Ekotoxikologie
Ekotoxikologie je interdisciplinární vědní obor kombinující poznatky vědy studující ekosystémy (ekologie) a vědy studující interakce chemických látek s živými organismy (toxikologie). Ekotoxikologie se zabývá studiem působení škodlivých látek na ekosystém, studuje toxické vlivy v přírodě, v organismech, zejména vlivy v populacích a společenstvech, monitoruje a předpovídá osud a vlivy cizorodých látek v prostředí.
Rachel Carson (1962): monografie The Silent Spring poukazuje na používání pesticidů, především DDT a dalších agrochemikálií. Kniha vedla v USA k založení Úřadu pro ochranu životního prostředí (US Enviromental Protection Agency EPA). Zavádění metod popisujících toxické účinky lidmi produkovaných látek na životní prostředí a v něm obsažené organismy. Systematické zavádění metod testování toxicity na rybách. Vedle přímých toxických účinků se studují účinky biokoncentrace a bioakumulace – nárůsty koncentrace cizorodých látek v tkáních organismů v důsledku expozice z prostředí.
r. 2004 ratifikace ES: Protokol o perzistentních organických znečišťujících látkách k Úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států z roku 1979 Cílem protokolu je omezovat, snižovat nebo vylučovat vypouštění, emise a ztráty perzistentních organických znečišťujících látek, které mají významné nepříznivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí v důsledku dálkového přenosu ovzduším přes hranice států.
r. 2006 bylo vydáno nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 166/2006, kterým se zřizuje Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek. Představuje veřejně přístupnou databázi úniků znečišťujících látek do ovzduší, vody a půdy, informace o odpadních vodách informace o únicích znečišťujících látek z rozptýlených zdrojů.
r. 2003 byl Evropskou komisí přijat a Evropským parlamentem schválen návrh na nový rámec pro legislativu pokrývající bezpečnost chemikálií REACH (Registration, Evaluation and Authorization of Chemicals). Podniky a firmy, které importují více než 1 tunu chemické sloučeniny ročně, budou nuceny tuto chemikálii registrovat v centrální datové bance. Cílem je zlepšit ochranu zdraví přírody, včetně lidí, zvýšit inovační kapacity a schopnost konkurence chemického průmyslu v Evropské unii. Nová opatření se týkají nejen nových chemických látek uváděných na trh, ale i látek, které se již delší dobu používají. Program má zajistit, aby nejpozději v roce 2020 byly používány pouze chemické látky se známými vlastnostmi a způsobem, který nepoškozuje zdraví člověka a životní prostředí.
Ekosystém[upravit | editovat zdroj]
- Funkční soustava živých i neživých složek životního prostředí, které jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací.
- Funkční soustava živých i neživých složek životního prostředí, které se navzájem ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase.
- Základní jednotka biosféry složená ze živých organismů (rostlin, živočichů, mikroorganismů) a okolního abiotického prostředí (fyzikálně – chemických faktorů).
- Tok energie vede ke zřetelně definované trofické (potravní) struktuře, biotické rozmanitosti, koloběhu látek (k výměně látek mezi živými a neživými složkami) a výměně informace uvnitř této soustavy.
- Primárním zdrojem energie ekosystémů je Slunce.
Ekologie[upravit | editovat zdroj]
- Název z řeckého oikos (dům) a logos (věda, rozprava).
- Vědní disciplína z oblasti věd o životě (biologická disciplína) o vztazích mezi organismy navzájem (jedinci), mezi skupinami organismů (populacemi a společenstvy) a mezi organismy a jejich abiotickým neboli anorganickým prostředím (fyzikálně – chemické faktory).
- Zabývá se sledováním vlivu škodlivých (toxických) cizorodých látek na volně žijící organismy v jejich prostředí.
- Zabývá se působením škodlivých látek z prostředí na člověka, ať už přímo ze složek prostředí (voda, ovzduší, půda), nebo prostřednictvím přirozených nebo člověkem řízených (výroba potravin) potravních řetězců.
| Rozdíly mezi toxikologií a ekotoxikologií | ||
|---|---|---|
| Toxikologie | Ekotoxikologie | |
| Cíl | Chránit člověka před toxickými látkami | Chránit populace jednotlivých druhů |
| Cílový organismus | Člověk je dobře charakterizován, menší chyby při extrapolacích testů. Testovací organismy i člověk jsou teplokrevní. | Jednotlivé druhy jsou velmi rozdílné (studenokrevní živočichové, rostliny, mikroorganismy), míra nejistoty při extrapolacích výsledků je vysoká |
| Používané testy | Používané testy Modelové testy (na zvířatech) | Přímé testování citlivosti druhů |
| Měření toxicity | Jednoduché dávkování a měření toxicity (LD50) | Nejednotné dávkování i měření ekotoxicity (závisí na druhu organismu) |
| Mechanismy působení | Dobře charakterizované mechanismy působení toxických látek v organismu | Méně informací o biochemických mechanismech |
| Standardizace metod | Dobře standardizované testovací metody | Mnoho metod, málo standardních, proto je obtížná predikce vlivů v ekosystémech |
| Ekologie | Ekotoxikologie |
|---|---|
| Velmi široký záběr studia (vztahy mezi organismy navzájem, jejich komunikace a vztahy mezi organismy a prostředím) | Zúžený zájem – organismy vs. prostředí, resp. negativní vlivy změn prostředí |
| Studuje spíše“fyziologické“ (přirozené) stavy – vlivy faktorů prostředí – teplota, vlhkost, světlo | Studuje nefyziologické stavy – nepřirozené látky v prostředí, nadměrné působení fyzikálních stresorů (hluk, záření, stavby) |
| Ekologie vychází z polních (ekologických) studií | Více informací o jednotlivých druzích, polní studie jen v omezeném množství |
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- MAREŠOVÁ, Věra. Ekotoxikologie. Kovy. Průmyslové látky [online]. [cit. 2012-03-13]. <https://el.lf1.cuni.cz/p79657934/>.
