Virová meningitida

Virová meningitida je nejběžnější virovou infekcí CNS spolu se zánětem měkkých mozkových obalů (leptomeningy). Aseptická meningitis zahrnuje vedle virové i jiné formy meningitidy, kde kultivace neodhalí původce. Výskyt virové meningitidy je obtížné sledovat, avšak udává se, že postihuje asi 1 ze 3000 pacientů s virózou.

Etiologie

Mezi nejčastější původce patří

• enteroviry – v současnosti ve více než 85 % případů),
• virus příušnic,
• HSV 2,
• EBV,
• vzácně lymfocytární choriomeningitis, AIDS.

Patogeneze

Virový patogen se může do CNS dostat 2 způsoby: hematogenně (nejčastěji) a neurogenně (typické pro herpesviry);

• V období jara postihuje mladé pacienty virus příušnic, parotitidu může komplikovat meningitida, možnost reziduální poruchy sluchu;
• mononukleózu vyvolává EBV, postihuje mladistvé, může ji komplikovat serózní meningitis, v krevním obraze monocytóza, zvýšená únava trvá několik měsíců !;
• enterovirové infekce (způsobené ECHO viry) bývají u mladistvých sezónně v létě a na podzim, šíří se fekálně-orální cestou, promořují hlavně dětskou populaci do jednoho roku, častější je v nižších sociálních skupinách;
• viry Coxsackie působí C–virózy s krutými bolestmi svalů;
• HSV 2 odpovídá za 5 % virových meningitid, ¼ těchto nemocných má primární genitální infekci;
• lymfocytární choriomeningitis se šíří vzdušnou cestou z výkalů hlodavců;
• na infekci HIV myslíme u vysoce rizikových skupin, HIV protilátky se objeví za 1–3 měsíce od začátku nemoci.

Schéma průběhu onemocnění klíšťovou encefalitidou

Klinické příznaky

• 1) Prodromální fáze (chřipková) – teplota, bolest svalů a v krku, průjmy, exantém, únava a malátnost; trvá 3–7 dní
• fáze latence – 2–5 dnů prakticky bez obtíží
• 2) Fáze neuroinfekce – fotofóbie, cefalea, nauzea až zvracení, závrať, meningeální příznaky, spavost;
• uzdravení obvykle do 2 týdnů;
• některé případy mohou proběhnout asmyptomaticky nebo pouze první fází.

Patologicko-anatomický obraz

• Zánět působí edém, překrvení mening a jejich infiltraci lymfocyty;
• zasáhne i povrch mozku (míchy).

Diferenciální diagnostika

• Subakutní nástup odlišuje skupinu klinicky závažných meningitid;
• tuberkulózní a mykotická meningitida, leptospiróza, sarkoidóza, karcinomatóza mening, částečně léčená bakteriální meningitida;
• mírným, lehkým průběhem a spontánním uzdravením se akutní meningitidy liší od závažného průběhu a prognózy těchto subakututních a chronických meningitid.

Pomocná vyšetření

• Likvor z lumbální punkce: proteinocytologická asociace, převaha lymfocytů nad monocyty, lehká proteinorachie;
• kultivace viru z: likvoru (při časném odběru), výtěru nosu, krku, stolice;
• vzestup titru v sérologických testech v akutní fázi virózy oproti rekonvalescenci;
• sedimentace obvykle normální, leukocytóza nanejvýš mírná;
• průběh onemocnění mírný;
• identifikace viru se nezdaří zhruba ve 20–40 %.

Léčba

• Symptomatická a podpůrná s klidem a přísunem vitaminů;
• acyclovir i.v. – při průkazu HSV 1. nebo 2. typu;
• prognóza je vždy dobrá (sebelimitující onemocnění – "self-limited disease" s kompletní úzdravou za 7–10 dní).

Odkazy

Související články

• Meningitida • Meningitida (pediatrie)
• Serózní meningitidy a meningoencefalitidy • Herpetická meningoencefalitida
• Hnisavá meningitida • Hnisavá meningitida (pediatrie) • Hemofilová meningitida • Tuberkulózní meningitida
• Infekční onemocnění mozku • Neuroinfekce, záněty CNS/PGS • Encefalitida

Použitá literatura

• BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, c2009. ISBN 978-80-7262-644-1.

Reference

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.