Zdravotní problematika radonu
(přesměrováno z Radon)
V prostředí budov sledujeme zejména množství radonu (222Rn). Radon je bezbarvý plyn, těžší než vzduch, bez chuti a zápachu, radioaktivní (vzniká v průběhu 1. rozpadové řady urano–radiové). Do domů se dostává z:
- podloží,
- stavebních materiálů,
- podzemní vody (nevýznamný zdroj),
- zemního plynu.
Zdroje a šíření[upravit | editovat zdroj]
Největší zdroj je podloží, dostává se do půdního vzduchu (hodnotíme koncentraci) a spolu s ním do budov vlivem tzv. komínového efektu (podtlak).
Poločas rozpadu 222Rn jsou necelé 4 dny, což postačuje, aby se stihl dostal do budovy. Dávka ozáření způsobená radonem je ale podstatně nižší než dávka z jeho dceřiných produktů: α izotopy polonia (210Po, 214Po). Proto se pro hodnocení objemové aktivity dceřiných produktů radonu v ovzduší používá tzv. ekvivalentní objemová aktivita radonu.
Ve stavebních materiálech množství radonu kolísá v závislosti na jejich původu. Dnes jde většinou o materiály vyráběné z elektrárenského popílku, kde se obsah Rn liší podle druhu spalovaného uhlí.
Rn a častěji jeho dceřiné produkty se dostávají do plic adsorbované na respirabilní frakci aerosolu (velikost částic 3 μg), v plicích se následně může uplatnit působení α záření na krátkou vzdálenost.
Nebezpečnost Rn stoupá s dalšími rizikovými faktory jako je kouření či plísně.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Hmotnostní (měrná) aktivita 226Ra nemá překročit ve stavebním materiálu 120 Bq/kg. Budovy s vyšší α–aktivitou je třeba prošetřit a najít zdroj Rn. Je třeba provést úpravy základů, izolovat obytný prostor, zabránit pronikání půdního vzduchu do budovy, Rn lze též odvětrat.
Měření expozice radonu[upravit | editovat zdroj]
K měření užíváme detektory záření α. V domech může být i γ a β záření – jejich měření se neprovádí (aktivity většinou nedosahují rizikových hodnot).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 185 s. ISBN 80-7184-551-5.