Ptóza
| Ptóza | |
| Ptosis | |
 Ptóza pravého víčka | |
| Patogeneze | více typů, viď článek |
|---|---|
| Klinický obraz | pokles očního víčka |
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | H02.4, vrozená ptóza:Q10.0 |
| MeSH ID | D001763 |
| OMIM | 178300 |
| MedlinePlus | 001018 |
| Medscape | 754403 |
Ptóza je pokles, bez bližšího určení zpravidla pokles očního víčka (blefaroptóza). Ptózou víček rozumíme stav, kdy oční víčka dosahují k zornici, nebo ji částečně překrývají a vadí při vidění.
Příčina[upravit | editovat zdroj]
Porucha inervace n. III (n. oculomotorius) nebo poruchy m. levator palpebrae sup.
Vrozená ptóza[upravit | editovat zdroj]
Je častěji je oboustranná s vymizelou orbitopalpebrální rýhou. Je způsobená hypoplázií, dystrofií či aplázii m. levator palpebrae sup. nebo vrozenou poruchou n. III.
Při pohledu dolů zůstane víčko postižené ptózou výše (na rozdíl od získané ptózy). Pokud víčko kryje zornici, je nutné operaci provést co nejdříve, neboť hrozí rozvoj amblyopie. Pokud tomu tak není, lze operaci odložit na věk 4 až 6 let.
Získaná ptóza[upravit | editovat zdroj]
Má nejčastěji neurogenní původ (po ruptuře aneurysmatu, traumatech hlavy, polyneuropatie u DM). Ptóza je úplná s uzavřenou oční štěrbinou, vázne hybnost.
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
- Myogenní – nejčastěji jako vrozená vada, jinak při dystrofiích, myasthenia gravis (obvykle první příznak, změny během dne) nebo poruchách sympatiku (odstranitelné adrenalinem).
- Neurogenní – např. léze nervus oculomotorius
- Aponeurotoická – při oslabení aponeurózy
- Involuční – degenerace aponeurózy nebo oslabení zdvihače víčka
- Mechanická – poškozená motilita víčka jeho nadměrnou hmotností (nádory, hematom, edém) nebo jizvením spojivky.
- Pooperační – někdy po aplikaci retrobulbární injekce kvůli dehiscenci aponeurózy.
- Traumatická
Pseudoptóza: asymetrie obličeje, epikantus, enoftalmus, blefarochelatáza.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Důležité je celkové vyšetření (habitus), postavení hlavy (oboustranná ptóza – záklon hlavy), zvětšení vrásek na čele (namáhání m. frontalis), pozorujeme, zda se ptóza nemění v závislosti na žvýkacích pohybech; k přesnému posouzení měříme výšku očních štěrbin, vzdálenost okraje víčka od zornice a změny při pohledu vzhůru a dolů. Hodnotíme stupeň ptózy víčka (pokles 2 mm = mírná, 3 mm = střední, 4 mm = těžká) + exkurzi levator palpebrae sup.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Spočívá v chirurgickém zákroku – záleží na funkčnosti zdvihače víčka. Když není levator funkční, víčko se napojuje na m. frontalis pomocí fascia lata. Pacient posléze zvedá víčko při pohledu vzhůru, nicméně časem se naučí ovládat jednotlivé části svalu (jednotlivé snopce) izolovaně a vykonávat zdvih víčka samostatně.
- Zkrácení víčka (např. operace podle Fasanelly-Servata)
- Resekce zdvihače víčka z konjunktiválního přístupu
- Resekce zdvihače víčka z kožního přístupu
- Závěs víčka na zdvihače obočí (např. operace podle Reese-Buriana)
Častým problémem je dosažení symetrie.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Otázky z očního lékařství [online]. [cit. 2010-12-11]. <http://jirben2.chytrak.cz/>.
Doporučená literatura[upravit | editovat zdroj]
- ROZSÍVAL, Pavel, et al. Oční lékařství. 1. vydání. Galén, Karolinum, 2006. 373 s. ISBN 80-7262-404-0, 80-246-1213-5.
- KOLÍN, Jan. Oční lékařství. 2. vydání. Karolinum, 2007. 109 s. ISBN 978-80-246-1325-3.
- MĚŠŤÁK, Jan, et al. Úvod do plastické chirurgie. 1. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Nakladatelství Karolinum, 2005. 125 s. ISBN 80-246-1150-3.
