Transplantace v diabetologii

V současné době existuje stále více možností a postupů při terapii diabetu:

1. Edukace pacienta

Podpořit změnu životního stylu, t.j. vhodné stravovací návyky, pohybová aktivita, vyhnout se kouření a alkoholu,..;
informovat o možných rizicích, která mohou vzniknout, pokud se pacient nebude dostatečně řídit pokyny lékaře (hypertenze,ateroskleróza,ICHS,CMP a další);
motivace.

2. farmakologická terapie

Nejlepší v kombinaci se změnou životního stylu, když nefarmakologická terapie selhává;
v závislosti od typu DM ( DMI- insulin-dependentní, DM2- insulin-nondependentní).

3. chirurgický zákrok

Operace komplikací vznikajících následkem diabetu;
bariatrické výkony (obezita);
operace kardiovaskulární a oftalmologické (diabetická retinopatie);
transplantace ledvin (renální selhání), pankreatu (DMI).

Transplantace slinivky břišní[upravit | editovat zdroj]

Transplantace slinivky břišní je chirurgická procedura, která nahrazuje nefunkční orgán pacienta s těžkou formou diabetu zdravým orgánem od vhodného dárce. Mezi transplantacemi ostatních orgánů má výjimečné postavení. Provádí se především u pacientů se závažnými komplikacemi. Slinivka břišní má dvě části : endokrinní a exokrinní. Endokrinní část obsahuje Langerhansovy ostrůvky produkující hormon inzulin, který je nutný k regulaci hladiny glukózy v krvi. U řady pacientů se v mladém věku vyvíjí komplikace spojené s cévním postižením, jako je diabetická retinopatie, nefropatie, ketoacidóza, diabetické kóma, onemocnění cév končetin (zejména bércové vředy na DK až nekróza atd.), které může vyústit až v její ztrátu.

Výběr příjemce[upravit | editovat zdroj]

Transplantace slinivky není indikací pro všechny pacienty s diabetem. Po transplantaci musí pacient užívat silnou imunosupresivní léčbu, která snižuje obranyschopnost organismu příjemce vůči dárcovskému orgánu a výrazně zvyšuje riziko infekcí. Je nutná převážně při alotransplantacích. Předpokládalo se, že je vhodné nejdříve transplantovat ledvinu a teprve později slinivku. V současné době se transplantuje slinivka současně s ledvinou. Jsou získané od téhož zemřelého dárce (donora). Výhodou tohoto postupu je, že příjemce podstupuje úvodní imunosupresivní léčbu vysokými dávkami jen jednou.

Výběr dárce[upravit | editovat zdroj]

Dárci ve věku 10 – 55 let;
bez poruchy metabolismu;
minimální příjem alkoholu;
zdravý životní styl.
co největší shoda v HLA systému (tím nižší riziko odhojování).

Operace[upravit | editovat zdroj]

Transplantovat můžeme celou slinivku, nebo jen její část. V současné době se zdá být nejslibnější metodou transplantace celé slinivky s vyústěním části dvanáctníku s vývodem slinivky do močového měchýře. Trávicí šťáva slinivky je drénována do močového měchýře a inzulin se dostává do krevního oběhu příjemce napojením pánevních cév příjemce s cévami dárcovského orgánu. Slinivka je uložena v podbřišku. Vlastní slinivka může být ponechána. Neprodukuje sice inzulin, ale dokáže secernovat enzymy důležité pro trávení. Nicméně každý operační zákrok má určitá rizika. Je nutné zvážit nutnost operace a poměr mezi benefitem a rizikem pro pacienta.

Výhody a nevýhody transplantace[upravit | editovat zdroj]

Výhody

Udržení normální hladiny glukózy bez potřeby aplikace inzulinu;
prevence nebo zpomalení progrese komplikací spojených s diabetem;
poškození nervů se nezhoršuje, někdy dokonce vykazuje zlepšení.

Nevýhody

Hostitel reaguje na transplantát jako na cizí materiál, aktivuje svůj imunitní systém a způsobuje rejekci nahrazené slinivky;
pacienti musí užívat silnou imunosupresivní léčbu k zabránění rejekce;
imunosuprese má řadu komplikací.

Imunosupresivní terapie, komplikace[upravit | editovat zdroj]

Azathioprin, mykofenolát mofetil, metotrexát, cyklosporin, cyklofosfamid;
úspěšnost terapie 70-80%;
komplikace: rejekce, poruchy metabolismu, častější infekce močového ústrojí, infekce břišní dutiny a pankreatitid, bakteriální a virová onemocnění, riziko nádorového bujení a další.

Transplantace Langerhansových ostrůvků[upravit | editovat zdroj]

Extrakce ostrůvků ze slinivky mnoha dárců;
vpravení buněk do portální žíly po proplachu v roztoku kolagenázy;
centrifugace;
lokální umrtvení;
nevyžaduje velký zásah do organizmu;
stále obtížné získat životaschopné buňky.

KOMPLIKACE[upravit | editovat zdroj]

Málo dárců;
imunitní systém ničí buňky – imunosupresiva!;
nutno opakovat;
nedostatečné množství buněk.

Budoucnost[upravit | editovat zdroj]

BioHub

Mini orgán implantovaný mezi vrstvy omenta;
snaha o přirozenou produkci inzulinu;
obsahuje skutečné inzulin produkující buňky citlivé na hladinu cukru v krvi a ty uvolňují přesné množství inzulinu potřebné k úpravě glykémie;
omezena pro závažné případy;
překážky:
- potřeba velkého počtu buněk pro transplantaci;
- nutnost přijmout ostrůvky dlouhodobě, bez potřeby imunosupresiv;
- určení optimálního místa těle pro transplantaci.

Kmenové buňky

Na úrovni experimetu na myších;
pacienti by nemuseli být závislí na dárcích, snížilo by se podávaní imunosupresiv a riziko infekcí z toho plynoucích;
progenitorové buňky by se vložily do těla a produkovaly by zralé buňky secernující inzulin.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]