Červené krvinky
(přesměrováno z Erythrocyt)
Červené krvinky (neboli erytrocyty) jsou bezjaderné krevní elementy bikonkávního tvaru. Hlavní součástí erytrocytu je hemoglobin. U zdravého dospělého člověka vznikají v červené kostní dřeni. Odbourávány jsou v retikuloendotelovém systému, zejména ve slezině. Signálem pro odstranění buňky z oběhu je defektní komplex oligosacharidů, který je připojen na proteiny vnější membrány. Životnost erytrocytu v krvi je okolo 120 dní[1].
Vývoj erytrocytů[upravit | editovat zdroj]
Erytrocyt stejně jako ostatní krevní elementy pochází z kmenové buňky. Kmenová buňka se dále diferencuje do červené progenitorové řady v: proerytroblast → normoblast (bazofilní, polychromní a ortochromní) → retikulocyt → až v zralý erytrocyt. Přeměna retikulocytu na zralý erytrocyt trvá 24–48 hodin[2]. Během této maturace ztrácí buňka své organely (mitochondrie, ribosomy, cytoplazmatické enzymy).
Fyziologické hodnoty[upravit | editovat zdroj]
Červené krvinky patří k nejdůležitejším buňkám organismu zejména pro svou schopnost přenášet krevní plyny. Změny v jednotlivých parametrech mohou proto mít vážné následky.
Rozměry erytrocytu[upravit | editovat zdroj]
Parametr | Hodnota |
---|---|
Průměr | 7,5 μm [2] |
Tloušťka na obvodu | 2,6 μm [2] |
Tloušťka ve středu | 0,8 μm [2] |
MCV (průměrný objem erytrocytu) | 82–102 fl |
MCH (průměrná hmotnost Hb v ery) | 27–32 pg |
MCHC (průměrná koncentrace Hb v ery) | 310–360 g Hb/l ery |
Hodnoty platí pro krvinky v izotonickém roztoku. Na zaschlém krevním nátěru obarveném rutinní technikou se erytrocyty smršťují.
Hodnoty v krvi[upravit | editovat zdroj]
Krevní parametr | Hodnota | |
---|---|---|
Počet erytrocytů | muži | 4,3–5,7 × 1012/l |
ženy | 3,8–4,9 × 1012/l | |
Hematokrit | muži | 0,39–0,51 |
ženy | 0,33–0,47 | |
novorozenec | 0,45–0,60 [2] |
Funkce[upravit | editovat zdroj]
1. Přenos dýchacích plynů
- Hlavní funkcí erytrocytů je přenos kyslíku z plic do tkání a oxidu uhličitého v opačném směru. Kyslík se váže na centrální atom železa hemoglobinu, CO2 se váže na hemoglobin nebo je v erytrocytech přeměněn na HCO3-.
2. Pufrovací systém
- Přítomnost hemoglobinu umožňuje erytrocytům pufrovat vodíkové kationty. Ve tkáních se H+ na Hb navazuje, v plicích se naopak z molekuly uvolňuje.
3. Udržování viskozity krve
4. Ochrana před volnými radikály
- Antioxidační systémy vychytávají a neutralizují ROS a RNS
Morfologie erytrocytů[upravit | editovat zdroj]
U zralého erytrocytu nenacházíme jádro ani většinu organel, proto není schopen proteosyntézy. Buňka má typický bikonkávní (piškotovitý) tvar, který se v krevním nátěru projeví jako projasnění uprostřed. Hlavní výhodou tohoto tvaru je zvětšení difúzní plochy pro výměnu plynů (až o 30% oproti kulovému tvaru[3] ). Povrch buňky tvoří pevná elastická membrána (plazmalema) propustná pro vodu a elektrolyty. Membrána je deformovatelná, proto mohou krvinky snadno procházet kapilárním řečištěm. Erytrocyty jsou tvořeny ze 40 % lipidy, 10 % sacharidy, 50 % proteiny[4]. Zhruba polovina proteinů lipidové dvojvrstvy je představována integrálními transmembránovými proteiny. Transmembránové proteiny společně s fibrilárními proteiny uvnitř buňky tvoří pevnou oporu pro tvar erytrocytu. Fibrilární proteiny tvoří síť pod membránou. Periferní proteiny pak tvoří zejména glykokalyx, který je základem existence krevních skupin. Některé proteiny (aktin, tropomyozin a další aktin vázající proteiny) tvoří spojovací komplex mezi vlákny spektrinu. Propojení mezi několika spojovacími komplexy má schopnost kontrakce, což usnadňuje průchod erytrocytu kapilárou.
