Parodontologie – základy
Parodontologie je podobor stomatologie zabývající se problematikou chorob parodontu.
Parodont (parodontium) – závěsný aparát zubu spojující zub s čelistí. Tvoří jej dáseň (gingiva), ozubice (periodont), alveolární kost a kořenový cement, které spolu tvoří genetickou, morfologickou a funkční jednotku.
Zánětlivá onemocnění parodontu[upravit | editovat zdroj]
Gingivitis[upravit | editovat zdroj]
Gingivitis je akutní nebo chronický zánět dásně s klinickýmí projevy omezenými pouze na gingivu. Je to zánět způsobený smíšenou bakteriální flórou zubního povlaku.
Parodontitis[upravit | editovat zdroj]
Parodontitida je zánětlivé onemocnění postihující všechny tkáně parodontu. Průběh onemocnění je vždy chronický, kdy se střídá aktivní období s obdobími klidu. Abychom mohli vyjádřit diagnózu parodontitidy, musí být vyjádřeny tři základní příznaky:
- Gingivitida,
- pravé parodontální choboty,
- resorpce alveolární kosti.
Fibrózní hyperplazie gingivy[upravit | editovat zdroj]
Při hyperplázii gingivy dochází v její interdentální části k jejímu zbytnění, které může být tak markantní, že dáseň překrývá celé zuby. Toto onemocnění může mít jak zánětlivý, tak nezánětlivý původ.
Epulidy[upravit | editovat zdroj]
Epulidy jsou ohraničené, nádorům podobající se útvary na gingivě. Většinou jde o reparativní chronické proliferativní záněty, gingivitidy, které mohou probíhat ohraničeně. Méně často jsou nezánětlivého původu.
Traumatizace parodontu[upravit | editovat zdroj]
Poranění gingivy[upravit | editovat zdroj]
Poranění gingivy mohou být mechanická, chemická nebo termické:
- Mechanické – špatná technika čištění, neadekvátní síla (Stillmannův rozštěp);
- chemické – na sliznice silně erozivně působící potrava, nesnášenlivost dentálních materiálů;
- termické.
Desmodontální trauma[upravit | editovat zdroj]
Ozubice (periodontium, desmodont) tvoří prostorově uspořádané svazky vazivových vláken (ligament) umístěných mezi cementem zubu a stěnou zubního lůžka nebo mezi cementem zubu a gingivou. [2] Jedná se o abakteriálně traumatickou, zánětlivou destrukci hluboké parodontální pojivové tkáně. Okluzální síly překračující zatížitelnost parodontu a dochází k předčasná viklavosti. Časným sydromem je rozšířená parodontální štěrbina a kribriformní lamina dura na RTG.
Involuční formy[upravit | editovat zdroj]
Involuce – zmenšení orgánu přirozenými změnami organismu např. hormonálními vlivy, stárnutím. [1]
Parodontální recesy[upravit | editovat zdroj]
Parodontální reces je klinicky nezánětlivý ústup parodontu na vestibulární, zřídka na orální straně kořene. Dochází k obnažení povrchu kořene bez klinicky zjevného zánětu, tvorby chobotů nebo zvýšené viklavosti. Příležitostně lze nalézt ztluštělou gingivu (McCallova girlanda), interdentální gingivy a alveolární septa jsou zachována. Mezi předchůdce recesů patří Stillmannovy zářezy.
Solitární parodontální recesy jsou recesy na jednom nebo několika zubech/plochách kořenů.
Generalizované parodontální recesy jsou recesy téměř u všech zubů.
Klasifikace recesů podle Millera[upravit | editovat zdroj]
- I. třída – Recesy nedosahují mukogingivální hranice, interdentálně bez ztráty kosti či gingivy.
- II. třída – Recesy dosahují/překračují mukogingivální hranici interdentálně bez ztráty kosti či gingivy.
- III. třída – Recesy dosahují/přesahují mukogingivální hranici drobné chybné postavení zubu, mírná ztráta kosti a gingivy interdentálně.
- IV. třída – Recesy dosahují/přesahují mukogingivální hranici chybné postavení zubu, závažná ztráta kosti a gingivy interdentálně.
Příčiny recesů[upravit | editovat zdroj]
Mezi příčiny recesů patří:
- Dehiscence a fenestrace vestibulární kosti;
- prominující kořeny;
- horizontální čištění zubů s vynaložením příliš velké síly, tvrdý kartáček, abrazivní zubní pasta;
- tah alveolární sliznice způsobený příliš vysokým úponem frenula
- příliš úzká připojená gingiva;
- ortodontický posun zubů vestibulárním směrem;
- přetížení zubů funkčními poruchami (překážka v okluzi, bruxismus).
Atrofie alveolu[upravit | editovat zdroj]
Atrofie alveolu postupný nezánětlivý úbytek tkání parodontu, doprovázený ztrátou alveolární kosti u ozubené čelisti.
Povrch kořenů postižených zubů je obnažen na všech stranách. Gingiva je klinicky bez zánětu, pozdním symptomem je zvýšená pohyblivost zubů. Obvykle se jedná o fyziologický výraz stářím podmíněné involuce.
Gingivo-parodontální projevy jiných onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOLEKTIV, Tatjana. Stomatologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2008. 193 s. ISBN 9788024727004.
- VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. - vydání. 2015. ISBN 9788073454562.
- LIŠKA, Karel. Orofaciální patologie. 1. vydání. Avicenum, 1983. 159 s. ISBN 3180840161.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c VOKURKA, Martin. Velký lékařský slovník. - vydání. 2015. ISBN 9788073454562.
- ↑ LENKA, Slezáková a Kolektiv KOLEKTIV. Stomatologie I : pro SZŠ a VOŠ. - vydání. Grada Publishing a.s., 2016. 264 s. ISBN 9788024758268.