Paleocerebelární syndrom

Z WikiSkript

Je charakterizován motorickými poruchami způsobenými narušením funkce paleocerebela, které zajišťuje správné napětí posturálního (antigravitačního) svalstva a provedení naučených stereotypních pohybů.

Symptomy[upravit | editovat zdroj]

Pro syndrom je příznačný snížený odpor vůči pasivním pohybům – svalová hypotonie provázená hyporeflexií, což se manifestuje poruchou stoje – astázie. Stoj a chůze jsou nejisté se širokou bazí s tendencí k pádu na jakoukoliv stranu – abázie. Při držení těla se objevuje spontánní deviace na stranu mozečkové léze. Porucha koordinace trupového axiálního svalstva – axiální ataxie způsobuje tzv. velkou paleocerebelární asynergii projevující se problémy při změně polohy těla jako vzpřímení, posazení se a udržování stoje. Při zavření očí se porucha koordinace nezhoršuje. Podobné symptomy nacházíme také u neocerebelárního syndromu.

Vyšetření[upravit | editovat zdroj]

  • Záklon trupu – při zkoušce záklonu pacient neflektuje kolena, nepodsouvá těžiště a může dojít k pádu na zem;
  • Poziční pokus – pacient před sebou udrží napnuté paže jen po relativně krátkou dobu;
  • Fenomén odrazu – testuje mozečkovou hypotonii. Pacient pasivně rozpaží horní končetiny a náhle je pustí k trupu. Na straně mozečkové léze pozorujeme několik nezbrzděných odrazů od trupu.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Nejčastějším důvodem poruchy funkce je intoxikace etanolem způsobující poruchy rovnováhy, titubace a ataxie chůze. Porucha může nastat při infarktu, či hemoragii s nástupem rychlých nespecifických příznaků jako jsou bolest hlavy, závratě, poruchy rovnováhy, či ataxie na straně postižené trombem, či embolií. Nádory zadní jámy lební mohou destruovat tkáň mozečku nebo ho růstem utlačit a narušit tak cirkulaci mozkomíšního moku, což může vést k hydrocefalu. Ataxii končetin a poruchu rovnováhy může způsobit také sclerosis multiplex, či difúzní mozečková demyelinizace po infekci virem Varicella Zoster. U farmakologické anamnézy je potřeba si všímat léčby hydantoinyantikonvulziva např. při léčbě epilepsie, protože mohou způsobovat cerebelární poruchy.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatúra[upravit | editovat zdroj]

  • NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů. Čast 2. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2009. 760 s. ISBN 978-80-246-1712-1.
  • SILBERNAGL, Stefan a Florian LANG. Atlas patofyziologie člověka. 1. české vydání. Praha : Grada, 2001. 390 s. ISBN 80-7169-968-3.
  • WABERŽINEK, Gerhard a Dagmar KRAJÍČKOVÁ, et al. Základy obecné neurologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0803-0.