Echovírusy
Z WikiSkript
Patří mezi RNA viry, do rodu Aphtoviry a obsahují 33 různých sérotypů.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
- většina nákaz proběhne inaparantně (bez klinických projevů).
- asi 5 % nákaz má klinické příznaky: horečnaté onemocnění, myalgie, exantémy, meningitidy, encefalitidy, onemocnění dýchacího a trávicího systému, perikarditidy, hepatitidy, pankreatitidy,...
Většina onemocnění proběhne s těžkými následky.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
- brána vstupu: hlavně potravou, výjimečně dýchacím systém
- pomnožení v buňkách
- šíření hematogenní cestou
- klinické následky závisí dle místa uchycení viru a na individuální citlivosti jedince.
- virus je intenzivně vylučován z napadnuté sliznice.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- inkubace z nazofaryngeálních výtěrů, ze stolice, případně z likvoru na buněčných kulturách z opičích ledvin, popřípadě na myších.
- sérologická diagnostika pomocí neutralizačního testu.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Zdrojem viru je nakažený člověk, který je infekční už na konci inkubační doby (3 až 7 dní). Onemocnění se vyskytuje hlavně v létě a na začátku podzimu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2000. 309 s. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.