Průmyslové látky
Z WikiSkript
Hlavními zdroji antropogenního znečištění ovzduší jsou:
- spalování fosilních paliv
- automobilová doprava
- výrobní procesy v petrochemickém a hutním průmyslu
- lesní požáry a sopečná činnost
Mnoho průmyslových zemí reguluje předpisy maximální povolenou koncentrací vybraných polutantů v atmosféře.
Tvorba smogu[upravit | editovat zdroj]
Zimní smog
- typický pro zimní období, kdy se intenzivně topí (v teplárnách, domácnostech). Vzniká v období inverzního počasí. Spaliny zůstávají v přízemní vrstvě atmosféry.
Letní (ozónový smog)
- vytváří se zejména ve městech s hustým automobilovým provozem při horkém letním počasí s intenzivním slunečním zářením
- hlavní příčinou jsou výfukové plyny, které obsahují oxidy dusíku a zbytky organických sloučenin.
- Za těchto podmínek vzniká ozón
Produkt spalování | Podmínky ovlivňující tvorbu | Účinek |
---|---|---|
CO2 | Vzniká vždy. | Je netoxický, běžná součást atmosféry, ovlivňuje skleníkový efekt. |
H2O | Vznik závisí na obsahu vodíku v palivu. | Neškodná součást paliva. |
CO | Obsah závisí na přebytku vzduchu a na úrovni řízení spalovacího procesu. | Váže se na krevní barvivo a snižuje schopnost krve přenášet kyslík, je škodlivou složkou výfukových plynů. |
NOx | Vznikají reakcí vzdušného N s kyslíkem, vzniklé množství je závislé na teplotě a režimu spalování. Při vysoké teplotě jich vzniká více. | Jsou dráždivou složkou spalin, jsou složkou způsobující tvorbu zimního i letního smogu. V ovzduší přecházejí na kyselinu dusičnou a jsou složkou kyselých dešťů. |
SO2 | Vzniká ze sloučenin síry přítomných v palivu, do spalin přejde prakticky veškerá síra v palivu. | Je dráždivou součástí spalin, v ovzduší přechází rychle na kyselinu sírovou, jednou ze součástí způsobující tvorbu zimního smogu. Je základní složkou kyselých dešťů. |
Zbytky paliva | Zbytky nespálených a nedokonale spálených organických sloučenin. | Mají dráždivé vlastnosti. Jsou součástmi způsobujícími tvorbu zimního i letního smogu. |
Prachové částice | Tvořeny popílkem a zbytky nespálených látek, jejich vznik je závislý na použitém palivu. | Mají dráždivé účinky. Spolupůsobí při tvorbě zimního i letního smogu. Někdy obsahují karcinogenní kondenzované PAH. |
Perzistentní organické polutanty (POP)[upravit | editovat zdroj]
Perzistentní organické polutanty jsou látky, které se do životního prostředí dostávají pouze vlivem lidské činnosti, a to buď úmyslně (např. pesticidy), nebo jako únik z antropogenních aktivit (výroba, transport, doprava, chemické havárie apod.) Hlavním důvodem jejich sledování je prokázané široké spektrum toxických účinků těchto látek. Jsou silně rezistentní vůči degradacím (chemickým i biologickým), mají nepolární molekuly kumulující se v tukových tkáních. Proto dochází k jejich silnému průniku do potravních řetězců.
jedná se o:
- polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH = polycyclic aromatic hydrocarbons)
- polychlorované bifenyly (PCB = polychlorinated biphenyls)
- organické pesticidy (OCP = organophosphate and carbamate pesticides)
- polychlorované dibenzo-p-dioxiny (PCDD)
- polychlorodibenzofurany (PCDF)
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH)[upravit | editovat zdroj]
- Uvolňují se při nedokonalém spalovacím procesu
- Do prostředí se dostávají při výrobě energie, spalování odpadů, ze silniční dopravy, při krakování ropy, při výrobě hliníku, při výrobě koksu, asfaltu cementu, z metalurgie, z rafinérií, krematorií, z požárů, vulkanické činnosti při kouření, uzení masa apod.
- Molekuly PAH jsou tvořeny dvěma nebo více kondenzovanými benzenovými jádry s konjugovaným systémem dvojných vazeb
- Jsou prokázanými karcinogeny
- Sledováním PAH v ekosystémech bylo zjištěno, že z atmosférického množství PAH 10 % vstupuje přímým spadem do půdy, 45 % zachytí ve formě spadu vegetace, 5 % je deponováno do vodních ploch, zbytek podléhá chemické transformaci v atmosféře
Polychlorované bifenyly (PCB)[upravit | editovat zdroj]
- Jsou synteticky vyráběné chemické látky, substituované 2–10 atomy chloru
- V 70. letech 20. století se rozšířily jako výborné nehořlavé teplonosné kapaliny v transformátorech a těžkých strojních zařízeních, chladící oleje v elektrických zařízeních, plastifikátory polymerů, přísada do barev, nátěrových hmot, tiskařských barev...
- K otravě může dojít po dlouhodobé exposici nízkým dávkám
- Při chronickém působení způsobují ekzém, dermatitidy
- PCB jsou neurotoxické, hepatotoxické a patří mezi podezřelé karcinogeny
- Účinek závisí na zastoupení jednotlivých PCB ve směsi
- Toxicita jednotlivých zástupců ve směsi se kvantitativně značně liší
- Spalováním PCB vznikají ještě mnohem toxičtější látky:
- polychlorované dibenzo-p- dioxiny (PCDD)
- dibenzofurany (PCDF)
- V současnosti je použití PCB povoleno jen pro speciální aplikace, např. v důlních zařízeních v prostředí nebezpečí požáru
- koncentrace PCB je v mléku, mase a másle sledována
Organické pesticidy (OCP)[upravit | editovat zdroj]
- Látky nebo směsi látek používané proti organismům, které poškozují kulturní rostliny, zásoby zemědělských produktů, potravinářské produkty, průmyslové materiály a výrobky.
- Toxický účinek pesticidů je založen na extrémním toxickém zásahu do metabolismu organismu.
- Dělí se na:
- fungicidy
- insekticidy
- herbicidy
- ostatní zooticidy
DT (dichlorodifenyltrichloethan) organochlorovaný insekticid[upravit | editovat zdroj]
- Objeveno r. 1939 P. Müller - Nobelova cena
- Po objevu masově rozšířený insekticid (hubení komárů přenášejících malárii, hubení vší)
- V přírodě se šíří s koloběhem vody, významně těká s vodní párou
- Pomalá eliminace (1 % denně), dosud se rozšiřuje potravním řetězcem
- Pomalá degradovatelnost je nebezpečná pro životní prostředí
- V ČR zakázáno od r. 1974, jeho rezidua se objevila v orgánech savců
- Při akutní otravě jsou příznaky excitace a dysfunkce CNS, u perorální otravy nauzea, zvracení, desorientace, závratě, slabost, křeče, kóma
- Při chronické otravě působí neurotoxicky a imunotoxicky, je to podezřelý karcinogen, přestože karcinogenita byla prokázána pouze u zvířat
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- MAREŠOVÁ, Věra. Ekotoxikologie. Kovy. Průmyslové látky [online]. [cit. 2012-03-13]. <https://el.lf1.cuni.cz/p79657934/>.