Úrazy hrudníku v PNP/SŠ (sestra)
Z WikiSkript
- Jedny z nejčastějších poranění
- Příčinou bývají dopravní nehody, pády, nárazy, stlačení hrudního koše (Blast syndrom), násilné trestné činy.
- Tupá traumata dopravních nehod jsou následkem:
- Převrácením a rolováním vozu.
- Nárazem na volant a air-bag.
- Vymrštění z vozu.
- Zborcení kabiny vozu.
Mechanismy poranění hrudníku[upravit | editovat zdroj]
- Otevřená poranění, penetrující.
- poranění proniká přes pleuru → poranění plic.
- poranění neproniká pleurou.
- poranění mediastina → poranění nitrohrudních orgánů.
- Zavřená poranění, nepenetrující.
- kontuze.
- komprese.
- poranění z mediastina – průnik z dolních dýchacích cest.
- Poranění bránice.
- → Závažnost poranění graduje od prostých kontuzí,přes zlomeniny žeber až po komplexní poranění hrudníku,která pak bezprostředně ohrožují život raněného kardiorespiračním selháním.
- → Závažnost závisí na typu poranění, velikosti působící síly, na době působení i na elasticitě hrudníku. U mladších lidí je tupé trauma hrudní stěny závažnější pro celkové poranění nitrohrudních orgánů – síla se přenese a snadno vzniká kontuze plic a srdce.
Mezi kritické stavy patří[upravit | editovat zdroj]
- Masivní nitrohrudní krvácení.
- Srdeční tamponáda.
- Poranění aorty.
- Tenzní pneumotorax.
- Obstrukce dýchacích cest.
- Nestabilní stěna hrudní, tzv. vlající hrudník.
- Tracheobronchiální poranění.
- Ruptura bránice s herniací břišních orgánů.
- Poranění jícnu.
Stavy ohrožující život nemocného[upravit | editovat zdroj]
- Mediastinitis.
- Empyém hrudníku.
Charakteristika poranění hrudníku[upravit | editovat zdroj]
- Poranění hrudníku vede k ohrožení dvou základních životních funkcí – dýchání a oběh.
- Změny dýchání postihují při poranění mechaniku dýchání od okamžiku primárního inzultu → v průběhu časných poúrazových hodin se přidávají další změny (primární ARDS, edém plic apod.).
Příznaky[upravit | editovat zdroj]
- Pokles pO2 a SaO2.
- Bolest na hrudi, pocit sevření, bolest se stupňuje při kašli a nádechu.
- Tachypnoe, anxiozita, zapojení pomocných dýchacích svalů, dyspnoe.
- Klesá reziduální kapacita a poddajnost plic, rozvoj atelektáz.
- Nestabilita hrudní stěny a snížená elasticita.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Anamnéza – úrazový mechanismus (např. náraz na volant, náraz při pádu, úder atd.).
- Fyzikální vyšetření – pohled, pohmat, poslech a poklep.
- TK, P, EKG, SpO2.
Zlomeniny žeber[upravit | editovat zdroj]
- Velmi bolestivá poranění.
- Vždy myslíme na přídatné poranění – hlavně pneumothorax, poranění sleziny.
- Zlomeniny jednotlivých žeber – časté izolované zranění, zlomeniny příčné, krátce šikmé → velmi bolestivé dýchání → vědomé omezení dýchání pacientem!!!
- Sériová zlomenina žeber – zlomenina 3 a více žeber nad sebou, jednostranně či oboustranně, vysoké riziko hemothoraxu, kontuze plic či srdce.
- Okénkové (dvířkové) seriové zlomeniny – vzniká při dvojité sériové zlomenině žeber, k příznakům patří tzv. vlající hrudník (paradoxní dýchání, kdy vylomená část vpadává při nádechu směrem do hrudní stěny).
Terapie v PNP[upravit | editovat zdroj]
- Poloha v polosedě,
- lze provést celkovou imobilizaci vakuovou matrací,
- oxygenoterapie, UPV s vysokým PEEPem,
- I.V. vstup → Analgetika, infuze,
- PNO – akutní punkce hrudníku.
Hemotorax[upravit | editovat zdroj]
= Krvácení do dutiny hrudní, nejčastjší příčinou je poranění plíce nebo mezižeberních cév.
