Křeče

Jako křeče jsou označovány nekontrolované tonické či klonické spazmy svalstva, které na rozdíl od fibrilace (svalové kontrakce bez lokomočního efektu) či fascikulace (kontrakce jednoho svalového vlákna) takřka znemožňují provádění jakékoliv volní činnosti. Ačkoliv mohou představovat naprosto benigní fenomén (typicky křeč na dorzální straně stehna během sportu či v pokleku), často jsou průvodním jevem závažných onemocnění (encefalitida, epilepsie, intoxikace, hypoglykémie). Celotělové křeče jsou většinou spojeny s hlubokou poruchou vědomí.

Dělení dle klinického obrazu

Pro klinické účely se křeče rozdělují nejčastěji na:

• Klonické (krátce trvající, opakující se záškuby)
• Tonické (déle trvající svalové kontrakce)
• Tonicko-klonické (kombinace obou předchozích, typické pro epileptické záchvaty typu grand mal)

Dělení dle příčiny

Jednoduchá pomůcka pro použití nad pacientem - Tucet příčin bezvědomí

Převaha zádových svalů u závažných celotělových křečí (zde umělecky ztvárněn tetanus)

• Metabolické (hypoglykémie)
• Neurologické (typicky epilepsie)
• Expanzivní procesy nitrolební
• Febrilie (febrilní křeče se vyskytují zejména u dětí do 2–3 let)
• Afektivní respirační záchvaty (u malých dětí v důsledků intenzivní emoce – pláč, smích, kdy křeče vyprovokuje dočasná apnoe)
• Synkopy (málo časté tzv. konvulzivní synkopy s krátce trvajícími křečemi)
• Zástava srdeční (NZO) může být provázena několika krátkými záškuby
• Karence vitamínů či minerálů (sodík, draslík, hořčík), nebo naopak jejich nadbytek
• Zvýšená nervosvalová dráždivost (tzv. tetanické) křeče
• Endokrinopatie (hyperthyreóza)
• Eklampsie
• Intoxikace – typicky centrální psychostimulancia (deriváty budivých aminů)
• Abstinenční syndrom (Delirium tremens, odvykací stav po benzodiazepinech či barbiturátech)
• Psychiatrické
  • v samotném důsledku psychiatrických onemocnění bez primárních neurologických příčin
  • při neurodegenaritivních onemocněních
  • somatoformní (psychosomatické) poruchy - pseudokřeče
  • iantrogenně navozené prolongované velké záchvaty (GTCS) při elektrokonvulziní terapii (case studies)

Léčba

Vždy je nutno mít na paměti, že křeče jsou symptom, a je nutné tedy léčit jejich příčinu, nikoliv křeče samotné. Pravdou ovšem je, že převážně klonické spazmy mohou způsobit komplikace během léčby (při doplňujících vyšetřeních, zavádění kanyly apod.). V oprávněných případech je tedy na místě svalové kontrakce potlačit. Pro tento účel se používají typicky benzodiazepiny i.v. (např. diazepam), zejména v případě status epilepticus. Možná jsou i jiná spasmolytika a myorelaxancia. Je nutné postupovat opatrně při intoxikacích látkami tlumícími CNS (alkohol, benzodiazepiny, opiáty), nebo při odvykacích stavech po benzodiazepinech − v tomto případě lze indikovat např. Klomethiazol (Heminevrin).

Dospělí pacienti

U většiny dospělých pacientů je příčinou křečového stavu epileptický záchvat typu grand mal, který obvykle dotyčného sám o sobě na životě neohrožuje. V takovém případě lze podat diazepam či fenytoin i.v. Diazepam podáváme i při křečích nejasného původu.

Při podezření na hypoglykémii podáváme 0,2–0,5 g glukózy/kg i.v.

Pokud se jedná o sklon k samovolným křečím nebo hyperventilaci (tetanické křeče), podáváme pomalu 10 ml 10% roztoku kalcium chloratum i.v., event. i 10 mg 10% roztoku magnesium sulfátu.

Děti

U dětí se jedná obvykle o febrilní křeče, které lze zmírnit diazepamem podaným rektálně (i.v. aplikace může již tak dost traumatizované dítě ještě více rozrušit). Samozřejmostí jsou antipyretika.

Je důležité mít na paměti, že i samotné křeče mohou někdy pacienta ohrozit přímo na životě (aspirace regurgitovaného žaludečního obsahu, křečemi podmíněné pády spojené s úrazy hlavy).

Křeče topické (omezené na část těla) a křeče jedné poloviny těla u dětí do půl roku a nad 6 let patří mezi urgentní stavy, zejména u pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou

Odkazy

Související články

• Epilepsie
• Intoxikace
• Encefalitida
• Hypoglykémie
• Spazmolytika
• Myorelaxancia
• Parasympatolytika

Použitá literatura

• AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie :  [učebnice pro lékařské fakulty]. 7. vydání. Praha : Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-707-3.

• POKORNÝ, Jiří. Lékařská první pomoc. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. s. 58-59, 205-209. ISBN 80-7262-214-5.