Pravé neštovice
Z WikiSkript
(přesměrováno z Variola)
Variola virus | |
Poxviridae | |
EM: tkáň infikovaná virem varioly | |
Typ NK | dsDNA |
---|---|
Zdroj | člověk |
Přenos | vzduchem, kapénkami, kontaktem |
Výskyt | eradikace v r. 1977 |
Onemocnění | pravé neštovice |
Diagnostika | nález cytoplazmatických inkluzí v buňkách (Guarnieriho tělíska), izolace viru, specifické protilátky |
Terapie | Marboran |
Očkování | aktivní imunizace virem vakcinie, od eradikace se neprovádí |
MeSH ID | D012901 |
Člověk je jediným přirozeným hostitelem Orthopoxviru, v důsledku čeho byla eradikace varioly (pravých neštovic) r. 1977. Očkování se již tedy nerealizuje. Inkubační doba bývala 10–12 dní[1].
- Dvě formy:
- variola major (letalita 15–40 %)[1];
- variola minor – lehčí průběh a nízká letalita.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
- Šíření viru kapénkovou infekcí, přímým kontaktem, případně vzduchem (prach ze zaschnutých strupů).
- Vstup do organismu respiračními cestami a následné pomnožení.
- Fagocytóza mikroorganismu a hematogenní rozsev do kůže, sliznic a vnitřních orgánů, kde způsobuje destrukci buněk.
- Projevy: puchýře na sliznicích a kůži, papuly, pustuly, horečka, krvácení do kůže a orgánů, ulcerace na sliznici.
- Nebezpečí bakteriální kontaminace – hnisavá ložiska.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Pomocí elektronového mikroskopu – průkaz virových partikulí v tekutině puchýřů.
- Priama imunoflourescence.
- PCR
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Marboran.
- Imunizace živým virem vakcinie.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Jediným zdrojem viru je člověk, jiný hostitel není v přírodě známý. Prevence očkováním podobným kmenem se už nepraktikuje.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2000. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.
- BEDNÁŘ, Marek, et al. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1999. 558 s. s. 356–357. ISBN 8023802976.