Karcinom ledviny z jasných buněk (preparát)
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o různě velký nádor (několik cm) oválného nebo kulatého tvaru, světle žluté až hnědé (okrové) barvy. Častá jsou ložiska nekróz, regresivních změn (myxoidních) a krvácení. Nádor bývá ohraničený a opouzdřený vazivovým pouzdrem, v některých případech však prorůstá do pouzdra ledviny, na opačné straně pak do hilové oblasti, kde typicky často vrůstá do renální žíly, někdy i do dolní duté žíly (popsány jsou i případy přímého prorůstání až do pravé srdeční síně).
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
Nádor je tvořen typickými, solidně uspořádanými nápadně buňkami se světle eosinofilní až vodojasnou cytoplazmou. Světlost buněk je podmíněna přítomností velkého množství glykogenu a lipidů v cytoplasmě. U dobře diferencovaných nádorů bývají jádra vcelku pravidelná, mitotická aktivita je malá. Někdy však nacházíme sarkomatoidní nebo polymorfní morfologii s výraznou mitotickou aktivitou. Časté jsou nekrózy a krvácení.
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Nejčastějšími komplikacemi jsou prorůstání do perirenální tukové tkáně, do nadledvin a do vena renalis. Nádor dále metastazuje především hematogenně (nejčastěji do kostí, dále plic a mozku), a dále se šíří do regionálních lymfatických uzlin.Nezřídka se nádor diagnostikuje až v souvislosti s patologickou zlomeninou[2]. Někdy tento nádor zakládá solitární metastázu (jedinou v organismu). Vzácně se mohou manifestovat také paraneoplastické systémové projevy.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
Vyskytuje se ve vyšších věkových kategoriích, častěji u mužů a u kuřáků. Dále se vyskytuje ve spojitosti s von Hippel-Lindau syndromem.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- ↑ a b KRAHMS, Matthias. Kurzlehrbuch Pathologie. 2. vydání. Stuttgart : Thieme, 2013. s. 335. ISBN 978-3-13-143252-0.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.