Regenerace

Z WikiSkript

Definice: obnova zaniklé tkáně tkání novou, funkčně i morfologicky rovnocennou

Podle schopnosti regenerace dělíme tkáně na:

1. permanentní, neschopné regenerace (kardiomyocyty, neurony, buňky čočky) – jejich poškození a neschopnost regenerace (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda) jsou nejčastější příčinou smrti

myokard a CNS − myokard se hojí jizvou a CNS postmalatickou pseudocystou a gliózou

2. stabilní, známky mitotické aktivity vykazuje méně než 1,5 % buněk, s omezenou regenerační schopností, jejich regenerace se zrychluje při poškození (játra, ledviny, endotelie, fibroblasty, hladká svalovina)

žlázové epitelyjátra, výstelka tubulů ledviny, regenerují dlouho a jen za určitých podmínek

3. labilní, neustále regenerující - více jak 1,5 % buněk vykazuje mitotickou aktivitu (krvetvorná kostní dřeň, povrchový epitelkůže, urogenitální trakt, rohovka a střevní sliznice atd.), jejich neustálá obnova je pro život nezbytná

regenerace krycích epitelů − reepitelizací z kambiové vrstvy nebo z okolí, při hlubším defektu se nejdříve tvoří granulační tkáň
výjimkou je střevo: i hlubší defekt se hojí pouze reepitelizací, protože kambiová vrstva (Lieberkühnovy krypty) je hodně hluboko a obvykle část zůstane zachovalá, proto po např. zánětu nezůstávají ve střevě jizvy
adnexa neregenerují, proto je jizva suchá, bez chlupů
epitel dutiny ústní regeneruje rychle (když se něco nehojí, je to buď nádor, nebo má pacient poruchu imunity)

Nutnými podmínkami regenerace epithelu jsou:

Regenerovaný epitel je v časném stadiu regenerace tvořen nepravidelnými buňkami s bazofilní cytoplasmou a častými jadernými odchylkami (polymorfie jader, mitózy, vícejadernost…).

Hlavními podněty k regeneraci jsou zřejmě dány poklesem inhibitorů růstu (tzv. chalony) a ztrátou kontaktní inhibice růstu. Rozsah regerenace má určité hranice – např. při rozsáhlém defektu epidermis předstihne epitelizaci tvorba vazivové granulační tkáně a tak ke zhojení defektu je nutné přesazovat „sazenice“ epidermis, aby sloužily jako epitelizační centra.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, c2011. ISBN 978-80-7262-773-8.