Spálová angína
(přesměrováno z Streptokoková angína)
Spálová angína je akutní tonzilitida, jejímž původcem je β-hemolytický streptokok Streptococcus pyogenes. Produkuje Dickův erytrogenní toxin, jehož uvolňování do krevního řečiště je odpovědné za doprovodné příznaky. Spálová angína se projevuje především horečkou a bolestmi v krku. Typicky se vyskytuje v menších epidemiích v dětských kolektivech (nejvíce ve věku 4–12 let).[1]
Původce[upravit | editovat zdroj]
Streptococcus pyogenes patří mezi streptokoky skupiny A. Bakterie jsou G+, oválné až kulaté, nepohyblivé a nesporulující. Produkuje erytrogenní exotoxin, který způsobuje spálu (akutní tonzilitidu provázenou exantémem). Jako povrchové antigeny pouzdra působí M-protein a kyselina hyaluronová. Zvyšují virulenci a vykazují imunologicky zkříženou reaktivitu ke kardiálnímu myozinu a sarkolemě.[2]
Inkubační doba[upravit | editovat zdroj]
2–4 dny.[2]
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
- Katarální až lakunární angína,
- erytém obličeje s cirkumorálním výbledem (Filatovův příznak),
- zduření regionálních lymfatických uzlin.
Celkové příznaky: zvracení, bolesti břicha, bolesti hlavy, pokud se vyskytuje i spálový exantém (hlavně v podbřišku, na hrudníku a vnitřních stranách končetin – embolizační predilekce), může se jednat o spalu, drobné papulky v oblasti lůžek nehtů a na boltcích (Šrámkův příznak)[1].
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Výtěr z hltanu – kultivační průkaz streptokoků. A stanovení hladiny protilátek proti streptolysinu O (ASLO), streptolysinu S. Dále proti hyaluronidáze, streptokináze a deoxyribonukleáze (k hodnocení průběhu onemocnění, v akutní fázi nemají velký význam).
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Revmatická horečka – s latencí 10–20 dní (Pankarditida, artritida, erythema anulare, chorea minor).Akutní poststreptokoková glomerulonefritida – hematurie 6–10 dní po infektu[2].
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Lékem volby je Penicilin V 100 000 IU/kg/d p.o. 10 dní (obtíže by měly ustoupit po 24–48 hod). Při selhání léčby nebo alergii na penicilin cefalosporiny (5 dní), amoxicilin s kyselinou klavulanovou, makrolidy.
aminopeniciliny nepodávat při podezření na infekční mononukleózu[2].
Nosičství Streptococcus pyogenes[upravit | editovat zdroj]
Prevalence nosičství Streptococcus pyogenes v dětské populaci je (v závislosti na oblasti) 15 až 20 %, v dospělé populaci nižší. Asymptomatičtí nosiči nejsou v riziku vzniku supurativních ani non-supurativních komplikací. Zároveň nejsou považováni za podstatný rezervoár pro šíření streptokokové infekce. Tyto asymptomatické nosiče tedy není třeba identifikovat ani léčit. Provádět kontrolní kultivace po terapii není doporučeno (cost-benefit).[3][4]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Rod Streptococcus: Streptococcus pyogenes • Streptococcus agalactiae • Streptococcus pneumoniae • Streptococcus mutans • Orální streptokoky
- Streptokokové infekce: Infekce streptokoky skupiny A • Spála • Spálová angína • Erysipel • Impetigo • Infekce vyvolané viridujícími streptokoky • Komplikace a léčba streptokokových infekcí • Revmatická horečka
- Angíny ▪ Diferenciální diagnostika povlakových angin
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b ROTTENBERG, Jan. Diferenciální diagnostika, terapie a komplikace akutních tonzilitid [online] . In solen.cz. Jaro a léto v ordinaci a lékárně. 1. vydání. Olomouc : Solen, 2010. 138 s. s. 48-57. Dostupné také z <www.solen.cz>. ISBN 978-80-87327-32-6
- ↑ a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 158-159. ISBN 978-80-247-2525-3.
- ↑ Bisno AL, Stevens DL. Streptococcus pyogenes. In Mandell, Bennett, & Dolin: Principles and Practice of Infectious Diseases, 6th ed. 2005: 2362–2390.
- ↑ Fisher RG, Boyce TG. Nose and Throat Syndromes. In Lippincott Williams & Wilkins: Moff et‘s Pediatric Infectious Diseases: A Problem-Oriented Approach, 4th Edition 2005: 14–43.
