Principy rehabilitace chirurgických nemocných
Z WikiSkript
Rehabilitace znamená znovunabytí dřívějších schopností (nejen fyzických, ale i duševních a sociálních). Léčebná rehabilitace vede k obnovení maximální funkční zdatnosti (ad integrum nebo do maxima rehabilitačního potenciálu). Obnovuje se soběstačnost a práceschopnost. Dochází k nápravě nebo zmírnění škod vyvolaných nemocí nebo úrazem a k prevenci komplikací.
Léčebná rehabilitace zahrnuje:
- výcvik kompenzačních mechanismů
- výcvik substitučních mechanismů
- vybavení potřebnými technickými prostředky (kompenzační pomůcky a nácvik v jejich užívání)
- prostředky proti bolesti
- obnova tělesné zdatnosti
Formy léčebné rehabilitace[upravit | editovat zdroj]
- léčebná tělesná výchova (fyzioterapie)
- ergoterapie
- fyzikální terapie
Zvláštní typy rehabilitace[upravit | editovat zdroj]
- Vojtova metoda reflexní lokomoce – využívá reflexní plazení a reflexní otáčení
- metoda manželů Bobathových – pohybové obtíže přičítají patologickým tonickým a hlubokým šíjovým reflexům, které nelze překonat v důsledku poruchy CNS – pokud se tyto reflexy podaří utlumit, může se rozvinout normální motorika – hledají se různé reflexní inhibiční polohy k dosažení relaxace (končetiny a trup se uvádějí do opačných poloh, než které zaujímají)
Léčebná tělesná výchova[upravit | editovat zdroj]
Léčebná tělesná výchova je základní metoda léčebné rehabilitace, využívá pohybu (procvičování svalů, vazů a kloubů). Patří do ní:
- respirační fyzioterapie
- hygiena dýchacích cest
- funkce: zlepšení průchodnosti dýchacích cest, snížení bronchiální obstrukce, zlepšení ventilačních parametrů, prevence bronchopneumonie, rozvinutí plic, respirační pomůcky
- dechová gymnastika
- poklepová a autogenní drenáž
- instrumentální techniky (flutter, maska, přefukovací láhve)
- hygiena dýchacích cest
- kondiční cvičení – snažíme se zachovat nebo zlepšit stupeň trénovanosti jedince (zamezit komplikacím – atrofie svalů, kontraktury, omezení hybnosti kloubů, zvýšit tělesnou zdatnost)
- skupiny pacientů:
I. relativní klid na lůžku, cvičení vleže
II. cvičení vleže a vsedě
III. chodící pacienti
- relaxace – navození tělesného a duševního uvolnění, odstranit napětí svalů (jóga, masáž, autogenní trénink)
- postizometrická relaxace (izometrický stah svalu následovaný jeho uvolněním)
- pasivní pohyby – tam, kde není možný aktivní pohyb
- pohyb vykonává fyzioterapeut, přístroj nebo pacient za pomoci zdravé končetiny
- pohyb v maximálním možném ale nebolestivém rozsahu
- snažíme se o zachování či zvětšení rozsahu pohybů v kloubech, udržení výživy chrupavek, zabránění kontrakturám
- aktivní pohyb
- může být s dopomocí, samostatně s odlehčením, proti gravitaci nebo proti odporu
- cílem je dosažení plného rozsahu pohybu, mobilizace kloubů, posilování
- polohování – uložení pacienta nebo části těla do určité polohy (polohování analgetické, korekční – zábrana deformit, preventivní – zábrana dekubitů)
- změna polohy většinou každé 2 hodiny
Fyzikální léčba[upravit | editovat zdroj]
- elektroléčba – ohřev tkání nebo podráždění nervové tkáně
- vodoléčba – účinek tepla a chladu
- magnetoterapie – analgetický účinek
- elektromagnetoterapie – infračervené nebo UV záření
- mechanoterapie – masáž, vibrace, akupunktura
- ultrazvuk
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Chirurgická propedeutika. 34. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3770-6.