Pneumonie

Z WikiSkript

(přesměrováno z Plicní zánět)

Pneumonie neboli zápal plic, je akutní nebo chronicky probíhající zánět plicního parenchymu na podkladě infekční, alergické, fyzikální nebo chemické noxy. Většinou představuje akutně probíhající zánět na úrovni respiračních bronchiolů, alveolárních prostor a intersticia. V celosvětovém měřítku jsou pneumonie třetí nejčastější příčinou smrti. Vyvolávající agens bývá rozpoznáno nanejvýš v 50 % případů. [1] [2] [3] Pneumonie patří mezi nejčastější zánětlivá onemocnění vůbec.

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Pneumonie se vyskytují zvláště často v prvním roce života, poté jejich výskyt klesá. V ČR je každoročně hlášeno 80 000 až 150 000 pneumonií s letalitou 10–20 %. Letalitu zvyšuje prodloužení věku a s tím související polymorbidita, rezistence agens, nová agens (SARS), migrace obyvatelstva, AIDS, drogová závislost, klimatizace, …[2]

Pneumonie jsou nejčastěji infekčního původu a přenáší se kapénkovou infekcí. Obvykle začínají infektem horních cest dýchacích, odkud se šíří do bronchů a alveolů. Hematogenní rozsev je vzácnější.[1]

Klasifikace pneumonií[upravit | editovat zdroj]

Dle průběhu[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní,
  • chronické – zánět trvající déle než 3 měsíce,
  • recidivující – opakovaný zánět v téže lokalizaci,
  • migrující – plicní infiltráty migrují, objevují se v různé době v různých částech plic.

Dle etiologie[upravit | editovat zdroj]

  • Infekčníbakteriální, virové, mykotické a mykobakteriální, parazitární,
  • neinfekční (tzv. „pneumonitidy“) – aspirační, inhalační, postradiační, polékové, hypersenzitivní (alergické).
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránkách Bakteriální pneumonie, Atypické pneumonie, Tuberkulóza plic.

Dle kliniky a epidemiologie [4][upravit | editovat zdroj]

Komunitní pneumonie[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější typ pneumonií, až 90 %, získané v běžném prostředí mimo nemocniční zařízení. Léčí se většinou ambulantně, jsou dobře citlivé na běžná ATB.

Nejčastější původci

Nozokomiální pneumonie[upravit | editovat zdroj]

  • Časná nozokomiální pneumonie se rozvíjí za více než 48 hodin po přijetí do nemocnice. Nejčastější původci:
  • Pozdní nozokomiální pneumonie se rozvíjí po 4 dnech, více se objevují G- původci.

Terapii je nutno zahájit empiricky a co nejrychleji, každé pracoviště alespoň přibližně zná svou epidemiologickou situaci, potom upravit na základě kultivace. Kromě klasických patogenů (Klebsiella, enterobakterie) se objevují i oportunní patogeny (RS virus, CMV, Herpes zoster, Pneumocystis, mykobakterie). Tito původci způsobují pneumonie u imunokompromitovaných nemocných. Jedná se o pacienty léčené cytostatiky, zářením, po transplantaci, HIV pozitivní.

Pneumonie u imunokompromitovaných[upravit | editovat zdroj]

Jedná se především o HIV pozitivní pacienty, pacienty léčené cytostatiky, imunosupresivy, zářením, po transplantacích. Infekce může být vyvolána známými potenciálními patogeny – Klebsiella pneumoniae, enterobakterie, Legionella, anaeroby. U imunokompromitovaných se uplatňují také oportunní patogeny – CMV, RS virus, virus herpes zoster, Pneumocystis jirovecii, mykobakterie.

Ventilátorová pneumonie[upravit | editovat zdroj]

Vzniká u pacientů napojených na ventilátor. Jde o nozokomiální pneumonii vzniklou mikroaspirací mikroorganismů z orofaryngu a žaludku. Antibiotická léčba se řídí aktuální epidemiologickou situací na odděleních intenzivní medicíny.

Pneumonie v ústavech sociální péče[upravit | editovat zdroj]

Postihuje starší polymorbidní pacienty, kteří často navštěvují zdravotnická zařízení, častěji se vyskytují rezistentní kmeny.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Nozokomiální nákazy.

Dle klinického a RTG obrazu[upravit | editovat zdroj]

Pneumonie vpravo v dolním plicním poli.
RTG vyšetření pacienta s bronchopneumonií, patrny zánětlivé infiltráty.

Typické (bakteriální) pneumonie[upravit | editovat zdroj]

Mají klasické klinické symptomy pneumonie (horečka, kašel a dušnost). Jsou způsobeny bakteriálními patogeny. Na RTG se jeví jako lobulární, lobární, až alární pneumonie či bronchopneumonie, s tvorbou exsudátu v plicních sklípcích.

V krevním obraze bývá leukocytóza.

Atypické pneumonie[upravit | editovat zdroj]

Rozdíl mezi malým rozsahem RTG a CT nálezu u Covid 19

Projevují se symptomy netypickými pro bakteriální pneumonie (celkové „chřipkové“ příznaky – bolesti hlavy, svalů, kloubů, rovněž nevolnost, zvracení). Radiologický nález odpovídá diseminovanému plicnímu procesu.

Původci jsou charakterizováni intracelulárním parazitismem.