- Krevní ztráta do hrudníku může být 2–2,5 l krve, asi 500 ml krve může být skryto v kopuli bránice
- Příznaky: Oslabené dýchání až vymizení dýchacích fenomenů, dyspnoe, tlumený poklep, cyanóza, poslechově může být slyšitelné bublání (přítomná krev) → rozvoj hypovolemie a šoku při ztrátě nad 1000 ml.
- Terapie:
Pneumotorax[upravit | editovat zdroj]
= vzduch v dutině hrudní, při kombinaci s hemotoraxem mluvíme o pneumohemotoraxu.
Ventilový PNO[upravit | editovat zdroj]
= záklopkový, část tkáně působí jako ventil umožňující vniknutí vzduchu do dutiny, ale neumožní únik ven.
- Příznaky: dušnost, cyanoza, podkožní emfyzém, oběhová nestabilita, zvýšená náplň krčích žil, posun hrtanu na opačnou stranu, bubínkový poklep, vymizení dechových fenoménů.
- Střídavý PNO → stav kdy se po částečném vstřebání vzduchu obnový tenzní PNO → rána se střídavě otvírá a zavírá.
- Vnitřní ventilový PNO – při poškození bronchů.
Zavřený PNO[upravit | editovat zdroj]
= náhlé vniknutí vzduchu do dutiny hrudní s částečným či úplným kolapsem plíce, většinou spontánní.
- Obtíže dle množství vzduchu,
- k dalším příčinám patří ruptura tuberkulózního ložiska, ruptura emfyzematické buly, zavedení centrálního žilního katétru.
Otevřený PNO[upravit | editovat zdroj]
=vytvoření komunikace mezi dutinou hrudní a zevním prostředím.
- Vysoce nebezpečný PNO s otvorem větším než 2/3 průměru trachey → vzduch tudy utíká, neefektivní ventilace
- Příznaky:
- Vlání mediastina → pohyb mediastina vlivem proudění vzduchu v dutině hrudní,
- Paradoxní dýchání → rozepínání zdravé plíce při výdechu a smrštění při nádechu z důvodu proudění vzduchu do dutiny hrudní.
- Terapie:
- poloprodyšný obvaz – čtverec + folie (kus gumovky) a fixace ze tří stran → vzduch může ven, ale ne dovnitř,
- zajištění i.v. linky, infuze, analgetika,
- monitorace.
Mediastinální emfyzém[upravit | editovat zdroj]
- Může být izolovaný nebo součástí PNO → vzduch proniká do mediastina.
- Příčina: Poranění dýchacích cest, jícnu nebo dolní části obličejového skeletu.
- Terapie: Ošetření poraněných struktur, drenáž, i.v. vstup.
Poranění hrudních orgánů[upravit | editovat zdroj]
- Kontuze plic – těžké poranění orgánu, způsobeno tlakem, nárazem na hrudník.
- Příznaky: dušnost, může být hemoptýza, známky emfyzemu → rozvoj ARDS.
- Terapie: I.v. linka – infuze, analgetika; oxygenoterapie – UPV; transport.
Srdeční tamponáda[upravit | editovat zdroj]
= hemoperikard → útlak srdce následkem nadměrného nahromadění tekutiny v perikardu → omezení mechanické práce srdce.
- Příčina: Akutní infarkt myokardu (ruptura stěny), perikarditida, penetrující poranění.
- Příznaky: Beckova triáda – systolická hypotenze, rozšířené krční žíly (=zvýšená náplň krčních žil), tlumené a oslabené ozvy.
- cyanóza, pulsus paradoxus, EKG změny.
- Terapie:
- Akutní punkce perikardu – vpich vlevo těsně u mečovitého výběžku, jehlu směřovat pod úhlem 45° (tzv.Larreyův trojúhelník), hloubka vpichu je asi 2,5–5cm, jehla se zavádí pod stálou aspirací stříkačkou.
Perthesův syndrom[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o tzv. syndrom modré masky, vzniká po traumatické asfyxii při silné kompresi hrudníku.
- Příznaky: Cyanóza obličeje a krku, porucha vědomí, dochází k městnání v povodí horní duté žíly, dochází ke krvácení do sítnice a sklivce, může dojít k ruptuře bubínku a exophtalmu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POKORNÝ, Jan. Lékařská první pomoc. 2. vydání. Praha : Galén, c2010. ISBN 978-80-7262-322-8.
- BYDŽOVSKÝ, Jan. Akutní stavy v kontextu. 1. vydání. Praha : Triton, 2008. ISBN 978-80-7254-815-6.