Fraktury lebky

Mozek je nejvíce poškozen v místě úrazu lebky (coup) a na místě protilehlém nárazu (contre coup). ^[1] Ovšem existence zlomeniny nutně nemusí doprovázet poranění mozku.

Fraktura lebky dítěte

Klasifikace fraktur[upravit | editovat zdroj]

Na základě porušení kožního krytu: uzavřené; otevřené.
Na základě porušení tvrdé pleny: penetrující; nepenetrující.
Dle linie lomu: lineární (pukliny, fissury); tříštivé (kominutivní) s impresí či elevací okrajů; vpáčené (impresivní).

Zlomeniny klenby lební[upravit | editovat zdroj]

Fisury (pukliny)

Lineární defekty, pakliže není současně poškozen mozek, nemají většího klinického významu a nevyžadují zvláštní péči. Je zde riziko, pakliže zlomenina kříží průběh meningeálních artérií, hrozí epidurální krvácení.
V případě otevřené zlomeniny (zásah paranasálních dutin, kožní rána nad frakturou) je nutné preventivní podání ATB.
Diagnostika: nativní RTG, nebo CT.

Kominutivní zlomeniny (tříštivé)

Následek většího nárazu, obvykle bývá poraněn i mozek.
Může k ní dojít třeba při stlačení hlavy (jako do svěráku) – hlava „praskne jako ořech“, zde nemusí být velké poškození mozku, pokud se uplatňoval jen tlak a ne rychlost.

Impresivní zlomeniny (vpáčené)

Kostní úlomek je vpáčen intrakraniálně.
Diagnostika: nativní RTG, nebo CT.
Pakliže je imprese v místě žilních splavů, hrozí při elevaci fragmentu významné subdurální krvácení.
Je-li úlomkem utlačována mozková tkáň, je nutná jeho elevace, neboť tlak fragmentu může být v budoucnu zdrojem epilepsie.^[2]

Fraktura calvy - YouTube video

Zlomeniny baze lební[upravit | editovat zdroj]

Spodina lebeční (baze lební) basis cranii interna

Brýlový hematom(raccoon eyes) příznak zlomeniny baze

Krev (případně mozkomíšní mok) ze zlomenin může vytékat z nosu či z uší, projeví se formou brýlového hematomu nebo hematomu za uchem

Jsou závažné, často dojde k poranění důležitých struktur – bazální ganglia, mozkový kmen.
Vznikají působením velké síly nepřímo (nárazem na jinou část lebky). Mnohdy je nelze rozpoznat na základě RTG.

Zlomeniny přední jámy lební[upravit | editovat zdroj]

Obvykle pokračující fraktura z frontální krajiny – tzv. frontobazální poranění.
Lom zasahuje oblast lamina cribrosa, paranazální dutiny, orbitu.
Častý je současný defekt v duře, sliznici paranazálních sinů či v oblasti lamina cribrosa – otevřená zlomenina (patologická komunikace se zevním prostředím). Na tento rozsah poranění může poukazovat nazální likvorea (rinorea), teda únik mozkomíšního moku nosem:
- vzniká nitrolební hypotenze,
- pokud pacient leží, CSF teče do nosohltanu, někdy pacient popisuje nasládlo v krku (sladko-slaná chuť),
- diagnóza – průkaz glukózy, beta-trace protein, imunologicky prokazujeme β2-transferin,
- může být i při zlomenině pyramidy → CSF do středouší a tubou do nosohltanu.
  - V případě likvorey je indikována chirurgická terapie, antibiotická profylaxe.
  - K zastavení se provádí bifrontální kraniotomie, větší otvory ucpeme fascií, příp. svalem (temporální fascie, fascia lata, alogenní štěpy, lepidlo).
Další možné oblasti poranění: lobus frontalis, diencephalon, nervus opticus, chiasma opticum, nervus olfactorius, sinus cavernosus, a. carotis interna.
Na měkkých tkáních oka pozorujeme brýlový hematom. Může být přítomné i poranění víček, mohou vznikat komunikace navenek.

Komplikace

Pneumocephalus,
intrakraniální infekce (purulentí meningitida, …).^[2]

Zlomeniny střední jámy lební[upravit | editovat zdroj]

Zlomenina zasahuje kost skalní, někdy i kost temporální – tzv. temporobazální poranění.
Zasaženo bývá i střední ucho, tympanus, auditus externus.
Můžeme pozorovat retroaurikulární hematom, krvácení z ucha nebo ušní likvoreu (otorea), je-li poškozena dura i bubínek. Pakliže je bubínek zachován odchází mok Eustachovou trubicí (paradoxní rinorea).^[2]
- Likvorová píštěl se brzy zacelí, ušní likvorea se zpravidla zastaví sama, ale vzniklá jizva je nehodnotná.

Fraktura baze lební - YouTube video

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.
↑ ^a ^b ^c AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-433-4.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.

AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 171–181. ISBN 80-7262-433-4.

ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.

[Nevšímalová-1] NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 163–170. ISBN 80-7262-160-2.

[Ambler-2] AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. ISBN 80-7262-433-4.

[1]

[2]