Stafylokokové infekce
Patří k nejčastějším infekcím člověka. Většinou jsou to lehké infekce, pro vznik infekce je vedle přítomnosti stafylokoka potřeba i oslabit místní obranu.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
G+ koky s řadou vlastností, hlavní druhy – Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermidis, Staphylococcus saprophyticus
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Zdrojem infekce je člověk, jsou normálně na kůži, v nose a na perineu; 25 % trvalí nosiči, 50 % občasní, 25 % je nemá.
Predispoziční faktory – porušení kůže, popálenina, cizí těleso v ráně, DM, renální insuficience, cirhóza, granulocytopenie, imunodeficity, v dýchacích cestách – chřipka, CF, stagnace sekretu, v nemocnicích – cévka.
Infekce vyvolané S. aureus[upravit | editovat zdroj]
- pyodermie – folikulitidy, impetigo, furunkl, karbunkl, hidrosadenitida;
- rané infekce – S. aureus je nejčastější původce pooperačních a poúrazových infekcí;
- mastitida – u kojících žen;
- infekce dýchacích cest – obvykle sekundární, na terénu poškozeném jinou noxou, hlavně u chřipky (častěji ale pneumokok), nejčastější jsou ale u mukoviscidózy (CF), primární – nebezpečná u kojenců;
- osteomyelitida a artritida – převážná většina osteomyelitid;
- hnisavá meningitida – vzácná, obvykle pooperačně či poúrazově;
- sepse – všechny typy sepse, nejhorší jsou ty, kde se ložisko nachází ve velké žíle nebo na endokardu;
- syndrom toxického šoku (TSST);
- pyomyozitida – výhradně v tropech.
Infekce vyvolané S. epidermidis[upravit | editovat zdroj]
Jediná nemoc, kterou vyvolává terénně, je infekční endokarditida, jinak jsou to nozokomiální infekce, katetrové sepse, ke kolonizaci predisponují umělé materiály – cévky, umělé chlopně, kloubní náhrady, nozokomiálové – obvykle rezistentní.
Infekce vyvolané S. saprophyticus[upravit | editovat zdroj]
Infekce močových cest u mladých žen (asi 20 % močových infekcí v této skupině), klinicky neodlišitelné od kolibacilární, citlivost na ATB je poměrně dobrá.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
- LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.