizva je nehodnotná.
Zlomeniny zadní jámy lební[upravit | editovat zdroj]
- Zlomenina postihuje oblast okcipitální kosti a může zasahovat i foramen magnum. Často je spojena s poraněním mozečku, mozkového kmene a hlavových nervů (IX–XII).
- Typickým znakem je retroaurikulární hematom (Battleovo znamení), může se objevit i likvorea nebo krvácení z ucha. Pokud dojde k poranění dura mater, vzniká riziko infekce a meningitidy.
- Při menším poškození se likvorová píštěl spontánně uzavře, u těžších případů je nutná chirurgická intervence.
Fraktura baze lební - YouTube video
Terapie[upravit | editovat zdroj]
![]() | Tady musí proběhnout stylistická úprava. | |||
Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky. | ||||
V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. | ||||
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-433-4.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.
- AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 171–181. ISBN 80-7262-433-4.
- ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.