Posmrtné změny

Posmrtné změny dělíme dle podstaty vzniku na fyzikální, chemické a bakteriálně-hnilobné. Lze je také dělit dle časového horizontu na časné a pozdní.

Dělení dle podstaty vzniku[upravit | editovat zdroj]

Fyzikální změny[upravit | editovat zdroj]

Chlad (algor mortis):
- Změny na vnitřních orgánech, jejichž nejnižší části jsou více naplněné krví (např. paravertebrální oblasti plic).
Bledost (palor mortis) a posmrtné skvrny (livores mortis):
- Dojde k zástavě cirkulace a ke kontrakci cév, vlivem gravitace krev klesá a na kůži se cca 1 hodinu po smrti objevují posmrtné skvrny (dle polohy umírajícího) namodralé až červenofialové barvy (krev žilního charakteru, protože přežívající orgány spotřebovaly kyslík).
- V nejníže položených částech těla (podle polohy umírajícího, většinou na zádech mezi lopatkami a na hýždích, do 24 hodin po smrti je lze vytlačit – na místech, které jsou přímo vystaveny tlaku podložky se nevyskytují).
Hypostáza:
- Nejnižší části orgánů jsou více naplněné krví.
Posmrtná difuze tekutin:
- Prosáknutí tkání vystavených tekutinám, které se projeví rozvolněním tkáňových struktur až macerací, kdy je pokožka rozvolněná a odlupuje se v cárech (např. při intrauterinním odumření plodu – fetus maceratus, u utopených).
- V močovém měchýři se odlupování sliznice projeví zkalením moči (jako by v ní byl hnis), difuze žluči do sliznice žlučníku, únik krevního barviva z cév – posmrtné prosvítání cév.
Posmrtná difuze plynů:
- Střevní bakterie tvoří H₂S, který difunduje do okolí a působí na hemoglobin za vzniku zeleného verdohemoglobinu, který je příčinou zelenošedého zbarvení břišní stěny (pseudomelanosa) a orgánů.
Vysychání zejména v místech, kde je kůže porušena.

Chemické změny[upravit | editovat zdroj]

Posmrtná ztuhlost (rigor mortis)
- Nastupuje cca 2 hodiny po smrti směrem kraniokaudálním, trvá 2–3 dny (dokud nedojde k autolýze svalových vláken) a pak ustupuje také směrem kraniokaudálním.
- Je způsobená vyčerpáním ATP, které je nutné pro disociaci aktin-myosinových komplexů.
Posmrtné srážení krve:
- V důsledku poškození endotelu, uvolnění tkáňového tromboplastinu.
- Posmrtné krevní sraženiny se označují jako kruory (cruores mortis) – jsou lesklá, poddajná, nelnou pevně ke stěně cévy (na rozdíl od trombu, který vzniká intra vitam – je tuhý, matný a lne pevně ke stěně).
Posmrtné samonatrávení (autolýza):
- Je způsobeno uvolněnými lysozomálními enzymy.
- Makroskopicky se projeví odlupováním sliznic, měknutím orgánů a stíráním jejich struktury.
- Mikroskopicky je nejvíce patrná na jádru – pyknóza (svraštění a ztmavnutní jader), karyolýza, nástěnná hyperchromatóza (chromatin se shlukuje na vnitřní straně jaderné membrány), karyorhexe (rozpad jádra na fragmenty, užívá se i pojmu karyorexe), ribonukleázy štěpící RNA odbarvují původně bazofilní cytoplasmu, glykogenázy jsou příčinou vymizení zrn glykogenu z buněk.
- Později se buňky rozpadají.
Adipocire
- přeměna tkání v bělavou, voskovitou až mazlavou hmotu

Bakteriálně-hnilobné změny[upravit | editovat zdroj]

Hnilobou nazýváme účast mikroorganizmů na posmrtné autolýze.
Důležité jsou zejména hnilobné bakterie produkující plyn – ve tkáních se hromadí plyn, vznikají dutinky, tkáň se stává křehkou a rozpadá se.
Mikroskopicky lze prokázat bakterie v cévách.