Vegetativní nervová soustava (fyziologie)

Vegetativní nervový systém (VNS) (též autonomní nervový systém, ANS) je součástí periferního nervového systému společně se somatickým eferentním (motorickým) systémem (přivádějícím vzruchy z CNS na vůlí kontrolované příčně pruhované svaly) a senzorickými (aferentními) vlákny (vedoucími čití a bolest). VNS zabezpečuje převod vzruchů mezi centrálním nervovým systémem (CNS) a efektorovými tkáněmi nezávislými na kontrole vůlí (hladká svalovina, myokard, exokrinní žlázy…).

Vegetativní nervový systém se dělí na část motorickou (eferentní) a senzorickou (aferentní). Ačkoli aferentní vlákna hrají důležitou roli v regulaci homeostázy (např. cholinergní vlákna z baroreceptorů v oblasti glomus caroticum), z hlediska farmakologie je ovlivňuje minimum léčiv. Pozornost se proto soustřeďuje na studium eferentní části. Ta se anatomicky skládá ze 2 systémů – sympatiku a parasympatiku. Poněkud samostatnou jednotku tvoří enterický nervový systém (ENS), který je pro svou relativní nezávislost na ostatních částech VNS často vyčleňován jako samostatná třetí část VNS se specifickou funkcí v kontrole funkce gastrointestinálního traktu.

Anatomie VNS

Eferentní (motorické) dráhy VNS tvoří 2 neurony, které se interpolují ve vegetativních gangliích – podle pozice se rozlišují neurony pregangliové a postgangliové. Mezi sympatikem a parasympatikem jsou značné rozdíly v uspořádání těchto drah.

Sympatikus

Těla pregangliových neuronů sympatiku se nachází v postranních rozích šedé hmoty míšní v oblasti hrudních a bederních segmentů (Th1-L3). Axony těchto neuronů opouští míchu v odpovídajících segmentech, proto je sympatikus označován jako systém torako-lumbální. Vegetativní ganglia sympatiku jsou dobře organizovaná a tvoří dva paravertebrální řetězce podél páteře. Vzruchy pro břišní a pánevní orgány jsou interpolovány v gangliích uložených prevertebrálně. Z uvedeného vyplývá, že axony pregangliových neuronů jsou mnohem kratší než axony postgangliových neuronů.

Parasympatikus

Pregangliová vlákna parasympatiku opouštějí CNS prostřednictvím některých hlavových nervů (n. III, VII, IX a X) a předních rohů míšních v oblasti sakrálních segmentů (S2–S4) – parasympatikus je proto označován jako systém kranio-sakrální. Vegetativní ganglia parasympatiku se nacházejí převážně ve stěně efektorových orgánů, pregangliová vlákna jsou proto mnohem delší než axony postgangliových neuronů. Až na výjimky (ggl. cilliare, submandibulare a pelvická ganglia) nejsou ganglia parasympatiku přesně organizovaná a spoje mezi pre- a postganglionárními neurony jsou ve stěně efektorových orgánů spíše difuzně rozptýlené.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Vegetativní nervová soustava (anatomie).

Mediátory VNS

Noradrenalin je mediátorem na většině postgangliových vláken sympatiku.

Acetylcholin se jako mediátor uplatňuje na všech pregangliových vláknech VNS, všech postgangliových vláknech parasympatiku a některých postgangliových vláknech sympatiku (např. potní žlázy). Acetylcholin se uplatňuje také jako mediátor ve dřeni nadledvin, kde její buňky vývojově odpovídají sympatickému gangliu a tudíž jsou inervovány pregangliovými vlákny sympatiku. Samotné buňky po stimulaci uvolňují adrenalin.

Dle medátorů dělíme vlákna VNS na adrenergní a cholinergní.

Funkce VNS

Tabulka 1 nabízí přehled základních funkcí které jsou ovlivňovány vegetativním nervovým systémem. Většina tkání kontrolovaných VNS přijímá inervaci od parasympatiku i sympatiku, které zde obvykle působí protichůdně. Nicméně vliv jednoho systému v dané tkání většinou převažuje – např. cévy jsou primárně pod vlivem sympatiku, GIT a SA uzel pod vlivem parasympatiku.

Tabulka 1 – Hlavní funkce VNS

Orgán	Sympatikus		Parasympatikus
	Odpověď	Receptor	Odpověď	Receptor
Srdce
SA uzel	zrychlení	β1	zpomalení	M2
svalovina síní	↑ kontraktilita	β1	↓ kontraktilita	M2
AV uzel	↑ automaticita	β1	↓ rychlost vedení	M2
svalovina komor	↑ automaticita ↑ kontraktilita	β1	↓ automaticita ↓ kontraktilita	M2
HLADKÉ SVALSTVO CÉV
kůže, mukózy, vnitřní orgány	konstrikce	α1, α2	vazodilatace ?	nejsou inervovány
kosterní svalstvo	dilatace	β2
PLÍCE
svaly trachey a bronchů	relaxace	β2	kontrakce
sekrece žláz bronchů	inhibice		stimulace	M3
GIT
svalovina	relaxace, ↓ motility	α2, β2	↑ tonu, motility	M3
svěrače	kontrakce	α1	relaxace	M3
	relaxace	β2
UROGENITÁLNÍ TRAKT
m. detrusor	relaxace	β2	kontrakce	M3
sfinkter	kontrakce	α1	relaxace	M3
OKO
nitrooční tlak	zvýšení		snížení
m. dilatator pupilae	mydriasa	α1	---
m. sfincter pupilae	---		miosa	M3
m. ciliaris	akomodace na dálku	β2	akomodace na blízko	M3
ŽLÁZY
slinné	slabá stimulace sekrece	α1	silná generalizovaná sekrece	M3
slzné	slabá stimulace sekrece	α1	silná sekrece
ostatní
Děloha	relaxace	β2	variabilní
Muž. pohl. org.	ejakulace	α1	erekce
Játra	gylkogenolýza, glukoneogeneze	β2
Tukové bb	lipolýza	β2, β3

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy

Související články

• Vegetativní nervová soustava (farmakologie) • Sympatomimetika • Sympatolytika • Parasympatomimetika • Parasympatolytika
• Vegetativní nervová soustava (anatomie)

Zdroj

• MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Vegetativní nervový systém [online]. ©2001. [cit. 2010-08-15]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/vegetat-bak.doc>.
• MLADĚNKA, Přemysl. VNS - seminář [přednáška k předmětu Farmakologie, obor Farmacie, FaF HK UK v Praze]. Hradec Králové. 22.3, 30.3 a 5.4 2011. 

• LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, xxiv, 601 s. ISBN 80-7262-168-8.

• SLÍVA, Jiří a Martin VOTAVA. Farmakologie. 1. vyd. Praha: Triton, 2011, 394 s. Lékařské repetitorium. ISBN 978-80-7387-500-8.