Zhoubné nádory ovária

Krukenbergův nádor ovária

Zhoubné nádory ovárií^[1] jsou nejčastěji nádory z povrchového epitelu (90 %). Ze skupiny nádorů z germinálních buněk (2–3 % zhoubných) je nejčastějším zhoubným nádorem dysgerminom. Další zhoubné nádory jsou ze skupiny nádorů z buněk stromatu a zárodečných pruhů. Do ovarií metastazují nádory děložního těla, mamma karcinom, maligne lymfomy a nádory GITu (Krukenbergův nádor)^[1].

Podrobnější informace naleznete na stránce Ovariální nádory.

Epitelové nádory se šíří zejména implantačně a lymfogenně^[2]. Dysgerminomy metastazují zejména lymfogenně, implantačně zřídka^[1].

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Zhoubné nádory ovarií mají roční incidenci cca 11/100 000 žen^[3].

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Epitelové nádory jsou většinou asymptomatické a přijde se na ně jako náhodný nález při ultrazvukovém vyšetření. Důležité je také biochemické vyšetření tumor markeru CA-125. V pozdních stádiích se mohou projevovat hmatnou rezistencí, ascitem, přítomná bývá kachexie (facies ovarica), poruchy cyklu a krvácení. Může dojít k bolestivé torzi ovaria až k infarzaci nebo k výskytu subtorzní cysty.

U zárodečných nádorů je možná detekce α-fetoproteinu (AFP), hCG a karcinoembryonálního antigenu (CEA).

Sertoliho-Leydigův nádor (androblastom) produkuje androgeny, čemuž odpovídají klinické projevy. Estrogenně aktivní granulózový nádor může mít za projevy předčasnou pseudopubertu, nepravidelné menstruační krvácení a pod estrogenním vlivem se může vyvíjet i karcinom endometria se svými projevy.

Základem je ultrazvukové vyšetření, biochemické vyšetření tumor markerů, diagnostická a operační laparoskopie s prevencí maligního rozsevu po peritoneu (endo-bag) a následným histologickým vyšetřením.

Metastazování[upravit | editovat zdroj]

lymfogenně: pelvické a paraaortální lymfatické uzliny,
hematogenně: plíce, játra, kosti, CNS.

Staging[upravit | editovat zdroj]

Při stagingu se používá klasifikace TNM nebo klasifikace FIGO:

T1, FIGO I – nádor ohraničen na vaječník (1a jeden vaječník, 1b oba vaječníky, 1c ruptura pouzdra a maligní buňky v ascitu/cytologii z peritonea),
T2, FIGO II – nádor pouze v pánvi (2a děloha/tuba, 2b ostatní tkáně, 2c maligní buňky v ascitu/cytologii z peritonea),
T3, FIGO III – nádor mimo pánev, metastázy na peritoneu (N1 mízní uzliny, 3a mikrometastázy, 3b meta < 2 cm, 3c meta > 2 cm),
M1, FIGO IV – vzdálené metastázy.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete na stránkách Chirurgická léčba zhoubných gynekologických nádorů, Nechirurgická léčba zhoubných gynekologických nádorů.

Léčba se liší podle histologického typu. Epitelové a neepitelové nádory s výjimkou dysgerminomu se léčí chirurgicky, často s velmi rozsáhlými výkony s cílem dosažení nulového makroskopického rezidua (R0)^[2]. Chemoterapie se používá adjuvantně (epitelové nádory paclitaxel + karboplatina 6–8 cyklů s intervalem 21 dní mezi cykly)^[4].

Radioterapie se u epitelových nádorů nevyužívá.

Dysgerminomy jsou velmi chemosenzitivní a radiosenzitivní. Pro menší pozdní komplikace se preferuje chemoterapie bleomycin, etoposid, cisplatina (BEP)^[1].

Souhrnné video[upravit | editovat zdroj]

Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

www.onkogyn.cz (např. aktuální TNM klasifikace, jde o stránky Onkogynekologického centra VFN)
Karcinom ovaria

Reference[upravit | editovat zdroj]

↑ ^a ^b ^c ^d ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. s. 206–211. ISBN 978-80-7262-501-7.
↑ ^a ^b CIBULA, David. Management zhoubných gynekologických nádorů – chirurgická léčba [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014.
↑ Webový portál - Epidemiologie zhoubných nádorů v České Republice. Report diagnózy: C56 – ZN vaječníku [online]. ©2015 (data za rok 2012). [cit. 2015-11-11]. <http://www.svod.cz/report.php?diag=C56>.
↑ FREITAG, Pavel. Management zhoubných gynekologických nádorů [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014.

[Rob-Martan-1] ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. s. 206–211. ISBN 978-80-7262-501-7.

[prednaska-Cibula-2] CIBULA, David. Management zhoubných gynekologických nádorů – chirurgická léčba [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014.

[svod-C56-3] Webový portál - Epidemiologie zhoubných nádorů v České Republice. Report diagnózy: C56 – ZN vaječníku [online]. ©2015 (data za rok 2012). [cit. 2015-11-11]. <http://www.svod.cz/report.php?diag=C56>.

[prednaska-Freitag-4] FREITAG, Pavel. Management zhoubných gynekologických nádorů [přednáška k předmětu Gynekologie a porodnictví předstátnicová stáž, obor Všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzita Karlova v Praze]. Praha. 14.2.2014.

[1]

[2]

[3]

[4]