Perikardiální punkce (pediatrie)

Perikardiální výpotek

Indikace a technika

• perikardiální punkce se provádí z diagnostických nebo terapeutických důvodů;
• nejbezpečnější způsob provedení perikardiální punkce je pod echokardiografickou kontrolou ;
• pokud není echo k dispozici,riziko komplikací může snížit použití prekordiálního EKG svodu,napojeného na punkční jehlu (elevace segmentu ST nebo PR poukazuje na kontakt jehly s perikardem komory nebo síně);
• nezbytná je adekvátní analgosedace;
• pacienta uložíme do polohy vleže s horní částí těla zvýšenou o 30 stupňů;
• během výkonu monitorujeme EKG a, pokud je to možné, i další hemodynamické parametry (arteriální TK, CVP);
• dezinfikujeme oblast kůže při dolním okraji sterna a provedeme lokální anestezii 1 % mesokainem;
• místo vpichu je těsně pod processus xiphoides, případně 1 cm doleva od střední čáry pod processus xiphoides;
• použijeme intravenózní kanylu velikosti G 18 až 14, na kterou napojíme 10 ml stříkačku;
• kanylu zavádíme přes hrudní stěnu pomalu s vytvářením podtlaku směrem k levému rameni, v úhlu 30 stupňů na přední hrudní stěnu;
• jakmile začneme aspirovat perikardiální výpotek, zasouváme už jen kanylu a jehlu vytáhneme;
• v případě,že nasáváme krev, na odlišení hemoragického výpotku od krve ze srdce poslouží:

• pozorování srážení (krev ze srdce se sráží) nebo ;
• kápnutí kapky aspirátu na bílý tampon: pokud vznikne centrální červené zbarvení a na periferii bledý dvorec, jde o krvavý výpotek, pokud je červené zbarvení;

bez dvorce, jde o krev ze srdeční dutiny;

• exaktní verifikaci přináší vyšetření hematokritu;

• na zjištění polohy kanyly je možno vstříknout 2 až 3 ml fyziologického roztoku přes kanylu: podle polohy kanyly se na ultrazvukovém obraze mikrobubliny zobrazí v perikardiální dutině nebo v pravé komoře;
• u pacientů s velkým, chronickým výpotkem, u kterých selhala medikamentózní léčba nebo kteří vyžadují opakované perikardiocentézy, můžeme zabezpečit kontinuální drenáž výpotku zavedením katetru s měkkým zakončením ve tvaru J (pigtail catheter) do perikardiální dutiny Seldingerovou technikou (katetr můžeme ponechat v perikardiální dutině 2 až 7 dní).

Komplikace

• arytmie
• lacerace myokardu
• poranění koronárních cév
• PNO

Vyšetření perikardiálního výpotku

Výpotek se odešle na cytologické, biochemické, mikroskopické (barvení dle Grama) a kultivační vyšetření.

Normální perikardiální tekutina je čirá až světležlutá. Při bakteriálních perikarditidách je exsudát mírně zkalený, zřídka hnisavý. Krvavý nebo serosangvinózní výpotek je nespecifickým nálezem,vyskytuje se při infekcích, tumorech,kolagenosách, úrazech a v rámci postperikardiotomickém syndromu.

Počet leukocytů > 1 000/ml s převahou polymorfonukleárních leukocytů se zjišťuje při infekčních perikarditidách, převaha lymfocytů při TBC perikarditidě, nádorové buňky při neopláziích, LE-buňky při SLE.

Hladina glukózy je nižší při infekčních perikarditidách a může být snížená při neopláziích a febris rheumatica. Při SLE je glukóza v normě.

Hladina LDH je zvýšená ve výpotcích při neoplazmatech.

Hladina fibrinogenu v exsudátech je vyšší než v transsudátech (v exsudátech > 5 %).

Odkazy

Související články

• Perikardiocentéza
• Srdce
• Srdce/histologie
• Perikard
• Převodní systém srdeční
• Cévní zásobení srdce
• RTG obraz srdce
• Vrozené srdeční vady
• Cor pulmonale

Zdroj

• HAVRÁNEK, Jiří: Perikardiální punkce. (upraveno)