Optická koherentní tomografie

Zobrazení sítnice pomocí OCT

Optická koherentní tomografie (také optická koherenční tomografie; anglicky optical coherence tomography, OCT) je moderní diagnostická metoda, která umožňuje neinvazivní zobrazení struktury tkání lidského těla. Principem OCT je využití odrazů a rozptylů světelných vln k vytvoření podrobného obrazu tkání a orgánů s vysokým rozlišením.

Princip funkce OCT

OCT pracuje na základě interferometrie, která je metodou měření využívající interference světelných vln. Interferometrie v OCT je realizována pomocí interferometru, který je složen ze zdroje světla, čoček a detektoru. Využívá se záření s vyšší vlnovou délkou - nejčastěji v oblasti blízké infračervenému záření, které proniká hlouběji do tkání a zároveň díky nižšímu rozptylu poskytuje vysoké rozlišení obrazu. Zdroj světla vysílá krátké pulsy, které se odrazí od tkání. Odražené světlo se setkává s referenčním světelným paprskem uvnitř interferometru. Interference mezi odraženým a referenčním světlem umožňuje přesné měření času, což je pak převedeno na informace o hloubce tkáně.

A-scanning a B-scanning

Během procesu skenování pomocí OCT se vytvářejí dva základní typy obrazů – A–scanové a B–scanové obrazy.

A-scanning

Tento typ obrazu zaznamenává intenzitu odraženého světla v závislosti na hloubce tkáně. Každý bod na A-scanovém obrázku odpovídá odraženému signálu ze specifické hloubky v tkáni. Tímto způsobem lze získat informace o struktuře tkáně v jednom směru. V oftalmologii může A-scan poskytnout informace o tloušťce očních struktur, například oční čočky.

B-scanning

Tento typ obrazu vytváří dvourozměrný obraz struktury tkáně. B-scanový obraz je vytvořen spojením několika A-scanů vedle sebe, čímž vznikne snímek, který umožňuje vizualizaci struktury tkáně na povrchu nebo v průřezu. V oftalmologii může B-scan poskytnout obraz struktury oční sítnice a detekci případných patologií.

Použití v medicíně

OCT zobrazující chorioretinopatii levého oka

OCT nachází uplatnění nejen v oftalmologii, ale také v kardiologii, dermatologii a dalších oborech. V kardiologii se využívá k diagnostice onemocnění koronárních cév, zatímco v dermatologii může poskytovat detailní obrazy kožních vrstev. OCT své využití nachází také ve stomatologii, kde může být použito k diagnostice stavu Zubní dřeňe a kanálků během endodoncie. V parodontologii dále nachází využití při hodnocení stavu dásní postižených parodontálním onemocněním.

Výhody a nevýhody OCT

OCT nabízí několik výhod ve srovnání s jinými diagnostickými metodami. Patří sem vysoké rozlišení, rychlost skenování a minimální invazivita, což z ní činí ideální nástroj pro diagnostiku v oftalmologii a v mnoha dalších lékařských oborech.

Pořízení OCT zařízení je však finančně náročné, což může omezovat přístup k této technologii v některých zdravotnických zařízeních. V některých případech může OCT, i přes jeho zvýšenou pronikavost použitím IR záření, narazit na omezení při průniku světla do hlubších tkání. V neposlední řadě je důležité zmínit, že správná interpretace OCT obrazů vyžaduje odborné znalosti, a proto je potřeba školeného personálu.

Vzhledem k těmto výhodám i omezením je optická koherentní tomografie s jejím širokým spektrem aplikací a neinvazivní povahou klíčovým nástrojem v moderní medicíně.

Odkazy

Související články

• Principy diagnostických zobrazovacích metod
• Oftalmologie
• Ultrazvuk
• Energie a intenzita světla
• Interference světla
• Odraz světla
• Rozptyl světla

Externí odkazy

Optická koherentní tomografie Optical coherence tomography OCT, Martin Sedlář, Biofyzikální ústav LF MU v Brně, 2013
OCT s použitím přístroje Cirrus HD – OCT
Optická koherentní tomografie

Použitá literatura

NĚMEC, Pavel a kol. Optická koherentní tomografie. 142 00 Praha 4: Maxdorf, 2022, ISBN 978-80-7345-713-6.

LÍZROVÁ PREININGEROVÁ, Jana a kol. Optická koherentní tomografie v neurologii. Praha: Maxdorf, 2020, ISBN 978-80-7345-661-0.