Transplantace v diabetologii

Z WikiSkript

V současné době existuje stále více možností a postupů při terapii diabetu:

1. Edukace pacienta

  • Podpořit změnu životního stylu, t.j. vhodné stravovací návyky, pohybová aktivita, vyhnout se kouření a alkoholu,..;
  • informovat o možných rizicích, která mohou vzniknout, pokud se pacient nebude dostatečně řídit pokyny lékaře (hypertenze,ateroskleróza,ICHS,CMP a další);
  • motivace.

2. farmakologická terapie

  • Nejlepší v kombinaci se změnou životního stylu, když nefarmakologická terapie selhává;
  • v závislosti od typu DM ( DMI- insulin-dependentní, DM2- insulin-nondependentní).

3. chirurgický zákrok

Transplantace slinivky břišní[upravit | editovat zdroj]

Transplantace slinivky břišní je chirurgická procedura, která nahrazuje nefunkční orgán pacienta s těžkou formou diabetu zdravým orgánem od vhodného dárce. Mezi transplantacemi ostatních orgánů má výjimečné postavení. Provádí se především u pacientů se závažnými komplikacemi. Slinivka břišní má dvě části : endokrinní a exokrinní. Endokrinní část obsahuje Langerhansovy ostrůvky produkující hormon inzulin, který je nutný k regulaci hladiny glukózy v krvi. U řady pacientů se v mladém věku vyvíjí komplikace spojené s cévním postižením, jako je diabetická retinopatie, nefropatie, ketoacidóza, diabetické kóma, onemocnění cév končetin (zejména bércové vředy na DK až nekróza atd.), které může vyústit až v její ztrátu.

Výběr příjemce[upravit | editovat zdroj]

Transplantace slinivky není indikací pro všechny pacienty s diabetem. Po transplantaci musí pacient užívat silnou imunosupresivní léčbu, která snižuje obranyschopnost organismu příjemce vůči dárcovskému orgánu a výrazně zvyšuje riziko infekcí. Je nutná převážně při alotransplantacích. Předpokládalo se, že je vhodné nejdříve transplantovat ledvinu a teprve později slinivku. V současné době se transplantuje slinivka současně s ledvinou. Jsou získané od téhož zemřelého dárce (donora). Výhodou tohoto postupu je, že příjemce podstupuje úvodní imunosupresivní léčbu vysokými dávkami jen jednou.

Výběr dárce[upravit | editovat zdroj]

  • Dárci ve věku 10 – 55 let;
  • bez poruchy metabolismu;
  • minimální příjem alkoholu;
  • zdravý životní styl.
  • co největší shoda v HLA systému (tím nižší riziko odhojování).

Operace[upravit | editovat zdroj]

Transplantovat můžeme celou slinivku, nebo jen její část. V současné době se zdá být nejslibnější metodou transplantace celé slinivky s vyústěním části dvanáctníku s vývodem slinivky do močového měchýře. Trávicí šťáva slinivky je drénována do močového měchýře a inzulin se dostává do krevního oběhu příjemce napojením pánevních cév příjemce s cévami dárcovského orgánu. Slinivka je uložena v podbřišku. Vlastní slinivka může být ponechána. Neprodukuje sice inzulin, ale dokáže secernovat enzymy důležité pro trávení. Nicméně každý operační zákrok má určitá rizika. Je nutné zvážit nutnost operace a poměr mezi benefitem a rizikem pro pacienta.

Výhody a nevýhody transplantace[upravit | editovat zdroj]

Výhody

  • Udržení normální hladiny glukózy bez potřeby aplikace inzulinu;
  • prevence nebo zpomalení progrese komplikací spojených s diabetem;
  • poškození nervů se nezhoršuje, někdy dokonce vykazuje zlepšení.

Nevýhody

  • Hostitel reaguje na transplantát jako na cizí materiál, aktivuje svůj imunitní systém a způsobuje rejekci nahrazené slinivky;
  • pacienti musí užívat silnou imunosupresivní léčbu k zabránění rejekce;
  • imunosuprese má řadu komplikací.

Imunosupresivní terapie, komplikace[upravit | editovat zdroj]

  • Azathioprin, mykofenolát mofetil, metotrexát, cyklosporin, cyklofosfamid;
  • úspěšnost terapie 70-80%;
  • komplikace: rejekce, poruchy metabolismu, častější infekce močového ústrojí, infekce břišní dutiny a pankreatitid, bakteriální a virová onemocnění, riziko nádorového bujení a další.

Transplantace Langerhansových ostrůvků[upravit | editovat zdroj]

  • Extrakce ostrůvků ze slinivky mnoha dárců;
  • vpravení buněk do portální žíly po proplachu v roztoku kolagenázy;
  • centrifugace;
  • lokální umrtvení;
  • nevyžaduje velký zásah do organizmu;
  • stále obtížné získat životaschopné buňky.

KOMPLIKACE[upravit | editovat zdroj]

  • Málo dárců;
  • imunitní systém ničí buňky – imunosupresiva!;
  • nutno opakovat;
  • nedostatečné množství buněk.

Budoucnost[upravit | editovat zdroj]

BioHub

  • Mini orgán implantovaný mezi vrstvy omenta;
  • snaha o přirozenou produkci inzulinu;
  • obsahuje skutečné inzulin produkující buňky citlivé na hladinu cukru v krvi a ty uvolňují přesné množství inzulinu potřebné k úpravě glykémie;
  • omezena pro závažné případy;
  • překážky:
    • potřeba velkého počtu buněk pro transplantaci;
    • nutnost přijmout ostrůvky dlouhodobě, bez potřeby imunosupresiv;
    • určení optimálního místa těle pro transplantaci.

Kmenové buňky

  • Na úrovni experimetu na myších;
  • pacienti by nemuseli být závislí na dárcích, snížilo by se podávaní imunosupresiv a riziko infekcí z toho plynoucích;
  • progenitorové buňky by se vložily do těla a produkovaly by zralé buňky secernující inzulin.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

https://www.eurostemcell.org/diabetes-how-could-stem-cells-help

https://www.diabetesresearch.org/BioHub

http://www.diabetes.org

https://www.mayoclinic.org/tests-procedures/pancreas-transplant/about/pac-20384783

https://www.google.sk/search?q=biohub&espv=2&biw=1366&bih=662&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjVx-rhoZDRAhUmAsAKHXJkCtwQ_AUIBigB#imgrc=5njX6BgYqTWBvM%3A

https://www.google.sk/search?q=biohub&espv=2&biw=1366&bih=662&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjVx-rhoZDRAhUmAsAKHXJkCtwQ_AUIBigB#tbm=isch&q=pancreas+transplant&imgrc=MsILgdUVHlzzCM%3A

Související články[upravit | editovat zdroj]