Membránové proteiny[upravit | editovat zdroj]
Protein | Doplňující informace |
---|---|
spektrin | hlavní cytoskeletální protein, tvoří tetramery, má vysokou molekulovou hmotnost, má 4 vazebná místa → pro ankyrin, aktin, proužek 4.1 a samotný spektrin (autoasociace) |
ankyrin | ukotvení spektrinu k cytoplazmatické membráně (na integrální membránové proteiny) |
kapnoforin (proužek 3) | aniontový kanál – přesun chloridových iontů z cytoplazmy do okolí a naopak (Hamburgerův shift) |
aktin | řetězec F-vláknitého aktinu – má vazebná místa pro spektrin a proužek 4.1 |
proužek 4.1 | tvoří tzv. ternární komplex = aktin + spektrin, ukotvuje k membráně (váže se na glykoforiny A, C) |
glykoforiny A,B,C,D | určují příslušnost jedince k MN systému, zajímavost: glykoforin A – má vazebná místa pro původce malárie |
Pojmy vázané na změny parametrů erytrocytů[upravit | editovat zdroj]
Parametr | Pojem | Význam | Příčina |
---|---|---|---|
Počet | Erytropenie (erytrocytopenie, oligocytemie) | snížení počtu ery | anemie |
Polycytemie | zvýšení počtu erytrocytů | např. při adaptaci na vyšší nadmořské výšky | |
Velikost | Mikrocyty | ery < 7 μm | např. při nedostatku železa |
Makrocyty | ery > 9 μm | např. při nedostatku vit. B12, B6 a kyseliny listové | |
Anizocytóza | nestejná velikost buněk | ||
Tvar | Drepanocyty | srpkovitý tvar ery | hemoglobinopatie |
Sférocyty | kulovitý tvar | Hereditární sférocytóza | |
Echinocyty | trnité výběžky | ||
Poikilocytóza | nepravidelný tvar ery | ||
Obsah Hb | Hypochromie | snížený obsah Hb | |
Anizochromie | nestejný obsah Hb |
Priceova-Jonesova křivka[upravit | editovat zdroj]
V krvi se normálně vyskytují krvinky menší a větší než je norma, což označujeme jako fyziologickou anizocytózu. Priceova-Jonesova křivka je grafickým znázorněním rozložení velikostí erytrocytů. Při různých patologických stavech dochází k posunům křivky.
Metabolismus erytrocytů[upravit | editovat zdroj]
Výhradní zdrojem energie pro erytrocyty je glukóza, která je do buňky transportována přes GLUT-1 transportér. Uvnitř buňky je zpracovávána enzymy v cytoplazmě. Samotná produkce erytrocytů je ovlivňována hormonem erytropoetinem, který je produkován v ledvinách a játrech. (Obr.)
Membrána erytrocytů[upravit | editovat zdroj]
Membrána erytrocytů je složena z deseti hlavních proteinů, které můžeme rozdělit na dvě skupiny:
- integrální – glykoforiny, proteiny vyměňující anionty - př.: Kapnoforin (band 3, Cl- kanál)
- periferní – spektrin, ankyrin, aktin
Glykoforiny jsou glykoproteiny, které mají N-konec vyčnivající nad povrch erytrocytu. Proteiny vyměňující anionty vytvářejí v membráně kanál pro zprostředkování výměny iontů Cl- a HCO3-. Spektriny, ankyrin a ostatní periferní bílkoviny odpovídají za udržování tvaru erytrocytu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Krev
- Krevní obraz
- Hemokoagulace
- Vyšetření krevní srážlivosti
- Vyšetření krvácivosti
- Hemoglobin
- Chorobné stavy ze zvýšeného počtu erytrocytů
- Anémie
- Transport CO2 krví
- Transport kyslíku krví
- Erytropoeza
- Krvetvorba (histologie)
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4., přeprac. a uprav vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5.
- PECKA, Miroslav. Přehled laboratorní hematologie. Díl I, Krvetvorba, Červená krevní řada. 1. vydání. Praha : Galén, 1995. 144 s. ISBN 8085824280.
- JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
- KITTNAR, Otomar a Agamemnon DESPOPOULOS, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 140. ISBN 978-80-247-3068-4.
- ↑ a b c d e JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H&H, 1999. 502 s. s. 221. ISBN 80-85787-37-7.
- ↑ TROJAN, Stanislav a ET AL.. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 772 s. s. 121. ISBN 80-247-0512-5.
- ↑ KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 2. vydání. Jinočany : H & H, 2000. 291 s. s. 100–103. ISBN 80-86022-80-3.