Zánět je intersticiální, na úrovni stěny plicních sklípků a vlastního intersticia.

V krevním obraze leukopenie s relativní lymfocytózou.

Dle mechanismu vzniku[upravit | editovat zdroj]

  • Primární – izolované plicní postižení,
  • sekundární – komplikace jiných systémových onemocnění.

Dle patologicko-anatomického obrazu[upravit | editovat zdroj]

  • Alveolární – zánět postihuje především plicní sklípky,
  • intersticiální – zánět je lokalizován ve vmezeřeném vazivu plicní tkáně.

Dle RTG nálezu[upravit | editovat zdroj]

  • Alární – postiženo celé plicní křídlo,
  • lobární – postižen jeden lalok,
  • segmentální – postižení segmentu,
  • bronchopneumonie – infiltrát nerespektuje anatomické uspořádání plic (hranice laloků a segmentů).[2][5]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

CT obraz pneumonie s dvěma abscesy v levé plíci, které jsou ohraničené pyogenní membránou
  • fyzikální nález – konsolidace plicní tkáně,
  • RTG plic,
  • mikrobiologické vyšetření sputa (nejlépe před ATB léčbou, kvalitní vzorek) – barvení dle Grama, kultivace, detekce antigenů S. pneumonie, H. infuenzae, (jen některé serotypy), L. pneumophila, amplifikační metody (L. pneumophila),
  • hemokultura – 2× před začátkem ATB léčby,
  • vyšetření výpotku – biochemie, cytologie, barvení dle Grama, kultivace, BK, MTD, detekce antigenů S. pneumonie,
  • vyšetření moči – detekce antigenů S. pneumonie, L. pneumophila,
  • serologie – v akutní fázi pouze IgM, IgA protilátky,
  • krevní obraz, FW, CRP, ABR, …

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Antibiotika[upravit | editovat zdroj]

Antibiotika penicilinové, tetracyklinové a makrolidové řady (u typických pneumonií nejméně 10 dní, u atypických 14 dní až 3 týdny; intravenózně 2 až 5 dnů). U nozokomiálních infekcí cefalosporiny III., IV. generace (cefotaxim, ceftazidim, cefepim), penicilinová antibiotika vyšší generace (ticarcilin, piperacilin/ tazobaktam atd.), fluorochinolony, karbapenemy (imipenem, meropenem) nebo v kombinaci např. s aminoglykosidy.

Symptomatická léčba[upravit | editovat zdroj]

  • Expektorancia, mukolytika, při dráždivém suchém kašli antitusika,
  • antipyretika,
  • analgetika při pleurální bolesti,
  • oxygenoterapie při respirační insuficienci.

Nebulizační terapie[upravit | editovat zdroj]

Režimová opatření[upravit | editovat zdroj]

  • Dostatečný přísun tekutin, kalorií, vitaminů;
  • dechová rehabilitace;
  • poloha ortopnoická (v mírném předklonu pacient méně namáhá dýchací svaly a lépe se mu dýchá).

Za 6 týdnů po odeznění pneumonie je indikováno funkční vyšetření plic.[3]

Komplikace[upravit | editovat zdroj]


Srovnávací tabulka pro typickou a atypickou pneumonii[upravit | editovat zdroj]

PARAMETR TYPICKÁ PNEUMONIE ATYPICKÁ PNEUMONIE
Základní charakteristika výrazný fyzikální nález chudý fyzikální nález
Agens (extracelulární)

Streptococcus pneumoniae, Haemophilus influenzae Haemophilus parainfluenzae, Staphylococcus aureus, Klebsiella pneumoniae, Escherichia coli a Pseudomonas aeruginosa

(intra/paracelulární)

Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae, Chlamydophila psittaci, Legionella pneumophila Coxiella burnetii, viry – RSV, influenzy, Pneumocystis carinii

Nástup náhlý po infekci HDC, pomalý
Mimoplicní příznaky nevýrazné časté – bolest hlavy a svalů, zvracení, průjem
Horečka septická febrilie subfebrilie
Třesavka ano vzácně
Kašel produktivní suchý, dráždivý
Srdeční frekvence možná tachykardie norma
Pacient vypadá nemocný 'v pohodě'
Fyzikálně krepitus, trubicové dýchání, chrůpky ojedinělé chrůpky
RTG segmentální/lobární zastření (postižení alveolů) intesticiální retikulonodulace (postižení intersticia)
Sedimentace vysoká mírně zvýšená
Zánětlivé parametry vysoké mírně zvýšené
Krevní obraz leukocytóza lymfocytóza
Terapie peniciliny makrolidy


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  1. a b MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 348-349. ISBN 978-80-247-2525-3.
  2. a b c KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. ISBN 80-7262-430-X.
  3. a b c BABÁČKOVÁ, P. Zdravotnické noviny : Pneumonie [online]. Mladá fronta a.s, ©2007. [cit. 2011-02-03]. <https://zdravi.euro.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/pneumonie-287447>.
  4. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-474. ISBN 978-80-7387-423-0.
  5. KRÁKOROVÁ, G, J FERDA a B KREUZBERG. Atypické pneumonie. Postgraduální medicína [online]. 2001, roč. -, vol. 9, s. -, dostupné také z <http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/atypicke-pneumonie-140497>. ISSN 1214-7664. 

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. ISBN 80-7262-430-X.
  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-480. ISBN 978-80-7387-423-0.