Erysipel
Erysipel neboli růže (lat. erysipelas) je akutní lokalizovaný zánět kůže s alterací celkového stavu, jehož původcem jsou typicky beta hemolytické streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes), méně často skupiny C, G a B (Streptococcus agalactiae), kultivačně mohou být někdy prokázány zlaté stafyloky či G-bakterie. Nejčastěji se erysipel vyskytuje na nohou a v obličeji. Vstupní bránou infekce je porušená kožní bariéra (macerace, bércové vředy, ragády, eroze). Přenáší se od nemocného člověka nebo endogenně z nazofaryngu do poraněné kůže, u novorozenců do pupečníku. Inkubační doba je krátká, většinou 1–3 dny. Onemocnění má sklon k recidivám, recidivy vznikají většinou endogenní reaktivací bakterií. Po erysipelu se může po období latence (1–4 týdny) vyvinout akutní glomerulonefritida. V České republice je povinné hlášení erysipelu.[1]
Klinický obraz
Prudký rozvoj celkových příznaků:
- horečka se zimnicí, bolest hlavy, někdy nauzea a celková vyčerpanost.
Místní příznaky:
- po několika hodinách vznikají v místě vstupu infekce zánětlivé až flegmonózní změny (zčervenání, pálení, svědění, citlivost až bolestivost, otok), ložisko má nepravidelný tvar, může se jazykově rozšiřovat;
- regionální lymfadenitida.
Druhy
- Erysipelas bullosum – v ložisku vznikají vezikuly a buly
- Erysipelas migrans – primární ložisko se zhojí, ale v okolí se objeví nová ložiska
- Erysipelas haemorrhagicum
- Erysipelas gangrenosum
- Erysipelas phlegmonosum
Diagnostika
- klinický obraz;
- kultivace z léze erysipelu, aspirace z léze, biopsie – nízký záchyt původce;
- titr ASLO (antistreptolyzinu O) – kožní infekce jsou velice zřídka provázeny zvýšeným titrem ASLO, protože streptolyzin O je při lokální infekci inaktivován lipidy obsaženými v kůži;
- může být zvýšen titr protilátky proti deoxyribonukleáze B.[1]
Terapie
- krystalický penicilin i.v., po zlepšení stavu prokain penicilin i.m.
- symptomatická léčba
- klid na lůžku
- u starších osob je nutno sledovat kardiovaskulární funkce
Komplikace
- myo-, endo- nebo perikarditida, glomerulonefritida, revmatické postižení kloubů, pyartros, metastatická pneumonie, lymfedém, lokální devastace tkáně, flebitida nebo flebotrombóza.[2]
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b http://www.szu.cz/tema/prevence/erysipel-manual-iv
- ↑ DRLÍK, L a H ŠKODOVÁ. Erysipel se závěžnými interními komplikacemi. Dermatologie pro praxi [online]. 2008, roč. 2, vol. 3, s. 154-155, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/der/2008/03/10.pdf>.
Použitá literatura
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
